Jeden obrázek je víc než tisíc slov a jeden dobře udělaný film umí nahradit rok výkladu dějepisu

Do toho se zase mají utahovat šrouby a aby to nechápal už vůbec nikdo, na střídačku k národu hovoří ministr zdravotnictví, který by jím už rád nebyl, i ten, který by jím už rád byl. Totální chaos.

A aby toho nebylo málo: Ve státní svátek, kdy si připomínáme události, jež před 32 lety vedly k nastartování zhroucení bolševického režimu, v televizi k raketově rozjeté pandemii poněkud hystericky skřehotá ministerský předseda, kariérní bolševik přetavený v podnikatelského predátora. Ten dodnes chaoticky a teoreticky zápasí nejen s covidem, ale i s úředním jazykem země, jíž vládne. Vrcholem pak je, že stáb veřejnoprávní televize za ním nejede na Úřad vlády, nýbrž někam do jeho hospody a redaktor vůbec není schopen korigovat jeho slovní průjmy.

Pardon za příkré hodnocení, ale nemám potřebu používat metodu psaní mezi řádky. Pořád ještě to není nutné...

Jinde, u Hlávkovy koleje, úplně mimo téma řeční exprezident a poněkud dutá sebestřednost by se v místech, kudy před 82 lety prošly dějiny, dala krájet. Moc nechápu, proč se připomínky 17. listopadu 1939, když už pamětníci téměř vymřeli, neujme ministr školství, ať je z jakékoliv partaje. Ideální by byl samozřejmě prezident republiky, ale ten nyní pouze přijímá návštěvy v županu a pyžamu ve vojenské nemocnici.

V tom případě (aktuálně bohužel) ho má zastoupit premiér. Ten stále ještě úřadující se ale bojí mezi lidi a s mohutnou ochrankou by se do úzké Jenštejnské ulice na Praze 2 nevešel, resp. by vytlačil všechny ostatní aktéry. Premiér přece klade věnce zásadně pod pláštíkem tmy. Letos na Národní to stihl za rozednění, protože byl varován, cituji ho: Ochranka říkala, že budou házet vejce. Nevím, zda se ochranná služba chystala házet na chráněnou osobu vejce, jak uvedl premiér. Spíše se ale zase jen nepopasoval se záludnostmi češtiny. Úplně typické vyšinutí z větné vazby to není, ale komicky to působí.

Přiznám se, že po letech vládní tatarštiny a papaláštiny mi zatím stačí, když adept na premiéra hovoří česky jasně a srozumitelně, má standardní dikci i slovní zásobu a umí se s otázkami popasovat bez hysterie, vcelku inteligentně, normálně a věcně. Ono to stačit dlouho nebude, ale teď momentálně je fajn, když se na obzoru rýsuje alespoň tato příjemná změna. Nemuset se stydět za premiéra a po roce a třech měsících (snad) už ani za prezidenta, to jsou slušné vyhlídky.

Trochu si lámu hlavu, proč prezident Petra Fialu premiérem nejmenuje hned, byť se nalézá v pyžamu. Když v něm mohl přijmout prezidentku sousední země, nic tomu nebrání. Vysokoškolský profesor a šéf ve volbách nejúspěšnější koalice by to jistě přežil, když nemožný úbor prezidenta ČR musela překousnout dáma. Půlhodinku v nemocničním pokoji by bezpochyby zvládli i adepti na nové ministry, když už si s nimi Miloš Zeman chce popovídat.

Neexistuje tudíž jediný důvod, proč s jmenováním premiéra čekat na poslední listopadový pátek a ustavení nové vlády prodlužovat. Zvlášť, když je víc než jasné, že se už vyvrbil, resp. Zeman vyrobil zádrhel v podobě nesouhlasu s jedním jménem ze seznamu budoucích ministrů. Je snad jasné, že Fiala si bude stát za svým, neboť si za svým bude stát šéfpirát Ivan Bartoš a nový vládní projekt je dvoukoaliční a pětistranný. Tam na premiérovu libovůli mnoho prostoru není.

Jakákoliv zpátečka z Fialovy strany je nemyslitelná, protože by se celé složitě sestavené soukolí rozhrkalo dřív, než mohlo být použito. Což lze pokládat za předčasnou prohru. A tak budeme vysoce pravděpodobně svědky trucovitého zdržování, ale i „citlivého“ otálení s kompetenční žalobou, aby se konečně, po řadě předchozích zkušeností s ohýbáním Ústavy, vykolíkovalo prezidentovo hřiště v podmínkách parlamentní demokracie.

V té době už ale pandemie dosáhne svých dosud netušených vrcholů, protože stará vláda bezmála měsíc už jen vyklusává a nová ještě nedostala ani šanci zakleknout do startovních bloků. Celou zemi bude držet v šachu stařecký rozmar jednoho pacienta, který má jako jediný v zemi výhodu nejlepší lékařské péče, půlmilionového měsíčního příjmu a přitom je nejlepší, když po jmenování nového premiéra a před jmenovánín vlády nebude dělat vůbec nic.

V souvislosti se svátkem vztahujícím se k Listopadu 89 dávám důtku s výstrahou veřejnoprávní televizi. Ne za místy podivně amatérské kontinuální vysílání na ČT24 (rozostřené obrázky, do éteru puštěné ruchové mikrofony zachycující, co si špitají pracovníci tv, atd.), ale za Jedničku, příp. Dvojku. Pohádky a filmy vykopané z hodně starých vrstev archivu ke státnímu svátku určitě nepatří, zvlášť nemají-li alespoň nějaký tématický přesah k časům minulým.

A přitom existuje plejáda filmů, jež by se do sváteční atmosféry ponurého listopadového večera hodily. Rozhodně ne "po stopadesáté" reprízované Dobrodružství kriminalistiky v hlavním vysílacím čase ČT1, nýbrž oceněné novější filmy jako např. Kawasakiho růže, Učitelka či Konfident, nebo staří dobří Skřivánci na nití či Ucho, které svorně dost jasně ukazují zrůdnost bolševického režimu, který jsme před 32 lety (z dnešního pohledu naivně) odcinkali klíči.

ČT by za miliardy, které dostává od koncesionářů, mohla konečně nakoupit i novinky vztahující se k temné minulosti od věhlasných producentů, např. Bez vědomí či Černobyl od HBO. Tyto minisérie jsou dost vypovídající a přitom svým zpracováním i atraktivní pro mladou generaci. S kašírovaným (ve smyslu falešného napodobování) x-tým dílem Dobrodružství kriminalistiky mladým fakt nesdělíme, jak obludné to tehdy bylo.

Jak známo, jeden obrázek je víc než tisíc slov a jeden dobře udělaný film umí nahradit rok výkladu dějepisu.

Pojďme na sever.

První půle končícího týdne byla v kraji ukázkově okurková, druhá se rychle zahustila událostmi: V Jablonci nad Nisou se snaží zlevnit plánovanou stavbu dopravního terminálu v Kamenné ulici, který by měl propojit městskou a regionální autobusovou dopravu s tramvajovou a železniční. Radnice se letos rozhodla projekt odložit, o dotace chce žádat až v novém programovacím období. Stavět by se tak mělo až v letech 2023 a 2024. Akci chce město zlevnit, případně stavět po etapách.

Výstavbu nového dopravního terminálu připravuje Jablonec už třetí volební období a nikdo, na rozdíl od sousedního Liberce, se tam z toho nehroutí. Jeho součástí mělo být i podzemní parkoviště přímo pod terminálem, s nedalekou vlakovou zastávkou měla terminál spojit prosklená lávka. Na začátku se náklady odhadovaly na 160 milionů korun, postupně ale narostly trojnásobně, bezmála na 490 milionů včetně DPH. Architekti teď navrhli úspory, které by mohly stavbu terminálu zlevnit zhruba o 40 procent na necelých 269 milionů korun.

S růstem cen stavebních prací se potýkají i v krajském městě. Přestavba nevyužívaného Liebiegova paláce v Liberci na komunitní centrum bude asi o čtvrtinu dražší, než radnice předpokládala. Výsledná cena přesáhne 261 milionů korun, narůst chce město zaplatit převážně z evropské dotace. Požádalo o přidělení vyšší částky z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Stavbu prodražuje výrazně horší stav budovy, než radnice očekávala. Týká se to hlavně dřevěných konstrukcí, a to kvůli napadení dřevomorkou. Jejímu šíření pomáhalo, že rozlehlá budova byla od odstěhování Oblastní galerie na konci roku 2014 prázdná.

Navíc zatím nelze říci, zda 261 milionů bude konečná suma. Už se s kritikou ozvala radniční opozice, která na prodražení stavby "nečestně a nesportovně" poukazuje, byť to byli její exponenti, kdo s projektem začali. Evidentně špatně, když se v průběhu realizace vrší takové potíže.

Dražší bude i Domov pro postižené v Nové Vsi u Chrastavy bude. Cena vzrostě zhruba o pětinu, než se předpokládalo. Původně měla stavbu zajistit firma BREX, která zvítězila s cenou 40,4 milionu korun ve výběrovém řízení, od projektu ale odstoupila. Kraj tak musel vyhlásit novou soutěž. Domov postaví společnost CL-Evans, která byla s cenou 49,2 milionu korun bez DPH v nové soutěži nejlevnější. Hotovo by mělo být do konce příštího roku.

A končíme předčasným Ježíškem: Bezmála 838 milionů korun půjde do nemocnic v Libereckém kraji z programu REACT-EU. Čtyři páteřní nemocnice v kraji díky tomu budou mít možnost pořídit špičkové přístroje a technologie, které pomohou zlepšit péči o pacienty.

No tak sláva, snad se toho dožijeme. Nechci plašit, ale v Libereckém kraji za poslední týden (k pátečnímu ránu) přibylo 2266 nově potvrzených případů covidu-19. To je nejvíc od konce března a zhruba o 700 víc než před týdnem. Skoro na dvojnásobek stoupl počet hospitalizovaných. Ve čtyřech páteřních nemocnicích v kraji jich k 19.11. bylo 110, z toho 26 potřebovalo intenzivní péči. Hospitalizovaných s covidem je v kraji nejvíce od začátku května.

Přesto, pokud možno hezký víkend. Hodláte-li jej věnovat hloubkovému předvánočnímu úklidu, mám tu pro vás stále platnou hlášku: Klid, na Štedrý den přijde Ježíšek, ne kontrola z hygieny!

Alena Roubalová