Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Liberecký flašinetář každoročně signalizuje, že se prázdniny přehouply do poslední fáze a jdou do finále

13. 08. 2022 | 5:00

Konečně se našel termín pro podivnou sortu „žurnalistiky“, kterou ti, jimž se její vyznění líbí, sice označují za „investigativní“, ovšem platí pro ni označení, jež jí vymysleli ti na druhém pólu názorového spektra. Denunciační. Ona je totiž metoda, kdy se konkrétní člověk posuzuje podle toho, s kým se zná nebo by se znát mohl, nikoliv podle toho, co skutečně vykonal, denunciační vždycky.

flašinetářFB
Akcí týdne jsem stanovila Libereckého flašinetáře. Na FB napsali: "Je-li v Liberci flašinetář, jistá bude slunce zář!" Stalo se. Ve středu a ve čtvrtek bylo sluneční záře doprovázející hru na flašinet dost. Foto: FB Liberecký flašinetář

Udělejme si jasno v pojmech: Udavačství (denunciace) je anonymní či veřejné obvinění (čili udání) osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch a nebo na něm má osobní zájem. Udavač je obvykle nazýván konfident nebo informátor, píše jazykozpytná literatura.

Tamtéž se uvádí, že investigace znamená v češtině důkladné, soustavné zkoumání, vyhledávání a sbírání informací. Investigativní žurnalistika označuje činnost novináře, který vyhledává a shromažďuje informace, zejména o podezřelém jednání veřejných činitelů. Ať už je podezřelé mravně, anebo dokonce kriminálně, veřejní činitelé mají jak důvody, tak i prostředky, jak takové jednání a jeho stopy skrývat. Investigativní novinářství je důležitá součást společenské kontroly vládních a politických představitelů, úřadů a vysokých úředníků, kteří mají v rukou svěřené prostředky a svěřenou moc státu, případně kraje, obce a podobně. Ovšem i sama činnost investigativního novináře by se měla řídit požadavky novinářské etiky, zejména požadavkem nezveřejňovat neověřené údaje, nepřekrucovat skutečnosti a respektovat lidskou důstojnost.

Ve světle obou definic je jasné, že to, co tento týden rozhýbalo českou společnost, je denunciační novinařina jak vyšitá. Nový šéfšpión, který přišel do svého úřadu zvenku (lidé působící uvnitř bezpečnostních sborů jsou nebezpečně „cinknutí“ babišismem, proto je vysoká společenská poptávka po tzv. deagrofertizaci), je špatný proto, že se zná s nějakým nesvéprávným komikem, který měl „popásat“ špičky Stanu. Šéfšpión sice má bezpečnostní prověrku (na rozdíl od osob, které beztrestně působí ve svých funkcích bez prověrky, byť je pro jejich úřad povinná), ale zná se s Michalem...

Nedokážu samozřejmě posoudit, jak dalece je to špatně, ale vím, že když se jakýkoliv člověk zná s deseti lidmi, určitě se dá přes známé, příbuzné a spolužáky „propojit“ úplně s každým v zemi. Této metody hojně využívala StB, která takové řetězení dovedla k obludné dokonalosti. Když se k tomu připojilo aktivní udavačství, zdánlivě nevinné donášení a pilné vynášení, dostala bolševická pěst, na koho si ukázala.

Je to smutné, ale estébácké manýry evidentně zažívají renesanci. Stydím se za kolegy novináře, kteří na tyto šílené praktiky naskakují a uvádějí je opět v život. Dílem proto, že už žijí v nové době a neznají praktiky minulé, dílem proto, že je to zaručený zisk. I jim jde o návštěvnost, čtennost, poslechovost, sledovanost... a s tím související díl mnohamiliardového reklamního koláče. Takže je zbytečné tvářit se jako svatý na mostě a zaklínat se čirým veřejným zájmem.

V Libereckém kraji si takových dehonestačních metod užíváme už roky zásluhou politických aktivistů, z nichž si někteří hrají na novináře. Známe to jejich upocené řetězení, kdo s kým, kde. Dnes už se z toho stal bezobsažný folklor, ale máme na krku komunální a senátní volby, takže zase na nějaké vybájené „seznační“ odhalení, „kdo s kým a proč“ dojde.

Do zastupitelstva ve stotisícovém Liberci kandiduje 381 lidí. Méně na výběr měli Liberečané jen v roce 2006, kdy se o post v zastupitelstvu ucházelo 287 kandidátů. Strany a uskupení tehdy v krajském městě podaly deset kandidátek, stejně jako letos. V roce 2006 ale čtyři kandidátky neměly plný počet kandidátů jako je míst v zastupitelstvu - tedy 39. Letos má méně kandidátů jen strana Právo Respekt Odbornost (PRO).

Ve statutárním městě Jablonec nad Nisou se o přízeň voličů bude ucházet 328 kandidátů, o osm méně než před čtyřmi lety. Ve druhém největším městě Libereckého kraje podalo kandidátku do komunálních voleb 11 stran a politických uskupení.

Volby se uskuteční 23. a 24. září. To je měsíc a kousek, snad tu ostrou fázi kampaně nějak vydržíme. Přetrpíme a přežijeme.

Celorepublikové dění končícího týdne, které je rovněž motivováno probíhajícími, leč nepřiznanými předvolebními kampaněmi, je asi netrefněji shrnuto v tomto tweetu, cit.: "Vyšetřován pro podvod a korupci ve Francii, obžalován v České republice, v dalších zemích se trestní stíhání připravují. V pondělí 12. září začíná první soud. Jediná šance, jak se z tohohle průseru dostat, je stát se rychle prezidentem." Konec citace.

Autorem toho, co všichni víme, jen nad tím méně bystrá třetina národa trestuhodně mává rukou, a zbylé dvě třetiny se rosí při představě, že by Hrad okupoval ještě někdo horší, než tomu je nyní, je Jaroslav Faltýnek. Falešný profil falešného Jardy.

Možná se tyto příběhy z kategorie "To nevymyslíš" časem stanou předlohou k jarmarečním odrhovačkám hraným na flašinet. Že by to při troše invence šlo, potvrdil dvoudenní festiválek hracích mechanismů charakteristicky vyhrávajících na celé náměstí. V krajském městě se opět konal Liberecký flašinetář, akce, která každoročně přinese spoustu radosti, ale i zjištění, že prázdniny jdou už zase do finále.

K alespoň nějakému finále se posunula i problematika kolem Turówa. V pohraničí má vzniknout přes kilometr dlouhý zemní val osázený stromy a keři má zmírnit dopady těžby v polském hnědouhelném dole Turów na obyvatele obcí na české straně hranice. Val by měl částečně zabránit některým negativním vlivům dolu na příhraniční oblasti, především zastíní těžební jámu při pohledu z české strany. Na délku by měl mít val 1012 metrů, jeho výška bude v závislosti na členitosti terénu dosahovat převážně pěti metrů, v koruně bude mít na šířku 20 metrů, na jeho vybudování bude třeba 148.000 metrů krychlových zeminy. Osázen by měl být bezmála 10.000 stromy.

Na této informaci je po mém soudu zajímavé především to, že ochranný val má měřit úplně stejně jako Ještěd. 1012 metrů.

Tak hezký víkend.

Alena Roubalová