Mcelský mariánský zázrak kdysi fascinoval davy poutníků, dnes fascinuje svojí bizarností

Mcely leží necelou třičtvrtěhodinu jízdy z Liberce, nedaleko známého zámku Loučeň (MAPA). Historie obce sahá nejméně do poloviny 13. století, kdy byly Mcely poprvé písemně zmíněny. Podivný název vesnice lingvisté odvozují od zaniklého slova mčieti, což by šlo interpretovat jako „nadřít se“ a patrně to odkazuje na fakt, že zakladatelé se při budování sídla také pěkně nadřeli.
Mcelský zázrak je podrobně badatelsky zpracován (viz kniha Františka Dudka Příběh obce a zámku Mcely a www.obecmcely.cz) a ve vesnici byla vytvořena poutavá, informacemi nabitá Mcelská vlastivědná stezka, vedoucí z větší části právě po místech s příběhem spojenými. Z informací na trase jsem čerpal i já.Aktérky "zázraku", tři místní děvčata ve věku od devíti do dvanácti let, reprezentovaly velmi rozdílné společenské vrstvy, což je samo o sobě zajímavé. Františka Plachá byla dcerou největšího mcelského statkáře a Kateřina Halešová pocházela z místního půlstatku. Zato Františka Fryčová, která měla první vidění a zpočátku skupinku vedla, byla nuzné děcko z přeplněného domku místního hrobníka.
Prologem podivných mcelských událostí se stalo dopoledne 4. července 1849, kdy si Františka Fryčová a Kateřina Halešová hrály se třemi jim na hlídání svěřenými malými dětmi v horní části návsi zvané Stádniště. Tu Fryčová uslyšela hlas, který ji nabádal, aby s dětmi vyrazila na hřbitov. Hřbitova se děti bály, ale Františka s tím neměla problém, vždyť pocházela z domu hrobníkova. Malá výprava odhodlaně vyrazila. U zvonice poutníkům kuráž došla a začali se tedy modlit.Nato se odkudsi vynořila neznámá mladá žena v zelených šatech a černých lakovaných střevících, dle pozdějšího velmi podrobného popisu Fryčové odpovídající spíše dámě z vyšších vrstev než Madoně z kostelních obrazů. To následně vyvolalo spekulace, že šlo o jednu z vnuček tehdejšího majitele panství barona Wessenberga. Tajemná osoba vyděšené děti utěšila, pomodlila se s nimi několikrát za duše hříšníků a to dokonce i před farou. Dospělí, kteří šli okolo, si ale žádné vybraně oblečené záhadné paní nevšimli. Žena nakonec děti zavázala slibem mlčení, předala jim prý devět nesdělitelných tajemství, vyzvala je, aby se devět dnů v devíti lidech modlily k Bohorodičce, dala jim devět kamínků, devět růží a slíbila, že za devět dní zase přijde.Fryčová proto přizvala další kamarády, mezi nimi také Františku Plachou. Jenže uběhlo devět dní a paní nikde. Děti časem dané úkoly přestaly plnit. Až 2. října, po tradičním mcelském posvícení, se tajemná žena zjevila u zvonice podruhé. Tentokrát již pozdější trojici Fryčová, Plachá a Halešová. Přesněji řečeno, ženu viděla jen Františka Fryčová, toho dne bosonohou a oblečenou do červeného pláště. Ostatní dvě dívky zaznamenaly jen podivné chvění vzduchu a stopy bosých nohou. Paní dětem vyčinila, že neplnily její úkoly, opět jim naložila modlení a nařídila vstup do Růžencového spolku.S druhým setkáním se již dívky svěřily místnímu faráři Aloisu Rennerovi. Ten jim na nedělní mši dal první přijímání, čímž jaksi legitimizoval jejich další aktivity, ale přitom dívky v jejich činnosti dále nesledoval.  Třetí setkání, kdy se paní zjevila před kostelem a komunikovala opět jen s Fryčovou, proběhlo 12. října. Žena dětem slíbila, že bude chodit častěji. A opravdu, hned druhý den se u kostela opět zjevila. Protože byla zima a sněžilo a Fryčová byla bosa, zavedla děti do hrobníkova domku, usadila se na peci, představila se jako Synáčka božího matička a nechala se titulovat Královna nebes.
Malý hrobníkův domek se tak stal centrem bizarních seancí, které se později odehrávaly i několikrát denně. Nebeská královna přicházela provázena tříletým Ježíškem a andělem. Zajímavé je, že Františka Plachá, nejstarší a nejvzdělanější z dívek, zjevení nejprve neviděla. Královna se jí údajně odmítala ukázat kvůli evangelickým předsudkům rodiny. Evangelíci totiž mariánský kult neuznávali. Když Plachá trauma evangelické zátěže překonala, převzala vůdčí roli ona.Je těžké si představit, jak to u pece před improvizovaným oltářem v hrobníkově domku probíhalo. Františka zde žila společně s dalšími sedmi lidmi, kteří museli světnici s pecí opustit a vtěsnat se do vedlejší menší místnosti. Zvěsti o opakujících se mariánských zjeveních a skoro každodenních rituálech začaly náves plnit davy poutníků nejprve z okolí, pak i z dálky. Někteří zde dokonce na sněhu i nocovali. Mcely se proměnily v místo permanentního jarmarku.
Vyvíjel se i rituál probíhající ve svatém domečku. Královna nebes dívkám sdělila, že se budou za hříšníky nejen modlit, ale i fyzicky trpět. A opravdu, obě Františky i Kateřina začaly dostávat záchvaty podivně „svaté nemoci“. Tu naše protagonistky demonstrovaly svíjením se venku na návsi přímo před zraky poutníků jako vyvrcholení obřadu zahajovaného uložením imaginárního anděla. Na zmírnění bolesti jim byly podávány Hoffmanské kapky na homoli cukru, přičemž Královna nebes pro dívky vymohla dvojitou dávku.Na nátlak rodičů produkci konečně navštívil farář, který se dosud držel důsledně stranou. Nezakročil, naopak dívky nabádal, aby se řídily příkazy vyšší moci. Hrobníkova rodina začala přijímat různé dary, za které štědrým dárcům dávala předměty, kterých se údajně dotkli božští návštěvníci. V tomto ohledu byla vrcholem zázračná událost, která se odehrála 19. listopadu. Na peci, kde sedávala Královna nebes, začala vyvěrat podivná tekutina, která posléze stékala po peci dolů a šla nabírat lžící. Lahvičky se „svatým olejem“ se rychle staly skvělým obchodním artiklem.
Z mcelských zázraků a celkem sedmatřiceti mariánských vidění těžilo nejen osazenstvo svatého domečku, ale i mnoho dalších obchodníků a podnikavců ze vsi a okolí. Ač sílily hlasy, že děti jsou zneužívány, tak státní správa zasáhla jen dvakrát, a to z obavy, že jde o nepovolené shromažďování a nezdaněné podnikání. Poprvé to bylo 21. listopadu. Tehdy ale farář odmítl s panským direktorem jednat a vizonářky byly včas odvezeny z vesnice. Jediným výsledkem intervence bylo přesunutí oltáře ze svatého domečku do kostela a ještě další příliv duchovních turistů.Zázračné věci v Mcelích ustaly až během adventu, což je na naučné stezce trefně shrnuto takto: „První adventní neděli se jim však Královna zjevila naposledy a pak jim jen posílala pokyny po andělovi. Pro nadměrný zájem přihlížejících davů předváděly dívky záchvaty zázračné nemoci na návsi na sněhu a v mrazu třikrát denně. Narůstající výstřednost jejich projevů ale začala zbožným věřícím vadit, zejména když ve „svatém domečku“ ráno i večer napodobovaly kostelní mše a nutily unavené vesničany k nočním modlitbám na hřbitově. Zklidnily se až v polovině prosince, když po opakovaném příkazu anděla ukončily představení „svaté nemoci“ a zrušily domácí oltáře.“
Na Štědrý den konečně přijela do Mcel utajená vyšetřovací komise. Dívky odvezla na vyšetření, po kterém byly prohlášeny za tělesně zdravé. Zneužití přitom nebylo vyloučeno. Co se podezřelých podnikatelských aktivit týče, komise se zaměřila jen na hrobníkovu rodinu. Dívek se následně ujal osenický farář páter Beránek, strýc Františky Plaché, a vystrašené a zmatené je vzal na svou faru. Jenže i zde se začali srocovat poutníci, čemuž dívky napomáhaly, protože se nakonec utábořily ve sněhu před farou. Nastal čas na epilog toho zapeklitého případu. Kateřina Halešová byla poslána k rodičům zpět do Mcel. Otec ji později vhodně provdal. Po smrti prvního manžela se vdala podruhé, měla osm dětí a dožila se 55 let. Obě Františky byly nejprve uklizeny do odlehlé myslivny jednoho příbuzného, který je ale také začal předvádět a jeho jarmareční jednání vlastně přispělo k podlomení víry v Mcelský zázrak. Po roce se dívky vrátily na faru. Františka Fryčová zde již zůstala a zemřela ve 27 letech na chudokrevnost. Františku Plachou zabezpečil výhodným sňatkem strýček. Zemřela v pětatřiceti letech na zápal plic po porodu šestého potomka. Synové a dcery vizonářek se o divoké epizodě z dětství svých matek nikdy nedozvěděli.Mcelský zázrak patří mezi desítky mariánských zjevení, která zaplavila Evropu mezi roky 1830 až 1933. Z dnešního pohledu to lze přirovnat k honbě za UFO ve 20. století. Události ve Mcelích se odehrály devět let před věhlasným zázrakem v Lourdech. Ten patří mezi osm zázraků, které byly církví za zázraky oficiálně uznány. Mcelský zázrak uznán nebyl, ale nahlédnutí do tohoto podivného příběhu přináší pozoruhodné svědectví o životě na vesnici v polovině 19. století.
Viděno perspektivou dneška má Mcelský zázrak hned několik rysů naznačujících podvod postavený na zneužití bujné dětské fantazie. Mám na mysli například proměnu vizáže Královny nebes z komtesy na prostou kostelní Madonu nebo to, že některé příkazy dávají tušit, že nebyly seslány z vyšších sfér, ale z mysli člověka (proč by například Panna Maria děti nechala trpět za hříšníky?). Z psychologického hlediska se nabízí jako klíč k řešení mcelské záhady fakt, že obě starší dívky (Plachou a Fryčovou) spojovaly traumatické zážitky jednak ze smrti matky a pak hlavně ze života v rozhádaných rodinných poměrech. Halešová se zase musela doma podřizovat starším bratrům a stejně se nechala vést svými dvěma kamarádkami. A jak se píše na infopanelu: „...Pokud však očistíme jejich projevy od vnějšího balastu, tak se nám mohou jevit jako zoufalé hledání mateřského citu a lásky.“Text a foto Mad