Herec Ladislav Dušek nevěřil, že listopadovou revoluci přežije bez úhony. V Liberci se před 30 lety projevili nejdříve středoškoláci

O událostech ze 17. listopadu se v Liberci dozvěděli herci den poté, od režiséra Petra Palouše, jenž přijel z Prahy. "Národní třídou byla překročena určitá míra. Už jsme nemohli mlčet jako třeba v roce 1969, kdy národ sklopil hlavy a přijal normalizaci," řekl Dušek. Liberecká činohra měla 18. listopadu hrát v Malém divadle hru Obsluhoval jsem anglického krále, místo ní ale začala stávka. "Činoherní soubor byl fantastický. Dohodli jsme se, že hrát nebudeme. Předstoupili jsme před diváky v kostýmech a Petr Palouš je informoval, co se stalo den předtím v Praze a že se herci postavili za študáky," uvedl Dušek. Se stejným prohlášením týž večer vystoupili i ve velkém divadle po skončení opery Nabucco.

Ve stávce se rozhodli herci pokračovat, i když podle Duška dobrý konec čekat nemohli. "Museli jsme předpokládat, že divadlo už víc hrát nebudeme, že nás vyrazí z práce. Dokonce nám vyhrožovali, že půjdeme do gulagu, že tím náš život končí," uvedl. V Liberci byl tehdy šestačtyřicetiletý Dušek první sezonu. "Protože jsem byl tady hodně neznámý, nikdo o mně nic nevěděl, neměl jsem škraloupy ani klady, tak mě zvolili do čela stávkového výboru ještě se dvěma kolegy," uvedl. Podle něj byl na ně vyvíjen obrovský psychický tlak, aby stávku ukončili. Herci se obávali, že pokud z divadla odejdou, už je dovnitř nevpustí. Proto členové stávkového výboru v divadle i spali. "Policajti jezdili kolem divadla, bouchali na okno a baterkami svítili dovnitř," vzpomínal Dušek.

Divadlo nehrálo a místo představení byly besedy. "Večerní program kromě výstupů herců a studentů byl založený na dialogu mezi jevištěm a hledištěm," řekl Dušek. Divadlo bylo plné každý večer. "Lidé chtěli informace. Televize ani tisk nepodávaly žádné. Petr Palouš nám vozil zprávy z Prahy a zařizoval, že nám sem jezdili účastníci událostí z Národní třídy a vždy spolu vzali dva známé herce," uvedl Dušek. Ocenil i odvahu lidí, kteří do divadla chodili. "Návštěvníci besed byli někdy legitimovaní, zapisovali si (policisté) jejich jména a hrozilo, že ponesou stejné následky, protože vstupovali mezi stávkující, kteří podle vlády pobuřovali proti socialistickému státu," řekl Dušek.

Už v prvních dnech vnímal obrovskou euforii lidí, kteří chodili na demonstrace na náměstí u radnice, a zároveň revoltu lidí, kteří vyjadřovali nesouhlas se zásahem na Národní třídě. Nálada mu připomínala srpen 1968, i když v divadle měli pocit opuštěného ostrůvku. "My v divadle, kolem policajti. V Praze to bylo jiné. Děly se tam protestní akce, o kterých jsme mnohdy nevěděli. My dostávali někdy nepodložené, kusé zprávy, někdy dezinformace. Jako, že se ozbrojené oddíly Veřejné bezpečnosti a Lidové milice stahují k Liberci a čekají na zásah," uvedl Dušek.

To, že by listopadové události mohly dopadnout dobře, si podle něj začali myslet v pátek 24. listopadu, když se na večerní besedě dozvěděli, že odstoupil generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. "Lidé v hledišti vstali, zpívali hymnu a v ten okamžik jsem si začal uvědomovat, že by to pro nás nemuselo dopadnout blbě, že nebudeme za tu stávku potrestáni," řekl Dušek. Radostnější byla podle něj o den později atmosféra i na náměstí u radnice, kam přišlo 15.000 lidí. Třikrát více než na první o čtyři dny dříve. "Lidé už neměli takovou obavu vyjít ven a připojit se," uvedl Dušek. S odstupem je rád, že tehdy dokázal překonat strach. "Měl jsem pocit, že to děláme pro svoje děti, kterým to dlužíme. I dnes by měli lidé, kterým se něco nelíbí na politice, něco dělat i pro budoucnost svých dětí, nést odpovědnost za to, co se děje a nebýt lhostejný," dodal.

Jako první do ulic vyrazili v pondělí 20. listopadu studenti stavební průmyslovky. "Přesně si vybavuji, jak vtrhla do třídy spolužačka Lenka Hubáčková, vnučka slavného architekta Hubáčka, a začala nám líčit, co se stalo v Praze, a že musíme do ulic. Spontánní reakce všech byla, že jsme během několika minut zburcovali školu a vyšli ven," řekla ČTK Romana Prošková, které bylo tehdy 16 let a byla ve druhém ročníku této školy.

Pamatuje si, že se přidali i někteří učitelé. "Byť na nich byly vidět obavy. Hrdě jsme kráčeli Libercem, zastavovali se u dalších středních škol," řekla Prošková. Vybavuje si, že někde studenti vylézali okny, protože je kantoři nechtěli pustit a zamkli školu. "Chápu, že měli strach o sebe a hlavně o své svěřence, měli za nás zodpovědnost a nikdo tehdy netušil, co se bude dít. Například za mou mámou, tehdy pracovala v divadle F. X. Šaldy v rekvizitárně, přiběhl kolega, který jí hlásil, že mě viděl ve městě v prvních řadách davu, že se bude určitě střílet," dodala.

Události v Liberci před 30 lety popisuje publikace Liberec - historie, kultura, lidé, kterou sepsali pracovníci katedry historie liberecké univerzity. Středoškolští studenti při svém pochodu 20. listopadu 1989 přečetli prohlášení před Okresním výborem KSČ a pak se vydali k univerzitě, kde zrovna byla schůze celoškolského výboru Socialistického svazu mládeže. Na schůzi padlo rozhodnutí na odpoledne svolat mítink, na který přišla asi čtvrtina studentů vysoké školy, zhruba 800 lidí. Z nich 80 procent podpořilo výzvu pražských studentů ke stávce.

V prvním týdnu nebyly aktivity divadelníků, studentů a dalších nijak koordinované. Počátky libereckého Občanského fóra (OF) jsou spojené s rockovým klubem na Tržním náměstí, kde se scházeli lidé, kteří se snažili po městě rozšiřovat informace o aktuálním dění. Konaly se i demonstrace na náměstí u radnice, první za účasti asi 5000 lidí byla 21. listopadu. Fotografie z ní se objevila o tři dny později i v okresním periodiku Vpřed, který vycházel v úterý a v pátek. Demonstranti ale prostor k vyjádření nedostali, texty vyznívaly v jejich neprospěch. Změna nastala až s vydáním z 28. listopadu, které informovalo o tom, že komunističtí funkcionáři okresu se dohodli se zástupci OF, že mohou zveřejňovat informace ve Vpředu. O změně svědčil i text tří redaktorů zveřejněný na úvodní straně. "V sobotu 25. listopadu 1989 jsme my, tři mladí redaktoři Vpředu, vyjádřili na veřejném shromáždění a v dopise Občanskému fóru, že Vpřed na základu instrukcí vydavatelů neinformuje včas a vždy ve shodě s realitou," uváděli v něm. Touha po změně byla znát i na stoupající účasti na demonstracích, 27. listopadu přišlo k radnici stotisícového města na generální stávku dokonce 25.000 lidí.

čtk