Technická památka zubačka Tanvald - Kořenov má dvě nej, vlastní muzeum a výtopnu

Ozubnicová železnice (MAPA) je dnes především turistickou atrakcí, jejíž věhlas rok od roku stoupá. Zbudována ovšem byla z pohnutek ryze praktických. Důvodem byla potřeba dopravy levného kvalitního uhlí z Dolního Slezska na průmyslový sever Čech a export hotových výrobků směrem opačným. Trať Tanvald - Kořenov - Jelenia Góra byla postavena během dvou let a někdy na ní pracovalo až devět stovek dělníků současně. Provoz byl zahájen roku 1902. V roce 1923 byl pruský úsek elektrifikován, přičemž uhlí, které elektrická lokomotiva přivezla z Pruska na jeden zátah, parní ozubnicové mašiny svážely dolů do skláren na české straně na čtyřikrát. Po 2. světové válce zůstal v provozu jen úsek Tanvald - Kořenov. Do Harrachova se začalo jezdit až v roce 1963, tedy pět let poté, co se obec a zastávka Mýtiny v rámci výměny území mezi Československem a Polskem ocitla na našem území. První vlak do Polska po téměř padesátileté pauze projel roku 1992, ale vyhráno zdaleka nebylo, pravidelný provoz funguje za přispění peněz EU teprve devět let.Nádraží v Kořenově je dlouhé 700 m a na jeho výstavbu padlo sedmnáct stavení. Bývalá nádražní budova na první pohled zaujme svojí předimenzovaností. Je třeba si ale uvědomit, že na přelomu 19. a 20. století byla důležitou přechodovou stanicí mezi Rakouskem-Uherskem a Pruskem a ještě počátkem 90. let minulého století zde fungovalo odloučené pracoviště SOU železničního a kino. Výpravčí odešel roku 1995 a pokladna jízdenek byla zavřena roku 2002. Dnes tu je zvláště o prázdninách opět velmi živo a to díky Muzeu ozubnicové dráhy, které zde funguje jedenáctým rokem. Expozice obsahuje především bohatou fotodokumentaci a řadu artefaktů dodaných zejména železničními fandy. Je zde stručně, ale srozumitelně popsána celá historie trati. Samostatné panely jsou věnovány všem zastávkám na trati.Zlatým hřebem, tedy v tomto případě spíš ocelovým, je kolo zubačky (dvoulamelová Abtova ozubnice) a panely informující o různých dalších systémech ozubnic. Dnes ozubnicové lokomotivy vozí jen nostalgické vlaky, protože éra ozubnicových mašin skončila s jejich za socialismu obtížně zajistitelným provozem (lokomotivy byly vyrobené v Rakousku) a s nástupem moderních výkonných strojů v průběhu osmdesátých let. Vystaven je i artefakt dokládající, že pruská (dnes polská) část trati bývala elektrifikována.Roku 2016 se atraktivita muzea podstatně zvýšila díky zpřístupnění expozice v revitalizované výtopně z roku 1903. Tu se podařilo zachránit především díky nadšencům ze Železniční společnosti Tanvald. S klesajícím významem trati chátrala i infrastruktura. Když se roku 1987 pod náporem sněhu propadla střecha historicky cenné výtopny a ve svých troskách pohřbila i zde odstavené mašiny, zdálo se, že to má tato technická památka spočítáno.Přátelé zubačky se však nevzdali a tak vznikl projekt Zubačka - unikátní živé kulturní dědictví Jizerských hor a Krkonoš spolufinancovaný z Fondu EHP a Norských fondů 2009 - 2014. Záchranné práce v hodnotě necelých 17 milionů korun trvaly dva roky a výtopna začala opět sloužit roku 2016. Architekt Ivan Lejčar použil moderní stavitelské metody, ale vycházel přitom z původních plánů a výkresů, a tak se obnovu povedlo realizovat s respektem k historické hodnotě stavby a jejímu původnímu účelu. Není divu, že tento počin získal od Národního památkového ústavu cenu Patrimonium pro futuro.Během komentované prohlídky si prohlédnete a většinou i prolezete historické unikáty, z nichž některé mají status národní technické památky a jsou dodnes funkční, jak se můžeme přesvědčit na nostalgických jízdách. (Na zubačce od počátku až do roku 1958 sloužily tři rakouské parní lokomotivy. Jedna z nich se dochovala dodnes. V kořenovské výtopně ji bohužel nenajdete, zatím se jí chlubí Železniční muzeum v Jaroměři.) Na plně funkční rakouské T426.003 si ze všech stran můžete omrknout i slavné ozubnicové kolo.Chloubou výtopny je vlak převzatý ze zaniklé zahraniční expozice. Sloužil na trati z Lauterbrunnenu na Jungfraujoch, což je nejvýše položená stanice zubačky v Evropě (3 454 m n. m.). Právě probíhá jeho kompletní rekonstrukce, ale na koleje se již nevrátí přinejmenším proto, že má jiný rozchod. Specialitou vlaku je oddělené kupé v každém vagónu. Nejde však o první třídu, ale o prostor vyhrazený přepravě nemocných. 
Cestou z výtopny děti určitě ocení svezení na železnici, která původně nebyla navržená na vození capartů. Jde o důlní úzkokolejku.  Muzeum je otevřeno celoročně, výtopna jen v sezóně a mimo sezónu na vyžádání. Aktuální ceníky, provozní dobu, jízdní řády speciálních vlaků a rozsáhlou databázi odborných informací informací naleznete na www.zubacka.cz.

Text a foto Mad