Cesta za „zábavou“ je častý důvod, proč sednout na sdílené kolo. Pokud se bicykl vyskytne ve správný čas na správném místě

O sdílení kol píši už roky to samé. Nejdříve musí být po čem a kudy jezdit, pak teprve se může začít řešit, na čem. Zajímavé je, že v Turnově to pochopili hned na „první dobrou“, a chtějí dát již vyčleněné peníze na výstavbu cyklostezek a s bikesharingem související infrastruktury. Až poté budou vybírat firmu, která za jeho peníze kola do stojanů dodá.

V Jablonci evidentně chtějí získat vlastní zkušenost a do projektu vysoce pravděpodobně podpořeného krajským půl milionem jdou. Optimismus nechybí, vždyť se v rámci zkušebního období sdílené kolo vypůjčilo více než 1400x. Jistě, kouzlo nového, nevyzkoušeného. A dál? Až lidi v Jablonci přestane bavit jezdit po jediné bezpečné cyklostezce kolem přehrady a studenti odjedou na prázdniny, budou bicykly, stejně jako v jiných městech, bez užitku vyčkávat na „štaflech“. V lepším případě. V tom horším se budou někde povalovat.

Liberec se rozhodl podruhé vstoupit do téže řeky. Bikesharing tu byl už před pěti lety, pak někdo správně vyhodnotil, že tudy cesta nevede. Jistě, byl covid a studenti, kteří jsou nejčastějšími uživateli služby, byli uvězněni doma, mimo vysokoškolské koleje a internáty. Domorodci sice na kolech jezdit mohli, ale zase nebylo kam, neboť hospody byly zavřené. Cesta za „zábavou“ - to je totiž další častý důvod, proč sednout na sdílené kolo. Pokud se bicykl vyskytne ve správný čas na správném místě.

A navíc, ve stotisícovém městě stále existuje jen ta jediná cyklostezka od čistírny odpadních vod po Soukenné náměstí. Ta připomíná všechno možné, jen ne cyklostezku, kde by někdo z pejskařů, rodičů tlačících kočárek či přes celou její šíři se roztahujících chodců bral na jezdce na kole ohled. Nebo je alespoň zaregistroval.

Nadto cyklostezka od Soukeňáku nijak nepokračuje, přes terminál by se mělo kolo protlačit a bezpečně tak zdolat nejfrekventovanější místo plné lidí, autobusů a tramvají. Nově je rozbombardované i okolí přehrady, takže ani tudy to už na kole nejde.

Jistě, pak je tu pár kilometrů „cyklotras“, což jsou barvou od vozovky oddělené cyklopásy, které zničehonic v Rochlicích začnou a stejně tak i skončí. Například na třídě M. Horákové v jedné z nejrušnějších křižovatek. O cyklostezce v lokalitě Košická se roky jenom mluví, skutek utek.

Není proto divu, že po městě na kole jezdí jen ti nejodvážnější nadšenci. My ostatní, co se neštítíme šlápnout do pedálů, míříme zásadně za město a na vlastním bicyklu, takže bikesharing fakt potřebujeme jen k cestě na večírek, nekoná-li se před Vánocemi.

Tuto kratochvíli chce vedení Liberce rozhodnutím Rady od 15. července znovu oživit, údajně i proto, že potřebuje získat informace o mobilitě obyvatel. Služba bude radnici stát téměř milion korun, město ale počítá s tím, že zhruba půlku uhradí z dotace od Libereckého kraje. Tedy metoda peněz vybraných od lidí (jiné stát ani municipality nemají) vytažených z jedné i druhé kapsy.

Z téhož zdroje má být někdy financován i další projekt tramvajového spojení do Rochlic, největšího libereckého sídliště, které trpí nejen tradičními návaly ve velkokapacitních autobusech, ale i tím, že tam bydlí pár lidí z radniční opozice, kteří se tváří, že není pod Ještědem většího dopravního problému, než je ten jejich.

A tak se radnice rozhodla, že znovu prověří trasu, kudy by mohla vést plánovaná tramvajová trať z centra do čtvrti Rochlice. Výsledek by měl být za rok. Cílem je najít trasu, která bude levnější a bez nutnosti bourat budovy. Podle již dříve zpracované studie proveditelnosti si výstavba tramvajové trati vyžádá zhruba 1,7 miliardy korun a zbourání více než 60 objektů. Za prověření, zda lze najít ještě jinou trasu, zaplatí radnice bezmála dva miliony korun.

Tak jo. Takové pokusy slité v Nekonečný příběh tu máme od roku 2002, tedy přes dvacet let. Jediné, co je zatím alespoň trochu jasné, je to, že nová trať by měla vést z centra přes sídliště Dobiášova do Zeleného Údolí. Geniální: Trať do Rochlic bude vést do Rochlic. Netřeba se ale nikterak plašit či radovat, realizace ještě pár pětiletek vydrží.

Dusno bylo v Jablonci kvůli poště v Kokoníně až tak velké, že radniční opozice opustila jednání zastupitelstva. Bylo jí to ale platné jak zimník nebožtíkovi, neboť rozhodnutím většiny pobočka České pošty v této čtvrti Jablonce od července nebude. Návrh zřídit tam Poštu Partner plus podporu nezískal. Mimo jiné proto, že s jedním zaměstnancem by takový projekt vyšel zhruba na 1,641 milionu korun na rok. Což je částka neadekvátní tomu, jakou službu by za ni město získalo. Limity „jednozaměstnancové“ pošty respektující zákoník práce si snad každý, kromě jablonecké buňky ANO, umí dost dobře představit, pokud s tím nemá vlastní zkušenost.

V Liberci ve čtvrtek začaly práce na stavbě nové úpravny vody v části Machnín. Zajistí dostatek pitné vody pro obyvatele na Hrádecku a Chrastavsku postižené úbytkem vody v souvislosti s těžbou v polském hnědouhelném dole Turów. Jde o první projekt spolufinancovaný z Fondu Turów. Úpravna by měla být hotová v listopadu 2025.

Na projekt za 164,5 milionu korun získala SVS bezmála 56 milionů korun z Operačního programu životní prostředí, zbylých 108,5 milionu korun přidá Fond Turów, do něhož dala polská strana na kompenzace 35 milionů eur (v přepočtu 832 milionů Kč).

Hezky se o těch milionech čte a ještě lepší bude, až se propíší do konkrétních staveb, což se evidentně začalo dít. Lze jen doufat, že se nepoztrácejí cestou v akademických studiích a projektech pro projekty, s čímž má naše domovina rozsáhlý arzenál zkušeností. Budou-li miliony a miliardy do slova a do písmene plavat ve vodě či na vodě, bude to v tomto případě jedině správně.

Jak se naloží s miliardami určenými pro modernizaci krajské nemocnice se mohla uprostřed týdne přesvědčit veřejnost pozvaná na Den nad staveništěm Centra urgentní medicíny. Tak jsem akci nazvala já, nikoliv KNL či stavitel. Vystihuje ale podstatu netradiční exkurse.

Lidé stav realizace mohli shlédnout z ptačí perspektivy, tedy z heliportu, čímž se podívali nejen na místa, kde se zatím spíše jen bourá a bezpečně a vysoce ohleduplně „odstřeluje“, ale i do prostor, kam míří záchranářské vrtulníky. Kdo tam nebyl, může si alespoň prohlédnout časosběrné video, jež nemocnice zveřejnila na svém facebookovém profilu a my jej s radostí nasdíleli na tom našem.

Jako vysloužilý televizní direktor a člověk z novinářské branže oceňuji jeho kvalitu i výpovědní hodnotu. Jednou se budou obrázky pořízené začátkem výstavby cenit hodně vysoko. A další generace budou mít hodnotný příspěvek do hodin dějepisu.

Ještě se párkrát vyspíme a začnou prázdniny a dovolené. Věřme, že je bude mít, a dá alespoň na chvíli pokoj, i tato na snímku zachycená stínová vláda, která na svém posledním výjezdním zasedání vypadala jako parta jezeďáků z Průhonic na zájezdu do Karlových Varů. Film Tři chlapi na cestách už byl natočen. Toto vypadá na jeho pokračování s pracovním názvem BSP Andrejova horda v civilizaci.

Pro později narozené: BSP je zkratka pro Brigádu socialistické práce, jak naznačují outfity soudružek, zde v roli stínových ministryň, i typicky funkcionářská figura jejich předsedy.

Hezké, ničím nerušené léto.

Alena Roubalová