Podaří se kriticky ohrožené osly somálské dostat z liberecké zoo do jejich domoviny? Šance jsou prozatím mizivé

Dlouhodobým záměrem je dostat do volné přírody co nejvíce oslů, aby se jejich populace postupně rozšiřovala. Záměr se ale v posledních letech nedaří naplnit.

Důvodem jsou především špatné civilizační podmínky v takzvané oblasti Afrického rohu. Navázat na úspěch z roku 2009, kdy se několik jedinců vrátilo do Džibutska, se zatím libereckým zoologům nedaří.

Osel somálský dokáže přežít v extrémních podmínkách skalnatých terénů s tuhým travním porostem. Díky svému metabolismu dokáže přežít bez vody i několik dnů. Samice ve volné přírodě tvoří malé skupinky s mláďaty. Společně se s ostatními skupinami sdružují pouze při pastvě. Samice jsou schopné zabřeznout pouze jednou za dva roky. V přírodě se osli somálští dožívají patnácti až dvaceti let. V zajetí jsou schopni dožít se i dvojnásobné délky života.

Při pokusech zachránit kriticky ohroženého savce narážejí odborníci především na úbytek vhodných lokalit, kde by se oslům mohlo dařit. Dalším problémem jsou všudypřítomní pytláci a třeskuté politické prostředí Afriky, kde často propukají nepokoje a vedou se občanské války. Dochází také k znehodnocení genetického fondu, kdy se osli somálští za přispění místních kříží s běžnými domácími osly.

Jedinou stabilní populací tohoto lichokopytníka tak je eritrejské stádo, které čítá zhruba 400 jedinců. Právě v Eritrei probíhá dlouhodobý monitoring a výzkum podmínek za kterých by bylo možné místní stádo obohatit o další nové jedince. V ostatních oblastech, kde se osli somálští vyskytují, se stáda považují dlouhodobě za ztracená.

Liberecká zoo se na programu záchrany vzácného savce dlouhodobě podílí. Největším úspěchem bylo v polovině roku 2009 převezení dvou jedinců Shaqa a Bovu do rezervace v Džibutsku. Za projektem stál francouzský veterinář Bertrand Lafrance, který v Džibutsku vybudoval rezervaci o rozloze čtyřiceti hektarů. Džibutsko je jednou z původních domovin oslů somálských, kde žili do poloviny čtyřicátých let minulého století, kdy došlo k jejich úplnému vyhubení. Projekt z roku 2009 byl prvním ambicióznějším pokusem vypustit do volné přírody větší množství oslů somálských. Zvířata byla po první noci v uzavřených boxech vypuštěna do prostorů místní rezervace v džibutské buši.

Od tohoto úspěchu se zatím v liberecké zoo nepodařilo dostat některého z jedinců mimo ohrady areálu zahrady do volné přírody. V dohledné době se nepočítá s tím, že by se měl nějaký další podobný transport uskutečnit. Snaha dostat osly somálské do přírody ale stále přetrvává a i liberečtí zoologové jsou připraveni, pokud budou vhodné podmínky a projekt bude mít naději na úspěch přispět k záchraně zvířete, které člověk takřka vyhubil.

Liberecká zoo není jedinou zahradou v republice, která osly somálské chová. Další stáda jsou například v Zoo Dvůr Králové nebo v další severočeské zahradě v Ústí nad Labem. Chov těchto lichokopytníků je nenáročný, i proto se těmto zvířatům v zajetí daří. Loni se do Liberce přestěhoval plemenný sameček z Basileje. Zoologové věří, že by v následujících letech mohlo dojít k zabřeznutí některé z místních samic.

Při návštěvě zoo osla somálského nepřehlédnete, a to především proto, že na svých nohách má typické černé pruhy a jeho našedlé zbarvení srsti ho jednoznačně odlišuje od dalších afrických lichokopytníků.

Text a foto: lux