Arena se začala stavět před dvaceti lety a už bezmála 18 roků dělá Liberci a kraji tu nejužitečnější službu
Jsem zpátky v civilizaci, bohatší o zkušenosti z tropů a třetího světa. Filipínská varianta Bezstarostné jízdy po dvou kolech byla obohacující ve všech směrech. Zásadní zjištění: Právě v našich zeměpisných šířkách žijeme v takovém blahobytu a bezpečí, že je třeba udělat všechno proto, aby se na tom nic nezměnilo. Kdo má pocit, že se má špatně, nechť zvedne zadek a vyrazí na druhý konec zeměkoule. Aby si přestal stěžovat a začal se trochu snažit...
Ne, cestopis sepisovat nebudu. Pouze zmíním několik filipínských jednotlivostí, jež byly pro našince zajímavé:
V každé sebechudší vesnici mají školu, děti mají docházku do ní povinnou, oblékají uniformy se sněhobílými košilemi, což je v tamní převažující špíně zázrak. Když dítka vychodí základku, nastoupí povinně na střední. Pak všichni chtějí studovat hotelový managament na vysoké a poté pracovat ve službách turistického ruchu.
Chyba je, že turismu se daří už jen v nejvyhlášenějších lokalitách a ve zbytku ohromné ostrovní země chřadne. I proto, že moře je plné plastů a jiného odpadu, za potápěním u korálů se musí dojet lodí, služby hodně pokulhávají za standardem, protože USA vyklidily pozice už hodně dávno a nijak neudržovaná infrastrutura (rezorty, hotely, bazény, půjčovny...) je především z doby, kdy tu Američané byli doma.
Američané, Australané či Evropané sem teď míří spíše za sexuální turistikou, protože každá Filipínka sní o svém velkém, zpravidla hodně obstarožním bílém muži...
V každé sebechudší vesnici je velká sportovní hala na basket, volejbal a další míčové hry. Jiné sporty v tropech moc provozovat nejde. Haly se v chudé zemi stavějí zejména proto, aby dítka měla nějakou zábavu, protože jinak by se flákala kolem silnice a dělala bůhví co. Na plantážích ve vnitrození se totiž pěstují nejen ananasy, mango, rýže a mandarinky...
A to už se vracím domů, protože mám zásadní sdělení k tématu sportovní hala. Jednu takovou, multifunkční, chce stavět Jihlava. Našla jsem to v monitoringu. Zajímavé je, že budoucí jihlavská arena, v níž bude hrát místní prvoligový (ne extraligový) hokejový klub, má rozpočet krajského města Vysočiny přijít na bezmála dvě miliardy korun. Darda, co!
Srovnatelná liberecká arena vyšla svého času na něco přes půl miliardy, a to bylo pod Ještědem propagandistického křiku! Jistě, byla jiná doba s jinými cenami, ale ve světle jihlavského příběhu je jasné, jak bylo tehdejší rozhodnutí vedení liberecké radnice prozíravé.
Arena se začala stavět před dvaceti lety (8. září 2003) a už bezmála 18 roků (kolaudace a křest multufunkční haly byl 8. září 2005, tedy přesně po dvou letech) dělá Liberci, kraji a jeho obyvatelům tu nejužitečnější službu. Nejen, že se tam odehrávají špičkové sportovní a kulturní akce, jež by bez ní nebylo kde uskutečnit, ale hlavně soustavně slouží i mládeži, což je její další neoddiskutovatelný přínos.
Přejdu k top události končícího týdne: Liberečtí Bílí Tygři udolali plzeňské Indiány a jsou ve čtvrtfinále play-off. Možná to vyzní trochu drze, ale dovolím si podotknout, že Tygři, obrazně řečeno, „slezli hrobníkovi z lopaty“, protože v rozhodujícím 5. zápase už prohrávali 0:3, „znalci“ prorokovali, že „už se vezou“, když v tom – Tygři vyrovnali a v prodloužení dokonali vítězný obrat. Ve čtvrtfinále jde Liberec na Hradec a „šou pojede dál“.
Po luxusně dlouhém šestitýdenním oddychu od místních reálií, jež mi teď velice často přijdou žabomyší, se mi moc nechce zabředávat zpátky do stinných kapitol severovýchodu Čech. Končící týden proto dojedu na vlně pozitiv:
Liberec potřetí umožní lidem, aby v participativním rozpočtu navrhli vlastní projekty na zvelebení okolí a následně rozhodli hlasováním o tom, které se uskuteční. Letos chce na to město vyčlenit osm milionů korun. V obou předchozích ročnících radnice rozdělovala po pěti milionech.Lidé budou moci přihlašovat nápady v maximální hodnotě do dvou milionů.
Stavbaři na průtahu Libercem osadili nosníky dvou nových mostů. Stavba postupuje podle harmonogramu, stavba je rozdělena do několika fází, teď se osazují tři pole, na každé se osazuje 14 osmnáctimetrových nosníků z předpjatého betonu a každý má kolem 12 tun. Rekonstrukce mostů začala před rokem, provoz se na estakádu vrátí letos v říjnu.
Liberec zmodernizuje městský skatepark. Petici za jeho vylepšení podepsalo přes 600 lidí. Úpravy areálu v Barvířské ulici zhruba za osm milionů korun provede radnice nejdřív za rok, letos si nechá zpracovat projektovou dokumentaci. Skatepark v Barvířské ulici na ploše 2300 metrů čtverečních funguje i nefunguje od roku 1998.
Frýdlant v květnu po čtyřech letech uspořádá třídenní Valdštejnské slavnosti. Akce s návštěvností přes 25.000 lidí se koná v lichých letech, v roce 2021 ji město nemohlo uspořádat kvůli koronavirové pandemii. Letošní nejvýraznější novinkou zřejmě bude větší zapojení muzea ve Špitálku do programu slavností.
Na hrady Bezděz na Českolipsku a Trosky v Českém ráji budou moci přijít návštěvníci se psy. Musejí ale počítat s tím, že na obou památkách nebudou moci jít se zvířaty do všech jejich částí. Myslím, že to psi přežijí. Za novinkou rozhodně není snaha o rozšíření obzorů Pana psa, nýbrž konec dilema Kam s ním. Soudím podle našeho psa. Ten prohlídku s průvodcem rozhodně neocení a určitě by vyrušoval.
Hezký předjarní víkend.
Alena Roubalová