Divadlo F. X. Šaldy dnes uvede hru Obsluhoval jsem anglického krále podle Hrabala, před 32 lety otevírala malou scénu

"Já jsem se tu knížku, respektive dramatizaci, snažil brát znovu, jako bych ji viděl poprvé. Někde se to snad podařilo a někde jsem možná zůstal v těch kolejích, kde jsem byl předtím," řekl dnes Palouš novinářům. Z původního obsazení zůstal Václav Helšus, který stejně jako před 32 lety hraje "nejstarší verzi" pikolíka Jana Dítěte.

"Je to stejné v tom, že je to v tomto sále, který přímo vybízí k těmto inscenacím. Tedy, kdy je prostor řešený arénou. Není to klasické kukátkové divadlo. Některé atributy jsou stejné, jako třeba židle visící na řetízcích, kdy to vypadá jako řetízkový kolotoč. Ale jinak je to jiné obsazením, herci, hudbou, světly," řekl Helšus.

Těší ho ale, že v inscenaci zůstal stejný text, neboť některé věty ho provází celým jeho životem. "Třeba - přiťuknu hřebíčkem, au! - to je taková legrácka, ale třeba - ta cesta, která se podobala mému životu, za mnou zarůstala bejlím a trávou zrovna tak, jako byla zarostlá trávou dopředu," uvedl Helšus.

Hrabalův text vznikl za zhruba tři týdny v létě 1971 na jeho chatě v Kersku. Spisovatel psal ze vzpomínek a vyprávění přátel. Prostředí restaurací poznal už v dětství, kdy po nich jezdil s otcem jako správcem pivovaru. Je to příběh pikolíka Jana Dítěte, který jde za svým velkým snem a touží po bohatství, uznání ve své profesi i milující ženě. Jeho vzpomínky na to, jak se "neuvěřitelné stalo skutkem" jsou vypravěčským putováním po dějinách minulého století, kdy je konfrontován s dějinnými událostmi za první republiky, druhé světové války i z doby budování socialismu.

Palouš měl obavy, jak na text zareagují dnešní herci. "Protože nikdo z nich nezažil dobu, kdy byla ta kniha populární. A mě strašně překvapilo, s jakým zaujetím do toho šli," řekl režisér. Herec Tomáš Váhala, který se v hlavní roli Jana Dítěte během představení prostřídá s Václavem Helšusem a Ondřejem Kolínem vnímá Hrabala jako autora, kterého zná spíše přes filmy než knihy. "Jsem hodně ovlivněný tím, jak to viděl pan (filmový režisér Jiří) Menzel. Když jsem se snažil číst tu knihu, tak se mi četla těžce. Je to jazyk, kterému do jisté míry možná nerozumím, není mi tak blízký. A o to víc mi byla bližší dramatizace, která je zkratkovitější a údernější," řekl Váhala.

čtk