Mám stále intenzivnější podezření, že se v opozičních lavicích ordinuje lobotomie

Nechtějí-li municipality spadnout do rozpočtového provizoria, s nímž se ne každá obec dokáže porovnat, musí na straně příjmů pracovat s odhady a tolika proměnnými a neznámými, že výsledný tvar je více méně shluk náhodných čísel postavených proti výdajové straně rozpočtu. Je proto liché radniční ekonomy za to kritizovat, jinak a lépe by to nesvedl nikdo. Snad jen politik - ryzí teoretik, který stejně bravurně pohne zeměkoulí nebo zvládne šerm s jitrnicí, kterou svět neviděl.

Po čtvrtečním nočním jednání libereckého zastupitelstva, které nějaký rozpočet na rok 2021 pro krajské město nakonec schválilo, mám pocit, že se v opozičních lavicích hromadně ordinuje lobotomie. Jinak si neumím vysvětlit, proč ta podivná parta záměrně srovnává nesrovnatelné, nedokáže pochopit, že stojíme na prahu specifické ekonomické krize, což se v rozpočtu zákonitě musí projevit, a proč prokazatelně lže.

Není mi jasné, proč změnaři tepou nynější vedení stotisícového města mj. za to, že na radnici roste počet úředníků, je-li opak pravdou. Když se před dvěma lety ujímala vlády nad městem nynější koalice SLK, ANO a ODS (2018), úřadovalo na magistrátu 497 lidí. O čtyři roky předtím, když se k veslu dostala koalice Změny a exANO, zdědila po éře jediné liberecké primátorky (do roku 2014) 369 úředníků. Znamená to, že úřednický stav za vlády těch, co dnes tvoří opozici, nabobtnal během čtyř let o 128 duší. Počet úřednických míst od roku 2018 mírně klesá. Loni jich bylo ve stavu 486, letos 494 a pro příští rok číslo klesne na 479.

Stejně hravě se dají vyvrátit i výkřiky o objemu peněz, jež jdou na jejich výplaty. Radnice musela respektovat zákonné valorizace, které v uplynulých letech rozhodně nebyly malé, a přesto platy letos poklesly o 2,5% a v plánu na rok 2021 je snížení o 5,9%. Vyžádala jsem si podklady, a ty mi radnice ochotně poskytla. Mám všechna čísla potvrzující výše napsané v přehledných, leč publikační možnosti tohoto serveru přesahujících tabulkách, takže mi budete muset věřit. Vyplývá z nich, že meziročně (2020/2021) částka na výplaty klesne o 15 milionů, což lze snadno zjistit, když se obě částky porovnají ve veřejně přístupném letošním a budoucím rozpočtu.

Když si ovšem někdo usmyslí, že bude o jiném šířit nepravdy, nepomůže sebevětší excellová tabulka.

Bouře ve sklenici vody se strhla kolem poplatku za ubytování, který radnice hodlala zvýšit z 19 na 40 korun s odůvodněním, že podnikatelé stejně taxu vyberou od svých klientů. Inkaso z místních poplatků (a daně z nemovitosti) je jednou z mála položek, kterou může vedení města bezprostředně ovlivnit. Opozice spustila povyk, byť moc dobře ví, že se poplatek odvádí z obsazené postele. Jsou-li lůžka v hotelech a penzionech rozhodnutím vlády trestuhodně volná, a pustá ještě dlouho zůstanou, není co platit.

Přesto se s poplatkem za ubytování stala vcelku dobrá historka, kterou jsem snad za ty roky, co sleduji jednání zastupitelů, zažila poprvé : Zastupitelstvo nejdříve odhlasovalo, že se poplatek zvedne na 40 Kč, ale až od července příštího roku, kdy by už ubytovací zařízení mohla být otevřena a mohla podnikat.

O pár hodin později, když Senát schválil vládní daňový experiment v podobě, že by se samosprávám mohlo kompenzovat 80 procent výpadku příjmů z rozpočtového určení daní, došlo k vrácení bodu zpět na program. Návrh zrušit původní usnesení s odůvodněním, že Liberec 3,5 milionu raději oželí, protože z RUD přijde financí dost, prošel bez diskuse.

Nebylo to ale kvůli opozičním námitkám, ukázkovým floskulím. Stalo se tak výhradně kvůli tomu, že se vedení města rozhodlo zbytečně neždímat podnikatele, kteří mají už teď (při vší úctě k nim použiji ustálené rčení) hodně vysoko do žlabu.

Lehce oddychnout si mohli i uživatelé mediálně nejznámějších družstevních bytů, kteří se konečně dočkali alespoň ujištění, že se jejich problém s nevypořádaným podílem města bude opravdu řešit a míní se i vyřešit k jejich spokojenosti. On totiž začíná působit faktor neúprosného času, který může bytová družstva vehnat do soudního sporu s městem. Ne, že by družstva chtěla, ona musí, protože bomba v podobě nebezpečí promlčení, začala tiše tikat.  

V zastupitelstvu se naštěstí našla jindy nevídaná stoprocentní shoda, že se do vleklých sporů nikomu nechce a hbitě, nejpozději do jara, se musí najít finální řešení, jež bude v souladu s právem, uzavřenými smlouvami i dobrými mravy. A bez rizika pro všechny zúčastněné. Nikomu se nechce trávit nadcházející dekádu po soudech. Předpokládám, že se dočasně ulevilo jak družstevníkům, tak zastupitelům. Adventní pohoda konečně může začít.

Samozřejmě v mezích možností. Žijeme v nouzovém stavu, a tomu odpovídá dění za umytými a již svátečně vyzdobenými okny. Vánoce jsou už příští čtvrtek. Vládní eskapády s nápoji v hostincích a na trzích zatím předčily všechno, co nám pandemie a vláda ukázkových nemehel stačila nachystat. Opět platí, že když se mě něco týká, a o čem něco vím, vyvstane ten všudypřítomný amatérismus v plné nahotě.

Čímž jsem se přesunula na hory, kde se možná budou moci někdy příští týden spustit i vleky a lanovky sloužící lyžařskému sportu. Zatím platí, že mohou jezdit jen lanovky pro přepravu osob a zboží. V Liberci ale máme takovou specialitu, že tady k vrcholu Ještědu jezdí povolená lanovka, kterou se dá ale vyjet na kopec s lyžemi a provozovat lyžařský sport. Ten zakázaný není, zakázány jsou jen lanovky, které jeho provozování umožní. Takže vlastně nevím, zda mohu do lanovky pro přepravu osob vstoupit s lyžemi, čímž z ní udělám zařízení zakázané. Jestli jste se v tom ztratili, nejste sami.

Uvažuje se o tom, že se povolí lyžování bez možnosti ubytování, tzv. jednodenní, což je dobrá zpráva pro obyvatele kotliny pod Ještědem, kteří mohou lyžovat za humny, a přitom nemusí hledat ubytování mimo domov. Velice špatná zpráva to ale je pro ubytovatele z Jizerek či Krkonoš. Ti už možná další nálož vládní péče nepřežijí.

Z Prahy to je naštěstí na Ještěd slabou hodinku, takže se mohou zapojit i přespolní. Pro ně je dobrou zprávou i to, že se stavba u Rádelského Mlýna pohnula natolik, že lze v obou směrech otevřít po dvou pruzích, čímž od neděle třináctého zmizí tradiční dopravní špunt.

Co víc si v této pohnuté době přát. Alpská střediska v Rakousku a Itálii jsou stejně ochromená napadnuvším sněhem a koneckonců tam ani nesmíme. Takže je vlastně fajn, že nikam nemusíme.

Tahhle si tu žijem, snad to nebude trvat věčně. Hezký, už třetí adventní víkend.

Alena Roubalová