Chtělo by to dostatek vakcín. Jo, dvě dávky. Pro každého, kdo má o očkování zájem

Potíž je v tom, že vakcíny je jako šafránu a netřeba jí plýtvat jen kvůli politickému marketingu. Na to máme v zemi jiné borce. Plošná vakcinace proti nemoci, která nás otravuje už deset měsíců, byla dominantním tématem první půle týdne. Když to zkrátím – teorie šířená z vládních pater zákonitě narazila na praxi v terénu.

Dokud se po stovkách až jednotkách tisíc očkují zdravotníci a přísně ohraničené skupiny, není moc co řešit, to se dá s dobrou logistikou zvládnout nynějšími, byť den ze dne slábnoucími zdravotnickými kapacitami. Problém nastává, má-li svou život zachraňující dávku dostat široká veřejnost a nemá-li jim ji píchnout „vrátný“. To není znevažování vrátných, nýbrž aktualizovaný odkaz na rčení, že „slepák ve špitále odoperuje i vrátný“.

Velkou dávku organizačních schopností, a umění vidět dál než za horizont týdnů, prokázal nový jihočeský hejtman Martin Kuba z ODS. Též v roli šéfa Asociace krajů ještě před vládní prezentací očkovací strategie představil vlastní vizi, jak by vše mělo probíhat v terénu, daleko od ministerských paláců a fakultních klinik. Jeho nápady mají hlavu a patu.

Očkovat se musí masově, co nejblíže lidem, avšak se zachováním důstojnosti člověka a s garantovanou ochranou osobních údajů. Není nic cennějšího než mít pohromadě identifikační údaje a data vážící se ke zdravotnímu stavu jednotlivce. Telemarketinkové firmy by za takový zdroj, řečeno s jednou filmovou hláškou, vraždily!

Bude-li fungovat centrální rezervační systém, je z malé části vyhráno. Systém by si ale mohl z jiných registrů, zdravotních pojišťoven a e-receptů nasát potřebné informace, protože všechno, co o nás chce registrátor pro potřeby očkování vědět, stát prostřednictvím svých institucí už dávno má. Například kardiak, cukrovkář či pacient s hypertenzí, což jsou nemoci posunující člověka systémem směrem nahoru, bere na svůj neduh léky, o čemž moc dobře ví jeho zdravotní pojišťovna.

Ne, není problém zaškrtnout v jakémsi registračním dotazníku políčko, že nějakou z těchto chorob mám, problém je to doložit. To mohu pouze ve spolupráci s praktickým lékařem, takže ho musím obtěžovat, aby mi nějaké potvrzení pro potřeby očkování dodal. A přitom by "obvoďák", nezdržovaný podobnou administrativou, mohl odsloužit svých pár hodin (spíše dní) v jemu místně příslušném očkovacím centru, kde by příchozím, jinde již administrativně odbaveným, vakcíny píchal jak včelka.

Jistě, vymyslet cokoliv a nezatěžovat se přitom důvody, proč to v reále moc nejde, je snadné. Ale na začátku všeho je pokaždé jen nápad.

Ještě mě napadá, že by plošné očkování mohlo převzít systém z voleb, kdy se ve dvou dnech ve veřejných místnostech musí vystřídat občané celého spádového okrsku. Jen by lidé, po administrativním odbavení, za plentou neházeli lístky do urny, nýbrž by tam dostali injekci. Ani by se to nemuselo, kvůli množství vakcinační látky přítomné v zemi, odehrávat centrálně, ale regionálně.

Chtělo by to ale dostatek vakcín. Jo, dvě dávky. Pro každého, kdo má zájem. Což se hned tak nestane, takže přestávám hýřit nápady. Dílem ale proto, že vedení kraje v pátek odpoledne oznámilo, že se už na realizaci očkovacích center pro jednotlivé okresy pracuje. Kromě Liberce se už ví, kde budou - v českolipském kulturáku, na jabloneckém výstavišti a v menších nemocnicích na Semilsku. Krajské město vybírá ze tří možností.

Není to žádná hurá akce. Liberecký primátor už ve středu při radniční tiskové konferenci na náš dotaz, rýsuje-li se prostor, kde by se ve stotísícovém městě mohlo hromadně očkovat, odpověděl, že se o tom s hejtmanem baví od Vánoc, kdy z vlády přišly první náznaky informací, jak pojmout plošnou vakcinaci obyvatelstva.

Už od „předvánoc“ sleduji, pro sichr jen z tepla domova, neuvěřitelné dění v tuzemských skiareálech. Je to fakt velká komedie. Nejdříve nesmějí jezdit vleky a lanovky, s výjimkou uzavřených kabinových, kde se smějí tlačit desítky lidí, zatímco otevřené sedačkové ne. Pak se nesmějí používat sjezdové tratě, ale lanovky, pokud nebudou vozit lyžaře, jezdit mohou. O pojízdných kobercích raději pomlčím, protože kolem nich není jasno doteď.

Výsledkem jsou davy na bobech a saních v lepším případě na dojezdech sjezdovek, v tom horším uprostřed černé sjezdovky, před níž mají respekt i zdatní lyžaři. Příběh borce, který se rozhodl zdolat černou na Tanvaldském Špičáku na ježdíkovi, zná celá republika. Dosud nevyzkoušený model „na sjezdovku autem, po sjezdovce na lopatě a ze sjezdovky vrtulníkem“ snad bude v letošní podivné zimě prvním a zároveň posledním případem.

Podobné třeštění nás čeká, vyjde-li počasí, i tento víkend, protože vláda skiareály neotevřela, a navíc napadl dlouho vyhlížený sníh. Upraveny už jsou (díky za to) desítky kilometrů běžeckých stop. Takže: Horská parkoviště ucpou kromě sáňkařů, chodců, větračů dětí a bobistů, kteří opět zamíří k dojezdům sjezdovek a do kopců, ještě běžkaři. Ti se posléze logicky nahrnou do stop a na frekventovaných trasách vytvoří vláčky nebo hrozny. Může to klidně dopadnout tak, že vláda následně zakáže i běh po rovině. Když mohla zatrhnout sjezd z kopce, proč by ne.

Aby bylo jasno, já vůbec nekritizuji lidi, že jezdí na vzduch a snaží se tam v mezích možností pohnout. Já se jen veřejně divím, že podobná omezení na horách vůbec někoho napadnou. Jakoby nestačilo, že tam lidé uprostřed zimy musí tábořit v karavanech. Vláda s námi hraje čím dál vypečenější bojovky...

S novým rokem se znovu rozjela činnost radnic. Na té liberecké jednala rada a schválila, že se bazén opravdu začne opravovat, a to na jaře 2022. Škoda, že se rekonstrukce nestihla rozjet v původních termínech, protože kdyby probíhala teď, zasáhly by se minimálně dvě mouchy jednou ranou. Protože je bazén kvůli vládním restrikcím zavřený, nemusel by nikdo řešit, jak skloubit provoz a rekonstrukci, protože podle původních předpokladů se modernizace měla odehrávat za částečného provozu. A za druhé by odpadly potíže s kompenzacemi, protože by byl bazén vypuštěný, a nemusel by se vytápět pánu bohu do oken.

Největší dokončenou investiční i dotační akci tohoto volebního cyklu bude proměna Liebigova paláce, někdejšího sídla oblastní galerie, ve volnočasové centrum. Stavba už začala, a protože se evidentně podařilo vysoutěžit ne dost rázný stavební dozor v podobě neznámé firmičky, rozhodla radnice, že si ještě najme dozor dozoru, aby sledovaná akce dotovaná unijními miliony neskončila fiaskem. Bez výběrového řízení tuto práci za cca milion korun zadala osvědčené firmě, která se může pochlubit patřičnými referencemi.

Dohlížela mj. na přestavbu budovy lázní v sídlo galerie, což je reference zahrnující komplexní rekonstrukci historického objektu v objekt současný s povinností zachovat původní ráz stavby, avšak s atributy a technologiemi odpovídajícími 21. století. Podobnou referenci hned tak někdo nemá, takže nebyl čas ztrácet čas papírovým tendrem.

A je samozřejmě příslovečný, propagandou živený oheň na střeše. Zapálila jej radniční opozice, která má ničím nepodložený pocit, že stavební dozor může dělat úplně každý jouda.

„Hubou“ by tato parta opozičních Brouků Pytlíků a jim sekundujících komiků z fleku postavila druhé Světové obchodní centrum za pakatel a bez jakýchkoliv vícenákladů by zvládla opravit i Buckinghamský palác. V reále ovšem nezvládla zorganizovat ani bezchybnou realizaci cyklostezky kolem čistírny odpadních vod. Necelé dva kilometry rovné asfaltové cesty s jednou zatáčkou se po jejím odchodu z vedení města musely přeprojektovat a přestavět.

A v éře její vlády nad městem realizovaná obnova Lesního koupaliště? Trávník nevzešel, vana protékala, spáry se drolily, voda mizela. Přes rok trvalo, než to současná politická reprezentace dala do pořádku a mohla areál pronajmout spolku architektů, aby zde mohli realizovat svoje plány na oživení a zkulturnění cenné lokality. Jakpak asi fungoval stavební dozor na těchto snadných, avšak totálně zpackaných akcích?

To bylo změnařům evidentně jedno. Oni křičí jen tehdy, když se o něco snaží ti druzí.

Moje nevyžádaná rada pro duo „znalců“ stavebního byznysu - chemika a komika - je, aby si založili firmu ŠeF nebo FeŠ (stačí obýváková) a předvedli, jak se takový stavební dozor správně dělá. Jak se vybírá, to už jejich politický spolek v praxi ukázal dostatečně.

Končí první lednový týden. Další covidový a téměř lockdownový. Kolik takových ještě bude? Netuším, ale zaujala mě informace, že jedna sklářská firma z Jizerských hor vyrábí věštecké koule. Až se budou dát koupit, tedy až vláda zruší nesmyslné zákazy prodeje pro malé krámky na pokraji civilizace, si asi jednu pořídím. Co kdyby fungovala?

Každopádně příjemný víkend.

Alena Roubalová