Je-li vyměšování příčinou, proč odstřel divočáků dostává cimrmanovské rozměry, lze ještě vydat zákaz močení v lese

Ono totiž skolit divoké prase není totéž co nákup kuřete v supermarketu, žertoval trpce jeden z nich, když mi líčil, jaké problémy se v lesích na Rádle za dva týdny navršily. Zkrátím to: Policistům vybaveným nejmodernější střeleckou technikou za 14 milionů se nedaří zastřelit odpovídající počet divočáků. Po prvním turnusu se 14 skolenými divočáky to vycházelo na „co kus, to milion“.

S osmnácti kusy za dva týdny je číslo jen o málo příznivější, protože počet střelených divočáků vzrostl jen nepatrně, čtrnáctimilionové náklady za zbraně a střelivo zůstaly. Aktuálně to vychází na „co kus, to 777777,777777 CZK“. Jistě, částka za jedno ulovené prase ještě klesne, protože policejní akce pokračuje až do 12. prosince v sousední honitbě ve Vratislavicích a lze očekávat, že i tady se uloví (v lepším případě) nižší desítky kusů černé zvěře. A nadto - drahé vybavení policii zůstane.

Musel by se ovšem stát zázrak, aby se částka za jedno zlikvidované prase dostala na přijatelnou sumu, zvlášť poté, co divoká prasata, zvířata nesmírně bystrá, pochopila „kudy běží zajíc“ (rčení) a vzala nohy na ramena. Rozeběhla se do okolních honiteb. Nebudou přece čekat, až se stanou běžícím terčem pro trénink policejních snajprů. Denně divočáci zdolají i třicet kilometrů, takže je jasné, že se problém dost rychle přesunuje od hranic hluboko do vnitrozemí.

Naštěstí je riziko nákazy zatím minimální, protože ze čtrnácti napoprvé ulovených kusů se africký mor prasat veterinárním vyšetřením ostatků neprokázal u žádného z nich.

Uffff.

Myslivci to všechno sledují a nevycházejí z údivu. Za letošní rok už v tamní honitbě, ovšem bez 2500 kusů munice (kulové náboje 308 Winchester), 24 ks supresorů (lidově tlumičů) na zbraně Sako a Heckler-Koch, 12 ks termovizních zaměřovačů, 12 ks termovizních pozorovacích přístrojů a 12 ks předsádek noktovizních s osvětlením cíle v infračerveném spektru (zdroj: Ministerstvo vnitra ČR), dokázali střelit 81 divočáků a loni 145. S vlastní výbavou, která zpravidla není "mercedesem" mezi zbraněmi.

Pokud myslivci dobře počítají, pak státu ušetřili hodně milionů. Jen pro zajímavost: Ročně se v Česku uloví bezmála čtvrt milionu divočáků, tedy 250 tisíc ks. Kdyby stát zaplatil za každý skolený kus milion, tak, jak to aritmeticky vycházelo před týdnem na Rádle, pak by vysolil čtvrt bilionu, tedy 250 miliard. Což by řádně provětralo už tak napjatý státní rozpočet… Je to totiž cifra nápadně podobná aktuálně plánovanému schodku státního rozpočtu.

Jistě, je to jen teorie.

Myslivci vlastně nechtějí nic moc: Jen aby se s nimi představitelé státní moci (policie, veterináři, ale i odpovědní politici) bavili jako s rovnými, zvlášť v situaci, kdy už všem musí být jasné, že bez myslivců a jejich neocenitelné praxe se z monstrózní akce stane jen fraška s desítkami skolených kusů při fixních nákladech 14 milionů za nové vybavení plus náklady za provoz vrtulníku s termovizí a platy zúčastněných, jež se hradí z běžného rozpočtu nasazených složek.

A samozřejmě by potřebovali chlaďáky v terénu, aby byli schopni dodržet všechny zákonné povinnosti vztahující se k mrtvé zvěři, a hbitější výplatu částky za ulovený kus, aby nemuseli například náklady za odvoz do kafilerie platit ze svého.

Zkrátka – není jediný důvod házet si vzájemně klacky pod nohy, neboť cíl – likvidace nakažlivé choroby nebezpečné pro produkci vepřového masa (AMR se může zavléct do chovu domácích prasat) – mají všichni společný. Jde o vzájemnou dohodu a respekt.

Ještě musím bleskem zmínit historku, kterak dva myslivci močili v místech, kam se prasata stahují, a v lese byl nalezen i bílý prášek. Zachytila je přitom fotopast, o níž evidentně neměli potuchy, protože v opačném případě by potřebu bezpochyby vykonali jinde…

Fakt, že věc začala okamžitě šetřit kriminálka pro podezření ze šíření nakažlivé nemoci zvířat dle § 306 trestního zákoníku, jen přilil příslovečného oleje do ohně. Z hlediska trestního práva je to podle osloveného advokáta JUDr. Lukáše Eichingera, dobře seznámeného s případem, úplně mimo. „Dost mi to začíná připomínat poměry před listopadem 1989, kdy se na režimu nepohodlné osoby paragraf vždycky našel. Dotyčným policie navíc zabavila telefon za účelem zajištění důkazů,“ uvedl pro náš portál.

Což už je dost drsné, zvlášť když upřesnil, že k „záškodnickému močení“ a nálezu záhadného bílého prášku, z něhož se posléze vyklubal prášek na praní, došlo už minulý týden, v úterý 5.listopadu. Proč k uveřejnění „důkazů“, že myslivci akci záměrně sabotují, došlo až ve chvíli, kdy policejní snajpři po dvě noci neulovili na Rádle ani štětinu, se můžeme jen dohadovat. A dosazovat si do poněkud prekérní situace, co se se komu hodí.

Příští týden akce každopádně pokračuje ve Vratislavicích. Nezbývá než doufat, že se hrany otupí a nikdo nebude močit tam, kde nemá. Je-li právě toto příčinou, proč odstřel divočáků dostává (pro laika) až cimrmanovské rozměry, může orgán vydat nejen zákaz vstupu do lesa, ale i zákaz močení tamtéž.

Ve světě to není nic neobvyklého . Viz. moje foto z Filipín:

Na Filipínách zůstaneme a posuneme se k druhému zvířecímu příběhu tohoto týdne. Je daleko pozitivnější: V záchranném centru na Filipínách, které spolupracuje s libereckou zoo, se po deseti letech vylíhlo mládě kriticky ohroženého orla opičího, který je národním ptákem tohoto ostrovního státu v jihovýchodní Asii. Podařilo se to díky umělé inseminaci a asistované inkubaci a k chovatelskému úspěchu přispěla liberecká zoologická zahrada, která má s asistovanou reprodukcí dravých ptáků zkušenosti.

Ptáče se v záchranném centru organizace Philippine Eagle Foundation na filipínském ostrově Mindanao vyklubalo 11. listopadu po 56 dnech inkubace. Ve filipínském záchranném centru je skoro 40 jedinců tohoto dravce, ale odchovávat mláďata se mu v posledních letech nedařilo. K úspěšnému vylíhnutí přispělo až vybudování detašované specializované odchovny uprostřed tropického deštného lesa a přesunutí chovných ptáků z voliér v záchranném centru do této klidné ptačí rezervace.

A končíme příběhem nejpozitivnějším: Jizerskohorské farmě se podařilo díky dobročinné sbírce shromáždit částku potřebnou na pořízení nového velblouda. Ten původní jménem Bak, kdysi díky svému útěku do zasněžených hor hvězda internetu, loni uhynul a majitel se rozhodl, že pořídí následovníka. Koupil rovnou dva – samici Dylu a mládě Baka Druhého. Brzy je čeká šichta, protože budou mj. účinkovat například v tříkrálových kostýmovaných průvodech či postávat na sjezdovce, kde se budou fotit s lyžaři a turisty.

Snímek dítěte sedícího v lyžácích a kombinéze na velbloudovi – toť fotopamátka, která nikdy neomrzí. Stejně jako selfie celé rodinky užívající si zimních radovánek s velbloudem v záběru.

Čímž jsme se plynule přesunuli k víkendu.

Užijte si volné dny zakončené státním svátkem. Už to je 35 let, kdy jsme si klíči odcinkali změnu režimu. Navzdory tomu, co všechno se stalo i aktuálně děje, byla to změna zásadně k lepšímu. Pochopitelně!

Alena Roubalová