Holky z Hrsti doporučují: Udělejte si k Valentýnu pořádnou prdel!

Přiznám se, že o tom, že nějaká HRST existuje, jsem se dozvěděl vlastně právě díky FB pozvánce na výrobu tohoto poněkud bizarního dárku. Akce měla název "Prdel musí být" a podtitul "Zvěčněte své pozadí, dokud ještě stojí za to!". Většina lidí by svému protějšku takovou věc pod stromeček asi nezabalila, ale jako vtipná pozornost k Valentýnu projde odlitek části těla u mnohem větší skupiny zamilovaných. Dnešek je tedy pro rozhovor s holkama z HRSTI jako dělaný. 

Obchod, ateliér a prostor pro lidská setkávání HRST existuje zásluhou tří majitelek, z leva do prava: Dominiky Křenkové, Michaely Michlíčkové a Kateřiny Švarcové. Mně se podařilo zastihnout Dominiku a Kateřinu.

Red.: Co vás vedlo k založení obchodu?
Dominika: S Míšou se věnuji bytovému designu, máme značku Tochceš (www.tochc.es). Chtěly jsme si založit obchůdek, který by byl zároveň šicím ateliérem. Původně s námi byla ještě jedna návrhářka, která odešla do Jablonce. Kateřina se přidala asi po půl roce. Snažíme se podporovat lokální výrobce, zejména ty mladé, co potřebují růst.

Red.: Jak dlouho fungujete?
Dominika: Teď 26. února bude HRST slavit první narozeniny.

HRST (MAPA) se nachází ve dvoře za tímto průchodem v liberecké Moskevské ulici. (Foto: Mad)

Red.: Nejste tu trochu zastrčené? Lidi projdou Moskevskou, do průjezdu se nepodívají, větší vývěsní štít do ulice taky nemáte...
Kateřina: S reklamou je problém, my si jen tak nemůžeme dovolit dát něco do Moskevské, víte jak to chodí. Ale já myslím, že ten, kdo nás hledá, ten si nás najde, a i když jsme ve dvoře, pořád jsme v centru. Všude je odsud blízko.  
Dominika: A můžeme tu grilovat, to bychom asi přímo v Moskevské nemohly.

Red.: Byl problém najít tento prostor?
Dominika: Byla to spíš velká náhoda. Přišly jsme jako první, hned jak to vyvěsili na internet a nabídli slušné podmínky. I tento prostor byl v dobrém stavu, vlastně jsme ani nic nemusely upravovat.

Red.: Nabízíte i produkty jiných tvůrců?
Dominika: Ano, s výrobci většiny těch věcí, co tu vidíte, máme podepsánu smlouvu o komisním prodeji. My ani u většiny zboží nemáme tolik peněz, abychom je mohly nakoupit a čekat, zda to někdo koupí.
Kateřina: Já myslím, že v tom je právě jeden z velkých rozdílů. Spousta lidí to má jako byznys, u nás ty peníze z prodeje nejsou na prvním místě, my jsme rády, že tu máme ateliér.

Red.: Peníze pro vás nejsou na prvním místě, může vás takto pojatá činnost uživit, nebo máte ještě další zaměstnání?
Dominika: Jak jsem řekla, s Míšou máme ještě značku Tochceš a studujeme. Já dodělávám doktorát na TUL, obor enviromentální design a Míša dopisuje diplomku na textilní fakultě a dělá ještě v kavárně.
Kateřina: Já mám sklářskou školu v Kamenickém Šenově. Zatím mám stálé zaměstnání, učím čtyři dny v týdnu na zkrácený úvazek.
Dominika: Jsme rády, že jsme tady na to tři, a tak se během týdne prostřídáme.

Sklářská výtvarnice Kateřina Švarcová. Za recesí s otisky zadků stojí její mnohem vážněji míněné projekty s lehaným sklem.

Red.: Jak ten rok hodnotíte?
Dominika: Dva měsíce zpátky jsme byly rády, že si vyděláme na nájem a provoz. Je super, že teď je to tak, že už si můžeme dát i výplatu. Hlavně díky workshopům a dalším aktivitám. Kdyby to tak šlo dál, bylo by to dobré, je vidět, že nás zná stále více lidí. Myslím, že nám pomáhá účast na různých akcích, třeba na DDR. Co se týče našich aktivit, například tento čtvrtek (14.2.) máme promítání o Aljašce.

Dominika Křenková vyrábí z přírodních produktů, tyto pečivaky jsou čistě lněné, ručně zdobené.

Red.: Mluvily jste o různých akcích, já na vašem FB našel třeba Zvířátkový ples, to si vůbec neumím představit.
Dominika: Ano, přišlo asi dvacet kamarádů, ale mohl přijít, kdo chtěl.
Kateřina: Nebo teď tu máme volné kurzy večerního kreslení, každý může přijít si to vyzkoušet. Byly jsme překvapené, jaký je o to zájem. Čekaly jsme tři lidi a bylo plno.
Dominika: Třeba na poslední přednášce o Pyrenejích nás tu bylo kolem šedesáti. Vstupné je dobrovolné, totéž platí i o úhradě občerstvení. To děláme většinou taky my, vaření nás baví, tak doma vaříme. Jak jsem řekla, v létě tu na dvoře i grilujeme.
Kateřina: My to děláme pro radost, co se líbí nám, co máme rády. Líbí se vám to? Tak se připojte! Myslím, že lidi jsou spokojení, ohlas byl hezký.
Dominika: Pořádáme i akce venku, udělaly jsme sjezd z České chalupy. Cenou byly nákupní poukázky do Hrsti a víno. Bylo nás asi sedmnáct. Nakonec jsme je daly nějaké cizince za poslední místo, vypadala, že sníh vidí poprvé v životě a byla nadšená.

Red.: Vnímáte nějakou konkurenci?
Kateřina: Myslíme, že tu žádný alternativnější obchod není, ale nesnažíme se být konkurence kohokoliv. Naopak, razíme heslo, že se snažíme propojovat, podporovat se s ostatními.

Red.: Pořád hovoříme o tom, že realizujete pro vás a kamarády, co vás baví, a čekáte, kdo se přidá. Nebojíte se, že zvenku přijdou účastníci, kteří vám nesednou, nezapadnou sem?
Kateřina: My tu ještě neměly ani jednu akci, že bychom se divily, co přišlo za lidi. Ani nás nenapadlo toto řešit.

Red.: Předpokládám správně, že zákazníky jsou hlavně vaši vrstevníci?
Kateřina: Ne, to je velmi různorodé, o věku to není. Naši vrstevníci nás znají hlavně z FB, ale kupují u nás i starší. Ti HRST našli třeba proto, že vedle nás je kavárna se svým okruhem hostů. A od zákusků k nám to je pět metrů.

Red.: Tento rozhovor vyjde na sv. Valentýna. Body casting je dobrý tip na intimní párovou aktivitu, jak vznikl nápad uspořádat workshop na toto téma?
Kateřina: Vzniklo to jako vtip. Říkaly jsme si, že to bude jen pro nás, ale nechaly jsme to otevřený. Nakonec to byla hodně vtipná akce, na kterou vzpomínáme.
Dominika: Jak to probíhalo... no, dali si pár skleniček vína a pak už to šlo. Původním cílem nebyl ani tak výsledek, jako spíš ten proces, zábava pro páry. Vtípek pod stromeček.

Red.: Kdyby to chtěl někdo zkusit doma, co bude potřebovat, je to náročné?
Kateřina: Sádrování zdravotnickými sádrovými obvazy trvá asi deset minut, dalších deset minut to tuhne. Pak se udělá pozitivní kopyto a teprve z něj se odleje výsledná mísa ze sádry nebo z jiného materiálu. Také jsme původně uvažovaly o luxusní variantě z lehaného skla. Ale z prosincové akce si lidé odnesli hlavně ty základní otisky.

Uvažujete, že byste to zopakovaly?
Kateřina: Za mě ano, nevím jestli stejné části těla (smích), ale proč ne. Akorát se přiznám, že příště bych víc práce nechala na účastnících, to není jen o tom odlití, ale je tam pak spousta úprav, broušení a tak dále a to jsem poprvé dělala já sama. Tak to bych příště nechala na nich, ať si to užijou daleko víc, aby měli ten pocit, že to opravdu vyrobili od A do Z. Nápady máme a bůh ví, co z toho vznikne. Workshop se sádrou ještě určitě bude, odlévat lze lecos.

Red: Děkuji za rozhovor.

Text Mad, foto archív HRST a Mad, není-li uvedeno jinak