Nutno se smířit s tím, že existují novinářské žánry, jež mají svoje atributy a nepřekročitelné limity

Přestože se jedná o okrajovou záležitost, ale souběžně téma, které po desítkách let v oboru (při vší skromnosti) zvládám s obstojnou bravurou, trochu se v ní pobabrám. Výhradně pro ilustraci, jak při slovních výronech opozičníků musí trpět každý, jehož obor si právě vzali na paškál. Nejčastěji se s laickým zápalem rýpou například ve stavebnictví či veřejných zakázkách, kdy již mnohokrát prokázali jedině to, že by si tito nazelenalí lokální politikové měli dát do znaku kozu a petržel.

Některé z nich výhradně ze služebních důvodů sleduji už mnoho let a dosud jsem nepřišla na to, čemu vlastně rozumí natolik, aby o tom mohli s argumentační převahou poučovat a přesvědčovat. Jsou tam jasní jedinci, kteří jsou krystalickým ztělěsněním onoho rčení o umění a učení. Pak jsou tam osoby, které snad jsou ve své profesi použitelné, nakolik ale, to nedokáži posoudit. Zavítají-li ovšem do jiného oboru, vynikne jejich mimořádná mimóznost.

No a pak tam jsou exempláře fungující jako jukebox bez pětikoruny. Ty nerozumějí vůbec ničemu, alespoň jsem zatím nepřišla, není-li opak nějakým zázrakem pravdou. Pouze melou a melou pantem. Pohovoří kdykoliv k čemukoliv. Naposledy právě o svém vidění Zpravodaje, tiskovém zákoně a psaní článků.

Popořadě:

Liberecký radniční zpravodaj dává dost velký prostor i pro články vyjadřující názor autora. Jen si je opoziční (ale i koaliční) politici musí napsat natolik gramotně, aby mohly být uveřejněny, a neutrpěla úroveň periodika. To bylo loni v nějaké anketě dokonce vyhodnoceno jako nejlepší v republice. Opozice si tudíž může sepsat a nechat vydat, co potřebuje. Občas to jsou sice velké slinty, ale prostor i nárok na uveřejnění názoru by měl být v médiích, zvlášť v těch municipálních, svatý.

A na druhé straně radniční periodikum logicky dává patřičný prostor věcem, které nejen současné vedení města, ale i úřad, potřebují komunikovat s veřejností. Pochopitelně: Ne všechny informace, stanoviska a názory jsou po chuti všem, mnozí to vidí jinak. A tady chce nastoupit laická opoziční tisková úderka, která by ráda korigovala, ze svého úhlu pohledu, i cizí materiály. Oháněje se vyvážeností, což je termín, který si s jednoznačnou definicí vrásky nedělá.

Laici z opozice za vyváženost považují, jak ventilovali na zastupitelstvu, že by mohĺi korigovat (cenzurovat, přepisovat) například úvodník psaný primátorem nebo napsaný jeho jménem. No to tedy prrr!, jak by zvolal můj kamarád sociolog.

Co budou chtít korigovat příště? Interview s úspěšnějším kolegou, v němž člověk může prezentovat pouze své názory, protože jiné nemá? Nebo komentář či poznámku odborníka k vysoce odbornému tématu? Nebo glosu k žertovné situaci, jak ji vidí její autor?

Nutno se smířit s tím, že existují novinářské žánry, jež mají svoje atributy a nepřekročitelné limity... ale to už zabíhám do teorie žurnalistiky. Takže: Opozice nechť si ve svých článcích píše, co chce, pokud neporuší zákony na ochranu osobnosti a další právní normy i k novinařině se vztahující. A totéž samozřejmě platí i pro koalici.

Je však nebezpečné „vyvažovat“, jakkoliv to vypadá jako „výborný nápad“. Začne to přidáváním opozičního kontextu k úvodníku či komentáři primátora (náměstka, tajemníka...) a skončí to jak? Vyjádřením všech zastupitelských klubů (například) k úřední době na registru vozidel? Nebo zanícenou polemikou o vybraných ředitelích základních škol?

Ne, ne. Za chod města a tedy i informování o něm je odpovědné jeho aktuální vedení a opozice si musí počkat, až se v něm, dá-li voličská přízeň, ocitne sama. Aby zase ona mohla udávat rytmus a tón.

A mimochodem: Nynější podoba Zpravodaje – grafická i obsahová – vznikla v éře, kdy z radnice vládla i Změna, předchůdkyně dnešních lolistů, kteří se k této značce raději už vůbec nehlásí. Snad proto, že se řada z nich právě v barvách ZPL stihla předvést jako ukázková lokálně-politická jelita a nadále nepoužitelná nemehla.

Dnešní koalice tenkrát byla více méně na opačném břehu a určitě nejásala nad tím, jak tehdejší vedení města dělalo svou mediální politiku, což je normální situace na ose koalice - opozice. A přesto jsme tehdy neslýchali nic z aktuálního cenzorsko-kontextového inženýrství. Možná to bude i tím, že opozice tehdy musela hlavně fakticky hlídat, aby vedení radnice nenapáchalo nevratné kroky, jež by se do života města negativně propsaly na roky dopředu.

Jak říkám, rozumí-li dnešní aktivistická opozice všemu tak, jako věcem kolem médií, pak je non stop úplně mimo. Jak jí pak brát vážně alespoň někdy?

A co dalšího přinesl končící týden? Vezmu to už svižně:

Státní zástupce vyhověl dvěma z pěti stížností proti zahájení trestního stíhání v souvislosti s tragickým pádem kabiny lanovky na Ještěd v Liberci. Z obecného ohrožení z nedbalosti jsou nadále obviněni tři lidé, stíháni bylo zastaveno u jedné osoby a firmy, což byly České dráhy jako vlastník lanovky. Obžaloba zatím podána nebyla. Nekomentuji, jen konstatuji, že České dráhy jako vlastník jsou za stav přepravního zařízení zodpovědné především.

Autor ikonického hotelu a vysílače Ještěd, architekt Karel Hubáček, by v pátek oslavil sté narozeniny. Výročí slavného občana města si připomněli nejen na Technické univerzitě, v Severočeském muzeu a Oblastní galerii, ale i přímo na Ještědu. Muzeum nabídne k výstavě věnované Hubáčkovi od 12. června do 6. října komentované prohlídky architektova domu, který získal Liberecký kraj. Tak se na tu "krabičku", v níž jediný český držitel Perretovy ceny za architekturu strávil libereckou etapu života, běžte podívat.

Obhájce obžalovaného libereckého hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj) je logicky proti schválení dohody o vině a trestu, kterou uzavřela se státním zástupcem obžalovaná společnost Metrostav, ale kterou zatím soud neschválil. Firma se v ní přiznává i k uplacení hejtmana, ten to od počátku odmítá. Návrh na neschválení dohody zaslal právník Tomáš Gřivna krajskému soudu v Liberci, který se korupční kauzou s 13 obžalovanými lidmi a pěti firmami zabývá.

Dohoda se pochopitelně nelíbí ani hejtmanovi. "Za mě si právní argumenty dovolím zjednodušit: statutární zástupci Metrostavu, kteří nebyli z ničeho obviněni a kteří o údajných událostech před deseti lety nemohli nic vědět, se plošně přiznali ke všemu, co státní zástupce napsal do obžaloby, včetně předání úplatku pro mě. Na oplátku jim státní zástupce otevřel cestu k veřejným zakázkám. Taková nabídka se neodmítá," uvedl Půta na síti X.

Mám čím dál intenzivnější pocit, že na úplatek už nemusí být dva - jeden který dává a druhý, který bere. Nová doba! Ten, co nic nedal, tvrdí, že ten druhý vzal. Hlásím, že pořád nerozumím.

A když jsme se dostali až do těchto sfér, pak si už pouze veřejně povzdechnu: Nejmenovaný liberecký zastupitel z oné aktivistické opozice je neznámo proč i členem statutárního orgánu ústecké Krajské zdravotní, firmy zastřešující nemocnice v sousedním kraji. Po ní se tento týden prošla NCOZ a skončilo to zatýkáním. Ne, on zatčen nebyl, jen (od 17. listopadu 2020) figuruje v představenstvu té společnosti. Obdobně jako svého času účinkoval, například, v představenstvu libereckého dopravního podniku (po velkém třesku zůstal v jeho Dozorčí radě)...

Nabízí se, co a za kolik tam asi tak dělá, jak je platný, když tam pořádek zase musela sjednat až policejní razie.

Tak raději hezký víkend. Výjimečný je tím, že se na libereckém trávníku v sobotu hrálo 62. Podještědské derby mezi Libercem a Jabloncem. A jak dopadlo? Nerozhodně 3:3. Takže pořád platí parafráze docenta Chocholouška z Jáchymě hoď ho do stroje, že (cituji z megatransparentu, který se objevil v diváckém sektoru - viz foto výše): Prohrát derby U Nisy je politováníhodné nedopatření... ke kterému dochází maximálně dvakrát za třicet let!

Tak letos k tomu zase nedošlo.

Alena Roubalová