Cesta do propadliště dějin je dlážděna nikoliv dobrými, ale ryze vypočítavými úmysly

Na akci STAN se s ním setkali i hejtman Libereckého kraje Martin Půta a senátor za Liberecko Michael Canov (oba SLK). Hejtmanův test, který si nechal udělat bezprostředně poté, co se s Hlubučkem potkal, vyšel negativně. Definitivní jasno by ale měl učinit až kontrolní test provedený po uplynutí inkubační doby. Každopádně by bylo velkým paradoxem, kdyby hejtman Libereckého kraje, který koronavirus zvládl jako jeden nejlepších v zemi, byl posledním oznámeným případem první vlny. Držme palce, aby tomu tak nebylo. Vyhlídky jsou příznivé: Všech 50 testovaných osob na pražském magistrátu, které s Hlubučkem byly v přímém kontaktu, je negativních. Takže kontakt kontaktu může být v klidu.

Fotografii Petra Hlubučka s klokanem z 30. května t.r. jsem nasdílela z jeho twitterového účtu a o kus níže mě zaujal ještě tweet jiného autora: "Když vláda zaváděla 12. března nouzový stav, bylo tu 89 potvrzených nakažených týdně. Dnes jich je 338 týdně a všechna opatření postupně rušíme. Jen jsme mezitím zchudli o 500 miliard v rozpočtu a další stovky miliard v soukromém sektoru…".

Tak raději konec koronavirového hlášení…

Cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly. To moc dobře ví vedení liberecké radnice, které se před časem rozhodlo „říznout“ do systému parkování na sídlištích. Parkovacích míst je málo, aut moc. To je fakt, který nelze obejít žádným opatřením, žádným parkovacím modelem. Násobek aut oproti místům, kam je možné je postavit, bude existovat do té doby, než se počet parkovacích stání mnohanásobně zvýší. To je problém, protože se musí sáhnout mj. na zelené plochy. Což nikdo nechce. Bludný kruh.

A tak není divu, že radnice od diskutabilní regulace ustoupila. Správně si vyhodnotila, že nikomu neprospěje a všem vlastně vyhovuje současný, poněkud zdivočelý stav. Zájemci si budou moci i nadále koupit svoje místo, jen s tím rozdílem, že za to zaplatí více než dosud. Systém vyhrazených parkovacích stání radnice v minulém roce zrušila, nyní tento krok přehodnotila a připravuje obnovení systému. Změní se však ceny a vydávání souhlasných stanovisek bude v lokalitách více regulováno. „V radě města jsme schválili záměr se k této praxi vrátit. Nyní musíme zpracovat aktualizaci vyhlášky a tu předložíme do zastupitelstva města v září. Teprve po schválení zastupitelstvem bude možné žádat a vydávat souhlasy k vyhrazeným stání se značkou P réservé,“ uvedl náměstek primátora Jiří Šolc (za SLK). Město proto žádá zájemce, aby s případnými žádostmi počkali do aktualizace a nabytí účinnosti obecně závazné vyhlášky. „Vyhláška bude v platnosti pravděpodobně od října letošního roku,“ doplnil náměstek v tiskové zprávě SML.

Před pozastavením vydávání parkovacích karet si město účtovalo na sídlištích 10 tisíc korun za rok a místo, podle Šolce do zastupitelstva předloží návrh na navýšení ceny na 20 tisíc. Vyšší zřejmě bude i cena za karty pro centrum města, podle Šolce by se měla zvednout z 25.000 na 35.000 korun. Vybrané peníze bude radnice ukládat do speciálního fondu určeného na vybudování nových parkovacích míst v režii města.

Že za toto rozhodnutí radnici nikdo nepochválí, je víc než jasné. V tomto státě totiž parkování, zdravotnictví, dopravním předpisům a tomu, co má udělat ten druhý, rozumí každý.

Radniční opozice se vehementně, leč velmi komicky, snaží rozfoukat aféru kolem směny pozemků, jež radnice po mnoha letech vyměnila se Synerem, aby si každá strana obchodního vztahu konečně mohla realizovat svoje plány po svém. Stavební firma přistoupila na radniční výzvu a smění s ní svoje pozemky kolem Papírového náměstí za parcely na Kunratické. Na Papíráku chce Liberec někdy vybudovat svou „Malou Stranu“, na periférii Syner postaví bytový komplex se službami a zelení. Hádejte, kdo bude hotov dříve...

S návrhem pozemky směnit přišlo Město Liberec už dávno, nyní se transakce dokončuje. Syner, ve snaze mít už všechno za sebou a nadále se nezatěžovat nikam nevedoucí diskusí, velkoryse přistoupil na podmínky města, respektoval jím dodaný znalecký posudek a doplatek, který směnou vznikl, může Liberec stavební firmě uhradit formou pěti milionových splátek, po milionu ročně. Syner udělal vše, jak chtělo město, a Liberec je, jak se vyjádřil jeho primátor na tiskové konferenci, spokojen. Dostavba Stínadel nebo nově též Malé Strany může začít. Podle not napsaných městem, podle představ aktuálně mocných.

Nespokojená je ale řvavá opozice, která je pohoršena, že se její zástupce nepodílel na stanovení ceny pozemků. Čím by asi tak ke stanovení odhadní ceny vytvořené soudními znalci a vycházející z existujících regulativů pro konkrétní lokalitu chtěl Změnař Felcman, věhlasný neznalec ničeho, přispět? Svými nesmyslnými dedukcemi a věc pouze zdržujícími hloupými vývody? Samozřejmě. Chtěl jen potrénovat hod vidlemi a mít o čem referovat na propagandistickém kanále pofidérní partaje, za niž se až jako náhradník dostal do zastupitelstva.

Protože ho nikdo nikam nepovolal (proč taky?), vyhrožuje teď veřejně zastupitelům, kteří budou pro tuto majetkoprávní operaci hlasovat, trestním oznámením. Což o to, vyhrožování i podávání trestních oznámení je silnou stránkou ZPL, ale tohle už je přes čáru. Už proto, že pro směnu pozemků Změna hlasovala loni na podzim. Upřímně, kdyby v tom nefiguroval Syner, neštěkne po směně cenných pozemků v centru za louky za městem ani pes.

Pozemky v oblasti takzvaného Papírového náměstí v dolním centru Liberce, o něž usiluje radnice, mají podle posudku hodnotu 48,4 milionu korun. Vedení města je chce získat od firmy Syner výměnou za pozemky na okraji města u sídliště Kunratická určené pro výstavbu nové bytové čtvrti. Podle znaleckého posudku je ale jejich hodnota o 5,5 milionu korun nižší. Takovou částku bude tedy muset město doplatit, pokud směnu schválí liberecké zastupitelstvo.

Pozemky v okolí Papírového náměstí má asi 20 vlastníků, mezi nimi je i město. Směnou s firmou Syner by mělo získat dalších skoro 7000 metrů čtverečních a další nemovitosti. Po transakci se město stane se zhruba 10 000 metry čtverečními největším vlastníkem pozemků v této oblasti. V plánu bylo ještě letos vyhlásit soutěž na architektonickou soutěž budoucí podoby tohoto místa. Kvůli sníženým příjmům v souvislosti s koronavirem ale radnice v rozpočtu nemá potřebných 700 tisíc korun. „Nicméně letos připravíme soutěž, a kdyby by se náhodou na konci roku finanční prostředky objevily, tak ji spustíme,“ uvedl primátor Jaroslav Zámečník (SLK).

Na základě vítězného návrhu ze soutěže vznikne územní studie, co bude možné v této lokalitě postavit. „Té se budoucí investoři, ať už to budou soukromí, nebo třeba město, musí držet,“ dodal primátor.

Liberec má v rámci transakce se Synerem získat ještě plochy v Šamánkově ulici, které potřebuje pro vybudování plánované tramvajové smyčky a napojení Technického muzea na kolejovou dopravu. Stavební firma za to dostane přes 23 500 metrů čtverečních luk a strání v místě plánované nové čtvrti na okraji města směrem na Jablonec. Radnice tam vlastní třetinu plochy, obdobné podíly má i firma Syner a další podnikatel.

ZPL se evidentně snaží, jako obvykle, zaujmout ve veřejném prostoru tím, čemu rozumí jako koza petrželi. Přišla totiž o své hlavní téma – akademickou ochranu přírody a krajiny. Její exponenti úplně chybějí na kandidátce, kterou začátkem týdne představil změnařský městský a krajský zastupitel Josef Šedlbauer. Vypadá to na další faktický rozkol ve Změně, neboť v Šedlbauerově krajském volebním projektu sázejícím na ústní, nikoliv faktickou ochranu krajiny, figurují oba exzměnařští zastupitelé, kteří od ZPL odpadli už dříve, Jaromír Baxa a Zuzana Kocumová. Ti nyní v libereckém zastupitelstvu reprezentují vlastní opoziční projekt LOL. Vznikl poté, co se Změna rozpadla poprvé.

Ze Změnařů na již zveřejněných předních místech Šedlbauerovy kandidátky není nikdo. Možná jsou ukryti na posledních příčkách a „žolíkem“ je Jan Korytář kandidující z posledního místa. Není ale taktické to sdělovat předem, protože Korytář je persona, která dokáže napáchat víc škody než užitku už na papíře.

Tuším ale, že se Změna spíše snaží pro krajské volby postavit vlastní kandidátku, ale chybějí jí lidé. Sebestředný Jindřich Felcman frackovitého chování, ve všem tápající (eufemisticky řečeno) Marie Pavlová a zřejmě i jedna naše bývalá kolegyně ovšem na sestavení šiku pro boj o krajské mandáty (placené) stačit nebudou. Šedlbauer navíc včas uchvátil téma ochrany krajiny, protože zavětřil velké dotační možnosti, a Korytářovi už nezbylo ani to. Jede si tudíž na vlastní triko a se svými rudozelenými tématy aktuálně blouzní převážně na sociálních sítích.

Cesta do propadliště dějin je totiž dlážděna nikoliv dobrými, ale ryze vypočítavými úmysly.

Událost týdne jsem nechala na konec. V Brništi na Českolipsku se odehrálo referendum o dalším osudu Tlustce. To je čedičový kopec, který těžba už částečně narušila a nyní jde o dotěžení tamního ložiska nesmírně kvalitního stavebního kamene. Část obce je pro, protože těžaři slíbili lákavé kompenzace, část vsi je ze samých pochopitelných důvodů proti. Já jsem svůj postoj dala najevo už začátkem 90. let, kdy jsme za zachování kopce na Lemberku drželi hladovku a nalévali se u toho jen vodou z nedaleké Zdislaviny studánky. Na pár let to vystačilo, těžba byla zastavena. Ale, jak vidno, ne napořád.

Spíš než referendum, které nakonec dopadlo ve prospěch těžby, mě u této kauzy fascinuje, jak se tématu vůbec nevěnovali bijci za krajinu z té nazelenalé partaje zastoupené v krajském zastupitelstvu a její pokračovatelé. Jak tihle akademici, kteří dělají jenom to, co prospěje jim osobně, nechali lidi z jedné vesničky na Českolipsku osudu. Tlustec je evidentně téma, které potřebnou masu hlasů nepřihrává. Takže to spláchli po facebooku. Zůstává tak otázkou, jde-li sestavě, jež si název KRAJina uzmula už do názvu, opravdu o krajinu, když jí v případě Tlustce skutek tak čítankově utek.

Všem normálním lidem hezký víkend.

Alena Roubalová