Vycházka od Sychrovského viaduktu na Vrchovinu k dřevěné rozhledně s vyhlídkou na koně a letadla

Vyrazíme z Radimovic po červené turistické značce z parkoviště před hospodou U Šulců (MAPA). Pozor, v Radimovicích není dovoleno parkovat jinde než na tomto parkovišti. Hospoda je zajímavá z více ohledů, jednak pivo netočí žádný Šulc, ale paní Tomšová, ale především se zde hrávalo divadlo a od roku 1940 sál fungoval i jako kino. Na nedaleké křižovatce do Y si můžete prohlédnout pomník obětem 2. světové války. Památník sestává z naší stylizované vlajky, vysypané oblázky vzdáleně připomínajícími barvy trikolory, a z vlastního pomníku. Pomník nese poněkud záhadný text „Pro všeslovanské sbratření stali se obětí německého fašismu“, který by si zasloužil bližší vysvětlení. To ale nenaleznete ani na místě, ani na jinak velmi zajímavém a dobře vytvořeném obecním webu.Když se rozhodnete udělat něco pro planetu a na místo se dopravíte vlakem, ušetříte si i pár set metrů cesty k nádraží. Houkání vlaků se hlubokým údolím rozléhá od 1. května 1859, kdy byl slavnostně otevřen tento úsek Jihoseveroněmecké spojovací dráhy, vedoucí z Liberce do Pardubic, budovaný od roku 1855. Železnice prochází poměrně obtížným terénem. Na trase je například osm tunelů, z nichž ten, kterým duní vlaky pod Sychrovem, je nejdelší, měří 676 metrů (někde je uvedeno 635 m). Tunel byl ražen z obou směrů současně a přišel investory na 500 000 zlatých.Tunel je z pohledu turisty „jen“ díra vyražená ve skále, mnohem fotogeničtěji působí na něj navazující viadukt, který začíná vlastně ještě v prostoru sychrovského nádraží, protože se na něm nachází zhlaví stanice a jedna výhybka. Viadukt postavili v letech 1857 až 1859 bratři Kleinové a Vojtěch Lanna.Most je dlouhý 120 m a není rovný, poloměr zakřivení činí 386 m. Tvoří ho osm oblouků o rozpětí 9,5 m. Šest oblouků má spodní patro, což u mostů tohoto typu není obvyklé. Kámen byl dovážen z lomů v Hodkovicích nad Mohelkou, Hrobce, Vlčetínu a na Kozákově.Maximální výška viaduktu nade dnem údolí činí úctyhodných 32 m, což ze Sychrovského viaduktu dělá nejvyšší kamenný most v Libereckém kraji. Pro srovnání, viadukt na Novině v Kryštofově údolí je vysoký 29 m a most ve Smržovce 26,5 m. Nejvyšším kamenným železničním mostem v Česku je ale Žampašský viadukt, díky výšce 41,73 m patřící dokonce do společnosti nejvyšších kamenných mostů Evropy.Než vyrazíte na most, dostávám se k vysvětlení, proč nadpis tohoto výletního tipu nezačíná mnohem chytlavěji slovy „Po Sychrovském viaduktu…“. To bohužel napsat nemůžu, protože vstup na most je ze strany od nádraží oficiálně zakázán, i když je evidentně hojně využíván nejen vlaky, ale i chodci. Zajímavé je, že z druhé strany k mostu také vede dobře prošlapaná cestička a zákaz vstupu zde není. Samotný viadukt má perfektní chodník po obou stranách a je navíc komfortních 11,5 m široký, takže teoreticky zbývá místo pro druhou kolej.Pokračujeme tedy radši po červené dolů do údolí, kde se můžeme pokochat pohledy na most z žabí perspektivy, a já přidám pár perliček spojených se stavbou liberecko – pardubické spojky Jihoseveroněmecké spojovací dráhy. O tuto trať měli liberečtí průmyslníci eminentní zájem místo stavby trati na Prahu. Trvali totiž na přímém spojení s Vídní, kde Jihoseveroněmecká železnice začínala, možná i proto, že Vídeň jim byla bližší než Praha, ale vzhlíželi k ní i více než k Drážďanům nebo Berlínu. S trochou nadsázky lze říci, že na dodnes nevyřešený problém rychlého vlakového spojení Liberce s Prahou tak bylo zaděláno v polovině 19. století.Druhou zajímavostí je, že výstavba Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (trasa viz wikimedia.org) byla motivována nejen potřebami bouřlivě se rozvíjející výroby za průmyslové revoluce, ale i zájmy vojenskými, konkrétně potřebou spojit tehdejší pevnosti Hradec Králové a Josefov s městem Olomouc. Když si tuto informaci vytrhnete z kontextu v článku o Sychrovském viaduktu, budete možná jako já hledat, kolik je v Česku dalších Sychrovů s viaduktem. Ušetřím vás tohoto pátrání, ačkoliv různých Sychrovů je dokonce třináct, kamenný viadukt má opravdu jen Sychrov u zámku Sychrova.Po červené značce vystoupáme na druhou stranu údolí do Radostína, kde přejdeme trať po dalším pozoruhodném mostě (MAPA). Ač je generačně mladší než ten sychrovský, je v mnohem horším stavu. Přitom se jedná o velmi zajímavý příklad mostu konstrukce „Bailey“, vyvinuté britským konstruktérem D. C. Baileym za 2. světové války. Je to typ přenosného prefabrikovaného příhradového mostu, jenž se skládá z jednoduchých dílů, které lze na místo určení dopravit auty a přitom most pak unese i tanky. Proto se tento typ mostu stal jedním z technických symbolů spojenecké invaze za 2. světové války.S panoramaty zámecké zahrady Sychrova v zádech dojdeme do lesa, za kterým již uvidíte cíl naší výpravy, pastviny komplexu Relax Vrchovina. Uprostřed pastvin se tyčí gigantický dřevěný pozorovací posed (MAPA), přidávající ke 417 m nadmořské výšky planiny 25 schodů a 5 m navíc, takže shora máte krásný přehled o kolem vás dovádějících koních.Stavbu, která proběhla mezi říjnem a listopadem 2015, inicializoval Josef Hruška, majitel komplexu. Na rozhlednu padlo 14 m³ modřínového dřeva. Autorem projektu je Martin Kloda z pražského ateliéru Architektonická huť – Archwerk. ​Martin Kloda je i spoluautor rozhledny Maják u Strupčic na Chomutovsku. Od pozorovatelny koní můžete pokračovat dál do Vrchoviny, zde se nachází několik velmi pěkných chalup a malebná náves, kterou hyzdí kontejnery na tříděný odpad. Coby kamenem dohodil startují a přistávají sportovní letadla z hodkovického letiště.Zpět můžete jít opět po červené s tím, že je na vaše riziko, zkrátíte-li si cestu přes viadukt nebo to vezmete údolím. Také se nemusíte vracet po červené, ale z Vrchoviny můžete sejít po silničce do Třtí, kde stojí mlýn, jehož základy pamatují 16. století.Text a foto Mad