Je to věčný komunální koloběh: Jeden problém se jakž takž vyřeší a hned ho vystřídá jiná patálie

Považte, čekáte na vlak, například z Harrachova do podhůří, a přisupí sestava muzejních exponátů, jež znáte jen z expozice parkující v někdejší kořenovské výtopně. Neplánovaný zážitek potěší dvojnásob.

Jednou se mi něco podobného stalo u Sázavy, když jsem na vlak sedala ve stanici Luka pod Medníkem, a od Davle přijel originál parní vlak. Ten, co známe z nejrůznějších reklamních spotů a snímků. Do té doby úplně obyčejný den se mi rázem proměnil ve sváteční a detaily dosud neodvál čas.

Tak toto se brzy zřejmě bude dít i na jizerskohorských a podkrkonošských kolejích. Kraj má totiž zájem o dlouhodobé zapojení nostalgických vlaků do dopravní obslužnosti svého území včetně jejich využití pro kapacitní posílení pravidelných spojů. V letošním rozpočtu má Liberecký kraj na nostalgické aktivity vyčleněno celkem 6,5 milionu korun.

Uzavření několikaleté smlouvy se společností Zubačka provoz, na základě které budou z krajského rozpočtu financovány jízdy nostalgických vlaků v Kořenově, Turnově, Martinicích v Krkonoších a dalších místech regionu, schválila na svém červnovém jednání krajská rada. Smlouva bude platit do konce roku 2028.

Dobře se čte i další informace s dopravní tématikou: Liberec od příštího roku vysoce pravděpodobně zavede novou linku MHD v centru města. Půjde o takzvanou zdravotnickou linku, která bude jezdit k areálu nemocnice a k poliklinice.

Nový autobusový spoj by měl usnadnit přístup ke krajské nemocnici a také k poliklinice zvané Klášter, které jsou postavené v prudkém kopci. Ani u jednoho z těchto zdravotnických zařízení dosud zastávka MHD kupodivu není.

Stanice autobusů i tramvaje jsou sice nedaleko, v docházkové vzdálenosti. Ovšem jen pro zdravého člověka. Překonat kolem sta až tři sta metrů, jež zastávky dělí od ordinací, je pro nemocného, raněného či jinak handicapovaného jedince občas nepřekonatelná překážka. Věřím pevně, že nasazené autobusy budou výhradně bezbariérové, nízkopodlažní. To aby jedna překážka nevystřídala druhou.

Každopádně: Od ledna by dvě nové zastávky autobusu měly být hned u vrátnice do nemocnice a u Kláštera. Půjde o okružní linku, která pojede z terminálu MHD ve Fügnerově ulici přes Šaldovo náměstí, Husovu, Klášterní a Jabloneckou ulici zpět. Toto kolečko by měla umět zvládnout za 20 minut, takže ten autobus by měl jezdit třikrát do hodiny. Už aby to bylo! Je s podivem, že podobná linka dosud nikomu moc nechyběla.

Ještě by to chtělo nějaké "golfové vozíky" či jiné transportní mechanismy pro dopravu po areálu nemocnice (až bude hotová modernizace, pochopitelně), jež by byly k vypůjčení u zastávek autobusu i v budoucím parkhausu.

Moc dobře si totiž vzpomínám, jak jsem s nohou zchromlou při lyžování poskakovala z parkoviště umístěného mimo areál, vyzbrojena opěrnou lyžařskou hůlkou, na chirurgii...

Je to věčný komunální koloběh: Jeden problém se jakž takž vyřeší a hned ho vystřídá jiná patálie. V tomto týdnu se velký problém usadil ve vybagrovaném korytě liberecké přehrady, která se konečně dočkala dlouho avizovaných a několikrát odložených úprav.

Jenže: Financování rekonstrukce přehrady Harcov v Liberci bylo neznámo kdy a neznámo proč vyřazené z evropského dotačního programu a nastal problém, jenž je potřeba vyřešit do několika měsíců. Jinak hrozí, že bude stavba za 388 milionů korun bez daně omezena, jak bez servítku uvedl generální ředitel státního podniku Povodí Labe, majitele harcovské vodní nádrže.

Tak se zoufale začaly hledat peníze, které by rozjetou stavbu (rekonstrukce hráze přehrady spojené s odbahněním a vybudováním pravobřežní zdi) zachránily. On především vznikl daleko větší problém, než se na první pohled zdá. V současné době, kdy je vodní nádrž, našimi předky chytře postavená kvůli zachycení vod vzniklých táním v okolních horách, vypuštěná a "rozbombardovaná uvnitř i vně", nesplňuje žádnou protipovodňovou ochranu.

Kdyby teď přišla přívalová vlna, jakou Liberec zažil naposledy v červenci 2021, tak to vyplaví celé dolní centrum. Takže z hlediska protipovodňové ochrany je nepřípustné rozjeté dílo zastavovat, shodli se odpovědní a s žádostí o pomoc oslovili nejvyšší patra politiky. Riziko velké vody tu pochopitelně je po celou dobu rekonstrukce, kdy jsou nádrž i její příslušenství totálně oslabeny. Proto se tolik spěchalo s rekonstrukcí a termínem dokončení. Nynější průtahy způsobené výpadkem financování mohou zavánět až osudovostí, kdybych chtěla být patetická.

Zní to drsně, ale určitě se s rekonstrukcí nemusí spěchat kvůli lidem, aby se měli kde koupat a opalovat. To je pouze vedlejší efekt a bez vší diskuse i přidaná hodnota existence přehrady téměř uprostřed stotisícového města.

U vody ještě zůstaneme: Máchovo jezero má opět kvůli sinicím zhoršenou kvalitu vody už teď, na začátku sezony, která vlastně ještě ani nevypukla. Sníženou průhlednost ovšem mají další tři přírodní koupaliště v Libereckém kraji. Jde o rybníky v Zákupech, Nedamově u Dubé na Českolipsku a v Sedmihorkách v Českém ráji. To je sice nemilé, ale dá se s tím nějak naložit. Na rozdíl od rady hygieniků, že je potřeba se po koupeli v těchto vodách osprchovat.

Jistě to nevím, ale tuším, že nikde tam žádná veřejná sprcha neexistuje. Možná by stálo za úvahu přítomnost sprch provozovatelům veřejných koupališť nařídit. Ne, nejsem byrokrat, jen chci, aby rady profi byrokratů nepůsobily samy o sobě směšně.

Sympatická je snaha České Lípy zajistit lidem zubaře. Město připraví tři ordinace pro zubní lékaře, ordinace plánuje vybudovat v nevyužívaném přízemí jednoho z bytových domů na sídlišti Lada. Náklady na úpravu prostor odhadli projektanti na 4,8 milionu korun včetně DPH, město teď hledá firmu, která prostory rychle upraví.

Nechci být sýček, ale soudím, že hned poté bude ještě intenzivněji hledat zubní lékaře a instrumentáře, kteří tam budou pracovat. I na pokladnu. To aby tam mohli na ošetření a prevenci chodit i méně movití. Což je v nynější situaci ve stomatologii, jíž volný trh fakt nespasil, dost neřešitelná kombinace. Do České Lípy každopádně palec nahoru. Za snahu. 

Hlavou udělané je i rozhodnutí Turnova z radničního rozpočtu nehradit projekt sdílení kol, když není po čem a kudy jezdit. Město chce vyčleněné peníze nejprve vrazit do vybudování příslušné infrastruktury a teprve pak uvažovat o erárním sdílení bicyklů. Má to logiku. Bude-li se po ucpaném městě motat ještě peloton cyklistů, neprospěje to nikomu a ničemu. Cyklisté patří na bezpečné, od běžného provozu oddělené cyklotrasy, ne na křižovatky, frekventované ulice, chodníky a obchvaty.

V pátek jsem se projela Libercem na kole a mám jediné hodnotící slovo: Běs. K dispozici je jediná cyklostezka plná chodců a pár namalovaných cyklopruhů vedoucích odnikud nikam. Terminálem MHD se kolo musí protlačit a zdolání křižovatek je nejbezpečnější po přechodech a chodnících, samozřejmě mimo pedály. S takovou je městem placené sdílení kol vyhazováním peněz. Kdo chce provozovat adrenalinovou cyklistiku, kolo má bezpochyby vlastní. V Turnově na to naštěstí přišli včas.

Byť se nalézáme na startu léta, končíme v lyžařském středisku. Skiareál v krkonošské Rokytnici nad Jizerou, který je s 20 kilometry sjezdovek největším střediskem v Libereckém kraji a pátým největším v zemi, zřejmě změní vlastníka. Novým majitelem akciové společnosti Spartak Rokytnice, která lyžařský areál vlastní, se stane investiční a developerská skupina Trigema.

To je česká společnost, která má v portfoliu mj. obytné komplexy na pražském Rohanském nábřaží. Tudíž i ten před časem mocně diskutovaný objekt podpíraný ženskou postavou rozměrů KingKonga.

Hezký, v pořadí už 23. letošní víkend. Ten čas pěkně pádí, prázdniny se už v dost jasných barvách rýsují obzoru.

Alena Roubalová