Studenti pomáhají uprchlíkům v KACPU. Hlídají děti, tlumočí a prověřují zdravotní stav 

„Na začátku jsme měli v koutku třeba i dvacet dětí najednou. Teď už tak pět nebo deset, každý den se to velmi liší. Míváme tu děti i od jednoho roku až po teenagery. Liší se i doba, jak jsou tu děti dlouho. Jednu holčičku jsem tu měla několik hodin v pátek a pak i v sobotu až do večera,“ líčí Eva Volfová, studentka čtvrtého ročníku učitelství pro 1. stupeň Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL (FP).

Zřízení dětského koutku v KACPU, kde mohou ukrajinské děti smysluplně trávit čas, zatímco jejich rodiče vyřizují nezbytné formality pro pobyt v České republice, bylo logickým krokem a to, že se o ně v koutku budou starat studenti Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL, se také nabízelo.

Do hlídání jsou nyní aktivně zapojeny tři desítky studentů fakulty ze seznamu 60 dobrovolnic a dobrovolníků vytvořeného pro potřeby KACPU. Docházejí na ranní nebo odpolední směny včetně víkendů.

„Neumím ukrajinsky, první týden jsem proto vyráběla slovník. S dětmi jsme hádali, co česká a ukrajinská slova znamenají. S dětmi komunikuji i za pomoci obrázků se základními frázemi a fonetickou výslovností, které jsme vyrobili. V koutku taky hodně kreslíme nebo skládáme puzzle. Děti mají k dispozici také mnoho hraček, od plyšáků přes Lego až po odrážedla,“ říká Eva, která se do práce v centru při krajském úřadě zapojila krátce poté, co ruská vojska vpadla na Ukrajinu. Obává se, že dobrovolníků bude ubývat se vzrůstající únavou a klesající solidaritou s uprchlíky.

„Myslím, že studentů-dobrovolníků bude ubývat také kvůli nutné přípravě do školy nebo před blížícími se zkouškami. Mám z toho obavy, ta pomoc tu bude potřeba dlouho,“ pokračuje Eva.

Podle ní je na dětech znát, že utíkají před válkou a prožily stres: „Evidentní je to na starších dětech. Tak od deseti let výš. Vidím, jak jsou zamlklé, mají prázdné smutné výrazy. U malých dětí je to zas jak na houpačce. Vidí hračky a jsou strašně rády, ale za pět minut přijdou a rozpláčou se. Ptají se mě třeba, kdy přijde táta. Je to někdy opravdu náročné.“

Vedení fakulty se snaží studenty v dobrovolnické činnosti podpořit, stejně jako tomu bylo při zvládání pandemie koronaviru, a dobrovolnickou činnost jim započítává do povinné praxe. Do centra kromě studentů docházejí také studentky FP původem z Ukrajiny, u nichž odpadá jazyková bariéra, a pomáhají i někteří pedagogové.

„Velmi si vážíme jakékoliv podpory našich studentů ukrajinským dětem v existenčně těžké situaci,“ říká proděkanka Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL Zuzana Pechová a dodává, že studenti fakulty pomáhají s volnočasovými aktivitami ukrajinských dětí také ve Středisku ekologické výchovy Střevlík či v DDM Větrník.

„Oslovila nás také příspěvková organizace Kontakt, která je pověřená koordinací volnočasových aktivit dětí. Má k dispozici seznam našich dobrovolníků a se studenty už se může na konkrétní spolupráci domlouvat sama,“ dodává Zuzana Pechová.

Zdravotníci a tlumočníci

V krajském asistenčním centru pravidelně pomáhají s triáží u vstupu také desítky studentů Fakulty zdravotnických studií TUL. Příchozím měří teplotu, a pokud mají podezření, zavedou člověka k lékařskému vyšetření, případně během něj asistují. Návštěvníkům také rozdávají roušky, registrace nebo radí. Přihlásili se sami. Fakulta jim dobrovolnickou pomoc započítá do povinné praxe.

„U vstupu jsme dva. Směna nám trvá šest hodin, chodíme buď ráno, nebo odpoledne. Tento týden jsem byl už čtyřikrát, ale každý týden to není stejné. Na časech se domlouváme se spolužáky,“ líčí Marek Kocourek, student TUL z druhého ročníku zdravotnického záchranářství.

Z popudu zaměstnance Fakulty strojní TUL Jaroslava Kovalenka, který pochází z Ukrajiny, vznikl na univerzitě také tým překladatelů z ukrajinštiny. Zapojeni jsou do něj studenti a pedagogové napříč všemi fakultami. Jedná se přibližně o deset překladatelů.

„Je vidět, že jsou ti lidé ve stresu. Mnohem víc než na začátku. Počet lidí sice klesá, ale přicházejí z míst, která už téměř neexistují. Ti lidé jsou pořád na cestě, je to pro ně neuvěřitelně těžká situace. Procedura navíc trvá několik hodin,“ říká Jaroslav, který sám chodí do KACPU tlumočit.

TUL/Adam Pluhař, Radek Pirkl