Užijte si vodopádů na Jedlové nad Josefovým dolem dokud mají alespoň trochu vody

Vodopády jsou nejsnadněji přístupné od nádraží v Josefově Dole (MAPA). Stačí se dát od bývalé sklárny směrem k přírodnímu koupališti. Cestou vás určitě zaujmou vily, které byste v horách rozhodně nečekali. Jsou to svědkové téměř dvě století trvající epochy, kdy byl Josefův Důl bohatou sklářskou velmocí. (Výrobu skleněných perel a knoflíků zde založil roku 1821 K.J. Zenkler. Bohužel nepřežila začátek nového milénia.) Dnes obec s přibližně devíti sty obyvateli žije převážně z cestovního ruchu.Od rozcestí Lesní brána, kde je i omezené množství parkovacích míst, se dáme vzhůru po modré, se kterou je totožná naučná stezka Jedlový důl. Stezku vytvořila v roce 2000 Společnost pro Jizerské hory o.p.s. ve spolupráci s Nadací pro záchranu a obnovu Jizerských hor a správou CHKO. Na pěti informačně výživných tabulích, zhotovených Jizersko-ještědským horským spolkem, který stezku před devíti lety kompletně zrekonstruoval, se postupně seznámíte s geologií oblasti a se vším významným, co zde roste a žije. Z obsáhlého výčtu je asi nejzajímavější informací fakt, že důl je jedním z posledních míst výskytu jedle bělokoré v Jizerských horách a že tyto stromy jsou bedlivě sledovány. V sezóně zde ochranáři sbírají šišky, aby jedle namnožili.První atrakcí je z cesty snadno přehlédnutelná přehrádka, ze které je voda odváděna náhonem do oblíbeného lesního koupaliště. Asi sto metrů za ní vejdete do přírodní rezervace Jedlový důl, ustanovené v roce 1991.Postupujeme dále, přičemž voda se nám často zcela ztrácí. Naopak cesta začíná koryto divoké řeky mnohdy připomínat. Snažit se pronikat k bystřině nemá valnou cenu, protože jste v rezervaci, takže byste neměli cestu opouštět. Les je špatně prostupný a hlavně kaňon Jedlové je v některých úsecích velmi strmý a hluboký. Navíc o nic podstatného nepřijdete, protože na klíčových místech jsou vyhlídky s posezením, které je v celkem dobrém stavu.Například z vyhlídky nad Pekelnou tůní můžeme obdivovat zdejší křišťálově čistou vodu a na několika místech do koryta popadané vyvrácené stromy, takže nebýt ocelového zábradlí a infopanelu, by byl pocit, že jste uprostřed panenské divočiny, dokonalý.Jedlový důl je ale zajímavý i v lese poházenými obřími balvany a skalami z jizerské žuly. Asi nejimpozantnější pohled se vám otevře v okolí Pekelné tůně, nad kterou ční do výšky několikapatrových domů dramaticky rozeklané Pekelné skály. Místy poměrně náročná cesta, občas vylepšená dřevěnými hatěmi, dále výrazně stoupá. Mnoho fauny, kromě psů turistů, nepotkáte, ale koncert skrytého ptačího sboru je impozantní. Narazit údajně můžete na skorce, konipasy, sojky, krkavce, strakapoudy, datly, tetřívky, holuby, sýce rousné... Z ostatních živočichů zde žijí například užovky obojkové a pochopitelně žáby (skokani).Jedlová se opět ztrácí v hlubokém kaňonu po vaší levici, takže vodu tušíte jen podle občasného hukotu. V okamžiku, kdy vás to už pomalu přestává bavit, konečně dojdete až ke zlatému hřebu naučné stezky i přírodní rezervace. Vodopády Jedlové mají hlavní svislý stupeň vysoký 5 metrů, ze kterých za normálních okolností voda padá s kadencí 200 litrů za sekundu.Text a foto Mad