Letí to, letí... Už je to deset let, co se realizovala a samozřejmě i upoceně kritizovala proměna lázní v galerii
Odlétám na jih a sepsání a glosování toho, co přinesl končící týden, mi vůbec nejde od ruky. Zvlášť když se nic zvláštního nestalo. Máme za sebou středně nudný okurkový týden, zvlášť pro Liberec, který usnul jak pohádková Šípková Růženka.
Jen se zde tu a tam nějaký zoufalec probere a snaží se rozfoukat zkomírající aféru kolem stavebního byznysu. Aktuálně si přečetl článek na jednom serveru, vykradl jej a narouboval na něj Nové liberecké báje a pověsti, jichž je spoluautorem. Ale to vlastně není nic nového, to je přes dvě desítky let trvající upocená snaha škodit úspěšným.
To v České Lípě, tam jedou jako dráha. Je to samozřejmě jen mediální odraz, protože do útrob tamní politiky příliš nevidím, ale Lípa připomíná čerstvě políbenou Šípkovou Růženku a cvrkot s tím související. Začalo to komplet rekonstruovaným divadlem, vzápětí oceněným titulem Stavba roku LK, a pokračuje nedávno otevřeným fungl novým koupalištěm v Dubici, o němž jsem se dočetla více chvály než kritiky. Možná ale nejsem na sociálních sítích v těch správných bublinách...
Teď v pondělí bylo oznámeno, že si Česká Lípa zřídí vlastní technické služby, náklady radnice odhaduje na 150 milionů korun. Městská společnost by měla udržovat, spravovat a zhodnocovat městský majetek a zajišťovat služby, které dnes město zadává na základě veřejné soutěže externím firmám. Zajišťovat by měla firma správu a údržbu veřejného osvětlení, zeleně a také komunikací. Do základního kapitálu nové společnosti s ručením omezeným vloží město 50 milionů korun.
A konečně dojde i na vyhořelý Kounicův dům: Na obnovu čeká památkově chráněný objekt už devět let, práce potrvají dva roky. Stavba by měla být hotová na konci roku 2026, zakázka vyjde na 262 milionů korun. Po dokončení se do areálu přestěhuje Dům dětí a mládeže Libertin z pronajatých prostor na Škroupově náměstí, které už jsou mu malé. Nákladnou stavbu je město připraveno financovat ze svého.
To v krajském Liberci „to žije“ poněkud opačně, od desíti k pěti, resp. k nule: Liberecká stavební společnost BREX je v úpadku, věřitelé mají čas do konce července přihlásit své pohledávky, vyplývá z informací v insolvenčním rejstříku. Návrh na zahájení insolvenčního řízení podal v květnu kvůli předlužení jednatel společnosti, žádá povolení reorganizace. Firma dluží věřitelům bezmála 179 milionů korun...
Radniční aktivistická opozice má výjimečně oprávněný problém s cenami modernizace budov. Vypadá to na příslovečné turecké hospodaření v praxi. Zastupitelstvu byl totiž ke schválení mj. předložen obří projekt na rekonstrukce 12 městských budov, které by měly vést k úsporám nákladů za energie. Garantovaná úspora za 10 let je 91 milionů Kč. Náklady činí 583 milionů Kč, uvedla v tiskové zprávě. Pokud se tu účelově nežongluje s čísly, což nevylučuji, vypadá to celé komicky. Ovšem představa politických aktivistů, že receptem na řešení situace je zakázku rozsalámovat, je ještě komičtější. A dobře se kvůli tomu udává...
Naštěstí nám tu zbyla nějaká kultura. Desetidenním festivalem slaví Oblastní galerie v Liberci, která je pátá největší v zemi, deset let od začátku svého působení v budově bývalých lázní. Letí to, letí... Už je to deset let, co se proměna lázní v galerii realizovala a samozřejmě i veřejně kritizovala. Dehonestovali se aktéři projektu, zúčastnění i nezúčastnění. Bylo to trapné tehdy stejně jako letos. A čas dal všem příznivcům odvážné proměny za pravdu. Byl to vynikající a dobře zrealizovaný projekt, navzdory všem dobovým kecům a neuvěřitelným protivenstvím.
Duchařská komedie s romantickou zápletkou nazvaná Mezi nebem a zemí od britské scenáristky Pam Valentinové je poslední novinkou této sezony Šaldova divadla v Liberci. V premiéře ji činohra odehrála v pátek. Při vytváření scény, jejímž autorem je Jakub Kopecký, se podle režisérky Kateřiny Duškové inspirovali slavným duchařským filmem Beetlejuice režiséra Tima Burtona.
A tento víkend Liberec pořádá po dvou letech staročeský jarmark. Jeho letošní téma propojí legendární postavu Fausta a císaře Rudolfa II., který povýšil v roce 1577 Liberec na město. Vedení města se zase navlékne do dobových kostýmů a přibyde spousta aktuálních fotek. Když jsem ve snaze najít titulní snímek pro tuto Inventuru projížděla předchozí ročníky a vypadávaly na mě krojované postavy, jež kdysi městu vládly, bylo to místy legrační i tristní. Nakonec zvítezili neutrální zbrojnoši.
Tak si užijte jarmark, Liberec to stojí ranec peněz, tak ať se nevyhodí bez užitku. A já letím. Za dva týdny nashledanou.
Alena Roubalová