Davová psychóza a nákup v polském pohraničí: Je nutné si dostatečně prostudovat letáky tamních řetězců a mít s sebou lupu

Však to autor této donebevolající hlouposti, lidovecký ministr životního prostředí, schytal ze všech stran, byť se ve prospěch svého nápadu snažil argumentovat líbivými hesly. Že se nebude zastavovat půda, že se opraví chátrající nemovitosti na vesnicích, že se posílí mezigenerační sounáležitost, že si vnuci přijdou na padesát tisíc na jednoho svého potomka, tedy pro babičku (dědečka ne?) pravnuka, atd.

Jenomže: Když se všechno domyslí do konce, pak si o milion na údržbu svého majetku může požádat každý, zjednodušeně řečeno, kdo má barák, i rekreační (což je vrchol!) a potomky. Avšak ten, kdo má byt a potomky, už ne. Tato "parta" se baráčníkům, spolu s dalšími daňovými poplatníky, na dárek z eráru ale povinně složí.

Během vášnivé diskuse už vtipálkové na twitteru dokladovali, že si o milion na každou nemovitost mohou klidně požádat i potomci expremiéra - blábolila, u uspějí. Exministr financí Kalousek na svém případě zase demonstroval, jak jeho dcera získá, díky dědictví po matce bývalého politika,  milion na opravu domku a navrch sto tisíc na své dvě nezaopatřené děti.

Vrcholem pak byl příklad, kterak k milionům z eráru přijde jihomoravský vinař, vnuk jiného vinaře, který si jako bonus připíše ještě zisky z nezdaněného tichého vína, dalšího "psího kusu" z dílny KDU-ČSL.

V takovém světle je Česko opravdu země těžko pochopitelných příběhů.

Nijak nejásali ani politici od Starostů, kterým lidovecká iniciativa, nápadně připomínající divadélka z volebních kampaní, přišla už hodně přes čáru. Asi bude v koalici velké pnutí, ale musíme doufat, že tento nesmysl, jímž si vládní pětikoalice svorně a dobrovolně nabíhá na opoziční vidle, zmizí v propadlišti dějin. V zásobárně nápadů, jejichž nerealizací stát mocně ušetřil.

Není přece obecně možné na jedné straně dotace škrtat, zatím jen nesmírně teoreticky, a na straně druhé vymýšlet jiné a snažit se je okamžitě uvést v život. To je pak Kocourkov jak vyšitý. A tomu jsme udělali přítrž v minulých parlamentních volbách, když jsme na trestnou lavici poslali populisty se zálibou v rozhazování erárních peněz. Žádná vláda ani municipalita totiž žádné jiné peníze, než ty, které vybere od občanů na daních, nemá a nikdy mít nebude.

To se týká i evropských finančních prostředků. Ani ty se neurodily na stromě, ty do evropské kasy přes národní rozpočty poslali občané zemí EU. Čímž jsme zpátky u "opraveného baráku po babičce", jenž ministr životního prostředí obhajoval i tím, že projekt nebude financován z tuzemského státního rozpočtu, nýbrž z evropských fondů. Pán by si měl dát hadr na hlavu a raději už nemyslet.

A co se v končícím týdnu urodilo v podještědských luzích a hájích? A na zdejších radnicích?

Tak především: Liberecká radnice vypsala svoji dosud největší stavební zakázku. Jde o rekonstrukci a modernizaci bazénu s odhadovanou cenou 1,074 miliardy korun. Na podání nabídek budou mít zájemci 60 dnů, což je dvakrát déle, než je zákonná lhůta. Pro páté největší město v zemi jde o první zakázku za více než miliardu korun.

Aby radnice předešla populistickému zpochybňování každého kroku, který bude s přestavbou bazénu souviset, nechala si už zadávací dokumentaci posoudit protikorupční organizací Transparency International. Ta na ní neshledala žádná "korupční rizika", což vedení města dala písemně.

Opozice přesto už předtím, než byla zakázka vypsána, ale byly známy její parametry a zveřejněny všechny odborné argumenty, proč tomu tak je, bájila mj. o zbytečně nákladné stavbě. Další liberecké báje a pověsti vypustí mezi lid poté, co bude znám zhotovitel. Má ostatně jasno už teď...

Povíme si jindy.

Obyvatelé Liberce navrhli víc než 40 projektů, které by rádi nechali zaplatit z participativního rozpočtu. Město některé vybere a nechá o nich lidi hlasovat. Navržené projekty jsou za 24 milionů korun, k dispozici je osm milionů.

To s přípravou participativního rozpočtu v Jablonci nad Nisou by měla pomoci i soutěž Vyšperkuj Jablonec. Lidé do ní mohou posílat fotografie zajímavých míst ve veřejném prostoru, na která narazili na svých cestách nebo o dovolené, ty pak mohou být inspirací pro změny ve městě. Po mém soudu dobrý nápad, protože všechno, co se veřejného prostoru týká, už bylo jednou vymyšleno a někde zrealizováno. Netřeba vymýšlet každý rok kolo...

Více než stoletá klasicistní vila Emila Simona s prvky art deca v Hejnicích patří nově mezi kulturní památky. Nejdéle sloužila jako školka a nyní jsou v ní ubytováni ukrajinští uprchlíci. Město chce vilu  přeměnit na víceúčelový objekt s knihovnou, komunitním centrem a podkroví využívat v létě pro ubytování.

Končící týden byl nezvykle výživný i na sportovní scéně. Na klubových tiskových konferencích mj. zaznělo, že po třináctých místech v posledních dvou sezonách a boji o udržení vstoupí fotbalisté Jablonce do nadcházejícího ligového ročníku s cílem vrátit se do první poloviny tabulky. Pomoci k tomu má nový trenér Radoslav Látal.

A fotbalisté Liberce chtějí být znovu o trochu lepší a zabojovat o první šestku.

Se staronovým koučem Filipem Pešánem a bývalým kapitánem Petrem Jelínkem v roli kouče rozvoje, ale zatím ještě bez dvou zámořských beků, zahájili finální část letní přípravy hokejisté Liberce. Od pondělí trénují Bílí Tygři na ledě, program přípravných zápasů jim zpestří na přelomu srpna a září tři souboje s týmy švýcarské nejvyšší soutěže.

A končíme v Polsku na nákupech. Předesílám, že jde výhradně o mou zkušenost učiněnou tento týden v bogatyňské Biedronce: Podlehla jsem davové psychóze a s návštěvou z Moravy, která se u nás stavila, jeli nakupovat do polského příhraničí. Návštěva seniorského věku k nám kvůli tomu vlastně přijela. Pořád o těch levných nákupech za hranicemi slyší v médiích, tak se též chtěla zapojit, nakoupit si v Polsku velké zásoby a významně tím ušetřit.

Můj příbuzný je, jako správný český důchodce, kovaný v tuzemských cenách a slevách. Takže má obstojný přehled. Proto jeho zjištěním věřím, byť je nemám jak ověřit. V nakupování a přehledu o cenách jsem slaboučká jak čaj...

Zkrátím to: Z Polska jsme se vrátili téměř s prázdnou. To, co se opravdu vyplatilo koupit (máslo v akci za v přepočtu cca 29 Kč a řecké jogurty za cca 10 Kč) bylo vyprodané, Češi, jejichž auta na parkovišti dominovala, se od rána činili a způsobili průvan v chlaďácích.

Tolik skloňované "levné" maso bylo během našeho nákupu o něco málo výhodnější než u nás pouze v případě, že bylo v akci. Takové regály ale byly doslova vyrabované. V plných cenách bylo maso plus minus stejně drahé. Pokud někoho okouzlí cenovky například 8 zlotých, musí se podívat na gramáž balení. Může to být cena jen za 300 či 600 gramů, nikoliv za kilo. Je třeba s brýlemi studovat cenovky, kde cena za kilogram uvedena je, ovšem v tak miniaturním provedení, že se vyplatí přibalit si na cestu ještě lupu.

Nápadně to připomíná praxi v našich obchodech, jež rovněž někdy uvádějí cenu ovoce a zeleniny za 100 gramů, což vede k četným údivům při placení. Nedávno jsem seniorku, mocně si nabírající třešně, upozornila, že těch 39 korun stojí deset deka, že kilo vyjde na 390. Hned třešně vysypala zpátky do bedny s vysvětlením, že za jejích mladých let stálo kilo třešní tři koruny, tudíž jí nynějších 39 CZK přišlo odpovídající nové době.

Vůbec nikoho od nakupování v Polsku neodrazuji, nechť si každý svoje peníze utrácí, kde chce a za co chce. Jen upozorňuji, že není levné všechno, o čem se to říká. Stačí si dostatečně prostudovat letáky polských řezězců na internetu a nenaskakovat na prastaré triky obchodníků, které speciálně Poláci odjakživa ovládají s obstojnou bravurou.

Hezký víkend, nejlépe daleko od vybrakovaných regálů. Možná znáte tu historku, kterak na polském tržišti prodávali strašně levné krůty. Až později se ukázalo, že to byli čápi... Ovšem, že je to jenom pověst.

Alena Roubalová