Důsledky pro svět po pandemii a ve válce popsal Orwell dost barvitě. Fuj. Ta podobnost je obludná

Jsem ročník, který zažil okupaci Československa a vpád „bratrských“ vojsk roku 1968. Jako dítě ještě školou nepovinné jsem se 21. srpna ráno ptala mámy, jestli začala válka. Pod okny nám jezdily tanky. Co válka znamená, jak míchá lidskými životy a osudy, jsem věděla z vyprávění rodičů a prarodičů. Shodovali se, že válku už nikdy, nikdy...

Teď jsem v tehdejším věku své babičky a opravdová válka zuří v zemi vzdálené od té naší jen cca 1300 km. To je zhruba jako z Prahy do Paříže nebo jako z Česka k teplému moři. Nebo jako z Liberce do Kyjeva. Ruský medvěd vraždí, ničí a hoduje na území svého slabšího souseda, zemi, která se stala hrází mezi Východem a Západem. Je tudíž povinností celého demokratického světa, kam naštěstí od roku 1989 patří i Česko, zajistit, aby válečný konflikt na území Ukrajiny nejen zůstal, ale především urychleně skončil.

Proto dění na Ukrajině sleduji velice pozorně, týká se každého. Byť to vypadá, že je od nás dost daleko, je opak pravdou. Dotkne se každého, protože ve čtvrtek 24. února 2022 se svět definitivně změnil a je potřeba zařadit nejvyšší bezpečnostní stupeň. Řečeno s využitím staré anekdoty (hlavní aktér se mění s dobou - Lenin, Stalin, Hitler...): Světe vzbuď se a vstávej, Putin se zbláznil!

S obavou jsem nalistovala pasáž v Orwellově románu 1984. Svět se do „srabu“, který kniha v plné nahotě a do nejdrsnějšího detailu popisuje, dostal po vleklé pandemii a válečném konfliktu, po němž na zeměkouli zbyla tři mocenská uskupení. Ta byla v permanentním konfliktu, vždy dvě proti jednomu, což se pravidelně střídalo. Důsledky pro svět po pandemii a ve válce popsal Orwell dost barvitě. Fuj. Ta podobnost je obludná.

Pojďme raději do Liberce, kde se odehrálo rekordně dlouhé zastupitelstvo. Poté, co si zastupitelé zakázali jednat přes půlnoc, začínalo preventivně už v devět ráno a skončilo kolem 19. hodiny. Brzký termín byl zvolen kvůli schvalování územního plánu. K tomu ale ve finále žádná vášnivá diskuse nebyla, byl schválen za pár desítek minut jednomyslně i se závěrečným potleskem. S patnátckovým motivem jsem si už pohrála ve zprávě.

Kdyby se na zastupitelstvu krajského města úplně zbytečně neplkalo o věcech, jež opozice stejně nemůže díky své početní „nesíle“ ovlivnit, mohlo být hotovo podstatně dříve. Jenomže ona opozice (v součtu) hodiny a hodiny proplká, jakoby byla placená od slova.

Ve čtvrtek mi to vadilo dvojnásob, protože jsem místo jejích vesměs jalových a sebestředných řečí chtěla sledovat vývoj na Ukrajině. Pracovní povinnost mě ale držela u přenosu z liberecké radnice, kde exhibovaly (slovy) čtyři osoby, jež se chovaly jako jukebox. Ani se do nich nemusely házet mince, vyhrávaly na přeskáčku samy. Ke všem tématům, stále dokola – Jindra, Jaromír, Zuzka, Pepa. Přičemž se jejich hovory nápadně podobaly příslovečnému hrachu metanému na stěnu.

Ve čtvrtek, v den, kdy se svět ocitl na pokraji propasti, mi to přišlo obzvlášť sobecké. Kdyby se takto chovalo všech 39 zastupitelů, je teď únorová schůze zastupitelstva zhruba u bodu 12 a před sebou jich má ještě 36, čili program na celý víkend. Tyhle lobotomiovské manýry jsou otřesné a hlavně úplně zbytečné. Mínění se má vyjadřovat hlasováním, ne slovními průjmy, jež mají jediný cíl – někoho pošpinit a veřejně urazit.

Své o tom ví například ředitelka libereckého divadla, která se narychlo (jako první náhradnice na krajské kandidátce STAN) stala poslankyní za odstoupivšího kolegu Farského, který po soustředěné štvanici ze všech stran raději zvolil stáž v USA než další čtyřletku v parlamentu.

Opoziční zastupitel nejdříve nevybíravě a vyloženě buransky (tzv. na felcmana) napadl její právo vrátit se po uplynutí poslaneckého mandátu na pozici divadelní direktorky a posléze zpochybnil kvalitu jejího nástupce, který může být (v této specifické, ale právně jednoznačné situaci) jmenován jen na cca tři roky. Kritizoval, aniž bylo vypsáno výběrové řízení a nikdo tudíž netuší, kdo to může být. A nakonec zhodnotil její manažerské schopnosti jako nedostatečné, protože si někdo z divadla stěžoval, že mu byla v budově zima.

Na to už musela zareagovat krajská náměstkyně pro kulturu, která je souběžně libereckou zastupitelkou a členkou správní rady DFXŠ, a člověka kritizujícího divadelní direktorku jen na základě svých dojmů a drbů z divadla, označila za jedince s nulovou sociální inteligencí.

Já dodávám, že mu evidentně chybí víc než sociální inteligence, protože se stále více profiluje jako neřízená střela opoziční Změny, kterou jeho manýry zcela paralyzují. ZPL už vlastně neexistuje, protože ji přejmenoval na Zelené. Ty ale do libereckého zastupitelstva nikdo nezvolil.

Co mu naopak rozhodně nechybí je sebestřednost, neomalenost a záhadná potřeba mlít pantem za všech okolností.

Změna a její satelit LOL teď průhledně lavírují mezi koaličními stranami a snaží se z jejich občasné nejednoty vytěžit něco pro sebe, být alespoň občas potřebné. Tu hlasují se Starosty, například když to SLK početně nevychází s Uranem, tu se spojí se zbývajícími koaličními partajemi ANO a ODS, když se jim nedostává hlasů pro agendu kolem družstevních bytů a bytových domů Intermy, což je téma, které SLK od začátku trestuhodně zazdila.

Rekonstrukce Uranu, vzhledem k efektu zoufalá zakázka, protože neřeší opravu budovy jako celku, nakonec péčí SLK a ZPL/LOL prošla a bude vypsán nový tendr, byť nelogičnosti pojmenované ODS přetrvávají. Úředníci, jejichž počet je dán výkonem přenesené působnosti (činnosti, které město vykonává pro stát), se tam nakonec zřejmě ani nevejdou. V budově se opraví jen viditelné části (navrch huj), zázemí zůstane téměř nedotčeno (vespod fuj), což vleklý problém objektu jen odsunulo v čase.

Přitom existuje analýza, která jednoznačně určila, že se Uran mohl po několika "kosmetických" zásazích ponechat v původním stavu (jako sídlo MP + nové zázemí pro nynější autobusové nádraží vybudované "za pár korun") do roku 2025 a pak se ho město mohlo zbavit (Kraji by se určitě hodil, pokud chce realizovat projekt První kolej – společný terminál pro vlakovou i autobusovou dopravu s odpovídajícím zázemím), protože městu skončí povinnost využívat jej pro úředníky a mít ho v majetku.

Městské úřednictvo, jehož služby využívá veřejnost (např. sociálka, dopravka), by se postupně sestěhovalo na jinou a jedinou adresu, čímž by obyvatelstvu odpadly pochůzky mezi budovami. Jenže ta adresa patří největší stavební firmě, která pouze akademicky připustila, že by byla, za určitých podmínek, ochotna svoje sídlo opustit a prodat jej (pro město klidně na splátky) Liberci. Ten nápad vzešel z města – to aby bylo úplně jasno. Nelze věřit všemu, co opoziční grafomani plkají ve veřejném prostoru.

A právě mrakodrap stojící u terminálu MHD a parkovacího domu (což z něj dělá jednu z nejpřívětivějších adres pro služby obyvatelstvu) a v samém centru města, je červeným hadrem nejen pro chřadnoucí politické aktivisty, kteří na kritice firmy a všech jejích aktivit postavili svůj jediný program, ale bohužel i pro SLK a jednotlivce z ANO. Ti se obávají, „co by tomu řekli lidi“ (zmasakrovaní opoziční propagandou), tudíž jim jde jen o vlastní politickou budoucnost. Takže se nejlepší a nejúspornější varianta (zpracovaná tajemníkem města na výzvu zastupitelských klubů), jak do budoucna naložit s úřednickým aparátem města, prozatím padla.

Bude se zčásti a za velké peníze, které město nemá a nikdy mít nebude, opravovat Uran a úředníci budou nadále rozstrkáni po celém městě. Do doby, než se vlády nad městem ujme někdo odvážnější a politicky prozíravější.

Mimochodem, pokud už ona firma nemíní v dominantě Liberce sídlit, nemám obavu, že by nevěděla, co dál. Hned pod jejími okny vzniká největší developerský projekt ve městě a není asi problém (například, a jde výhradně o můj soukromý pohled) do něj vysokopodlažní budovu začlenit a přizpůsobit ji k bydlení. Po bytech na výborné adrese bude hlad vždycky.

Když jsme u bytů... Pokud jde o byty Intermy a byty družstevníků, kteří museli podat žaloby na město, aby se jejich nárok získat byty do vlastnictví podle 20 let starých smluv vůbec začal hýbat, našla opozice společnou řeč s ODS, která byla od samého začátku na straně obyvatel bytů. ODS jako předkladatel návrhu nyní dosáhla, že město vezme zpět své odvolání ve věci bytů Intermy.

Jde o to, aby se stotisícové město (velice laicky řečeno) nestavělo do role šaška, který ve srovnatelném případě jednou tvrdí A (že se smlouvy musí dodržovat) v podruhé B s tím, že když se jedná o firmu, varianta A neplatí. Ono to je celé daleko složitější, ale podstatné je, že se Liberec nebude vyčerpávat nikam nevedoucími soudními spory, což umožní dát agendu kolem družstevních bytů postupně do pořádku. Bez ohledu na to, kdo byl kdysi spoluvlastníkem a nově se stane vlastníkem.

Je to důležité nejen pro minulost (lidé tam bydlící mají konečně právní jistotu), ale i pro budoucnost. Všechna města teď chtějí nedostatkové byty stavět nejrůznějšími formami se státní podporou. Když ale vidíme, kam před časem dospěl jediný, v Česku zatím realizovaný model sdruženého financování bytové výstavby, měl by se mít každý na pozoru.

Liberec a řada dalších měst, kde se podobné projekty koncem a na přelomu milénia realizovaly, nakonec, buldočí péčí několika jedinců, se nemusel se svými občany bydlícími v těchto bytech setkávat před soudem, protože se našla cesta, jak nejasnou situaci vyřešit. Tomu by se nové bytové projekty, stavěné se státní účastí, měly vyhnout a poučit se z praxe, kdy se nic netušící a poctivě platící občané stali po uplynutí potřebných lhůt rukojmím svých „vlastních“ radnic.

Kolik v Liberci scházelo, aby se lidé s městem museli soudit, nebo za již zaplacené nemovitosti museli zaplatit znovu? Píšeme o tom už dobré dva roky a pořád není úplně hotovo, byť je téměř vše na dobré cestě.

Užívejte si svoje víkendové cesty. Je konec února a vzácně to jde v části kraje na lyžích a v té zbývající "dvojkou" či na kole. Hezký víkend.

Alena Roubalová