Co dělají entomologové? Přes léto sbírají vzorky, v zimě je třídí a zkoumají. Vybádali, že hmyzu v Čechách obecně ubývá

Ti, kteří se rozhodli život tvorů mnohdy ne o moc větších než pár milimetrů, zkoumat podrobně, mají přes zimu smůlu. Většina objektů jejich zájmu totiž v zimě na denní světlo vůbec nevylézá, nebo rovnou hyne, aby se zjara zrodila nová generace. Entomologové proto mění terenní práci za sezení ve svých pracovnách, kde během teplejší části roku nashromážděné vzorky třídí a poobrobují dalšímu bádání.

Entomologii jako vědu o zkoumání života hmyzu znali už antičtí Řekové. Za vůbec prvního entomologa je považovaný Aristoteles, který žil ve čtvrtém století před naším letopočtem. Česká společnost entomologická vznikla na začátku dvacátého století v Praze, konkrétně v roce 1904.

Odborníci na hmyz zkoumají a objevují nejen nové druhy, ale také se zabývají životními cykly jednotlivých skupin hmyzu. Na první pohled nudná a šedá práce získává větší rozměry ve chvíli, kdy musí entomologové tzv. do terénu. Kde jinde než v přirozeném prostředí hmyzu najdou náležité exempláře, které je třeba později za stolem v kancelářích označit a zařadit do sbírky. Ustálená představa o lovcích motýlů se síťkami, které známe třeba ze starých westernů, není daleko od pravdy.

Během letních měsíců dokáží entomologové nasbírat až tisíce exemplářů, které ale není možné v terénu patřičně prozkoumat. Na sto procent rozlišit některé druhy přímo při jejich odchytu lze jen s obtížemi. Ty nejznámější a nejzákladnější jako jsou například denní motýli pozná asi každý, ovšem jiné druhy je třeba prozkoumat až v teple pracovny.

V zimních obdobích mají odborníci, kteří v libereckém Severočeském muzeu sídlí v pracovnách pod věží, dostatek pracovního materiálu na zkoumání. Všechny vzorky je nutné jednotlivě probrat a některé pod lupou prozkoumat a následně popsat.

“Vzorky je třeba vypreparovat - nalepit na štítek nebo napíchnout na špendlík, vytisknout lístek s potřebnými údaji o místě a datu nálezu a sběrateli. Takto zpracované dokladové exempláře určit, zapsat do muzejní evidence a uložit do sbírky,” popisuje zimní činnost entomologů Pavel Vonička ze Severočeského muzea. Místní sbírky hmyzu jsou rozsáhlé a patří sem i exempláře z druhé poloviny devatenáctého století.

Entomolog Pavel Vonička je zběhlý v práci v terénu. V roce 2019 absolvoval se svými kolegy cestu do Maroka, kde podrobil průzkumu místní faunu a flóru.

Hmyzu, ačkoliv se to na první pohled nezdá, ale v českých lesích a na loukách ubývá. Jde o trend posledních desítek let, který nezasáhl jenom Českou republiku, ale také další státy Evropy. Obecně se míní, že za úbytkem hmyzu stojí pesticidy, zvýšená automobilová doprava a také průmysl.

Značný je například úbytek denních motýlů, jejichž počty se rok od roku snižují. Dlouhodobě může mít menší počet hmyzích zástupců v přírodě likvidační vliv na celý ekosystém. V Česku ubylo v posledním roce zhruba 10 procent všech motýlů. Právě z těchto důvodů se snaží obce, města i kraje obnovovat některé biotopy, které byly například kvůli těžbě poničené nebo z jiných důvodů nevyhovovaly místním živočichům.

Příkladem mohou být tůně, které vznikly během loňského roku v libereckých Pavlovicích za sídlištěm Hokejka. Jsou dobrou adresou pro hmyz a zároveň slouží k zadržování vody v krajině. V rámci kraje se loni například podařilo obnovit pískoviště v Žížníkově, které je primárně určené pouštním žabám. Ale součástí areálu, kde se původně těžil pískovec je i hmyzí hotel.

Obdivovat sbírku hmyzu Severočeského muzea je možné každý den v rámci otevírací doby. Na návštěvníky čeká průřez světem hmyzu od konce 19. století po současnost. Hmyzu, který je a byl domovem nejen v severních Čechách, ale i v dalších koutech Evropy.

lux