Opozice si v hektické koronadobě nepočínala jako dospělá politická síla, nýbrž jako nudící se rozmazlené dítko

Předchozí tři měsíce, kdy se děly věci, které nikdo nikdy předtím nemusel řešit ani zažívat, přinesly své hrdiny a kus dobře odvedené práce, ale i přehlídku malosti a prokaučované příležitosti mlčet.

Liberecký kraj měl velké štěstí v tom, že se zde jarní prázdniny konaly až od 9. března, a proto nikdo neodjel lyžovat přímo do severní Itálie v době, kdy už tam koronavirus řádil naplno. Přesto, že varování spojené se zákazem vycestovat právě tam přišlo pozdě, stihli lidé, mnohdy s velkými finančními ztrátami, přebukovat svá ubytování do Rakouska a dalších alpských zemí, kde se ještě pandemie neprojevila, a nikdo tam jezdit nezakázal.

Naopak. Cestovky bez uzardění dál lákaly na skvělé podmínky a nulové nebezpečí, nevracely peníze a v megavýši účtovaly svá vybájená storna. Činí tak ostatně dosud, jen v letním provedení… Každopádně: Ti, co se po týdnu pobytu (nejen) na zahraničních horách vrátili domů, skončili v povinné 14denní karanténě. Neznám nikoho, kdo by si virus z lyžovačky přivezl, čímž ovšem netvrdím, že se tak nestalo. Čísla hovoří jasně:

Z 33 v kraji evidovnaných lidí nakažených v zahraničí si podle aplikace corpismaps.com šest osob nemoc dovezlo právě z Itálie, sedm z Rakouska, sedm z Francie a jeden ze Švýcarska. To lze při troše fantazie považovat za 21 příběhů, jež se dají vztáhnout k tolik zbytečně kritizovaným zahraničním „lyžovačkám“. Kromě toho se po jednom člověku nakazilo na Ukrajině a v Irsku, po dvou lidech v USA, Dominikánské republice, Velké Británii a na Slovensku. Tři lidé k viru přišli v Německu.

Od 12. března, kdy v noci z 11. na 12.3.2020 hejtman osobně na facebooku ohlašoval první pozitivní případ v Libereckém kraji, vyšplhal počet nakažených (k pátečnímu odpoledni) na 202. První nemocný v kraji se objevil dva týdny poté, co se v Česku objevil vůbec první případ. Číslo 200 v kraji pozitivně diagnostikovaných osob vydrželo až do čtvrtečního večera, dva nakažení přibyli až tento pátek.

Když bylo nakažených dvě stě (k 4.6.), 188 z nich se uzdravilo, osm osob bylo stále s covidem-19 nemocných a čtyři lidé bohužel zemřeli. Odborníci říkají, že to byla úmrtí s covidem, nikoliv na covid-19. Měli i jiné závažné diagnózy. Covidu podlehli tři muži a jedna žena. Dvě úmrtí má Liberecko a po jednom Jablonecko a Semilsko.

Českolipsko se sedmi případy vyšlo z krize v rámci kraje nejlépe. Nejhůře dopadlo Jablonecko s 86 případy. Zde se objevila i vůbec první pozitivní diagnóza na covid-19 v kraji. Liberecký okres zaznamenal 71 diagnostikovaných a Semilsko 36. Nejmladšímu nakaženému byly dva roky, nejstaršímu 96. S nemocí se potýkalo 102 mužů a 98 žen.

Ve věkové skupině 0 – 14 let se objevilo deset případů nákazy a všechny už jsou uzdraveny. Ve skupině 15 – 24 let to bylo 16 případů a i tady už jsou všichni zdrávi. Ve skupině 25 – 34 zůstává jeden nemocný, nakazilo se 22 lidí. O jeden případ více byl zaznamenán ve věkové kategorii 35 – 44, jeden člověk je stále mezi nemocnými. Dva nemocní zůstávají ve skupině 45 – 54 let, v níž se nakazilo celkem 44 osob. Dva nakažení se stále léčí ve skupině 55 – 64 let, v níž bylo 36 diagnostikovaných případů. Nejrizikovější kategorie 65+ zaznamenala celkem 49 nemocných, z nichž se šest stále léčí. A věřme, že se všichni i vyléčí!

Daleko hůře a déle se bude léčit ekonomika kraje, měst a obcí, které pandemie zasáhla plnou silou. Vládní restrikce ze dne na den zmrazily velký byznys i drobné podnikání, sportování, kulturu a další volnočasové aktivity. Velké fabriky omezily výrobu, veřejná doprava přestala téměř fungovat, protože nebylo koho vozit. Utichly školní budovy a na bezmála tři měsíce se zhaslo mj. v kinech i divadlech. Lidé a firmy teď sčítají ztráty, které nenarovná ani nynější rozvolňování zákazů a všemožných omezení.

Stát se v pomoci potřebným nijak zvlášť nevyznamenal a svoje nedobré dílo korunoval tím, že zkrátil příjmy krajů a obcí ze sdílených daní. Vágní příslib, že výpadek v pokladnách samospráv bude kompenzován dotačními tituly, je k smíchu. Zatímco podíl z rozpočtového určení daní přiteče do konkrétní obecní (městské, krajské) kasy automaticky, je totéž u dotací vždycky spojeno se žmouláním čepice v ruce před někým, komu byla svěřena moc hodnotit a přerozdělovat a posléze i kontrolovat. Navíc jsou potřeba peníze na kofinancování, což je samo o sobě při pohledu na prázdné konto dost velký problém. Nebudu sem psát žádné miliony a miliardy vyčíslených škod, číslo za kraj a obce se mění každým dnem. Že ale ten finální součet bude velký průšvih, to je jasné už teď.

Proto je vrcholně nevkusné, když chce někdo ze současné těžké situace těžit. Někteří se velice snaží vytřískat z aktuální situace politický kapitál ve snaze uspět v nadcházejících krajských volbách. Potřebují placené mandáty jako sůl, protože partajní pokladna vyschla.

V předcházejících dnech, týdnech a měsících se tudíž objevila zřetelná dělící čára mezi těmi, kdo museli a chtěli (nejen) z titulu svých funkcí pořádně zabrat, a mezi těmi, kdo se jen vezli a z nedostatku jiné záslužné činnosti stihli těm druhým nehrdinně okopávat kotníky.

Obzvlášť se vyznamenali Změnaři, kteří jsou v opozici jak na kraji, tak v krajském Liberci. Jen jeden z nich byl viditelně na straně užitečných. Pedagog liberecké Technické univerzity, která se v době koronavirové zapsala do dějin tím nejzlatějším písmem, když se její nanofiltry a roušky staly celosvětovým hitem, se podílel na tomto úspěchu. O tom žádná... Pak to ale zpackal, když se snažil univerzitní dílo prodat jako úspěch své politické party, s níž kandiduje v krajských volbách. Jeho facebookové vysílání o rouškách a nanofiltrech pod hlavičkou nazelenalého politického spolku naštěstí skončilo po prvním díle, pak si univerzita nejspíše udělala pořádek v prezentaci navenek.

Vrchní Změnař rovnou veřejně sdělil, že nic pro ostatní dělat nebude, protože má spoustu práce s dokončováním projektů, s nimiž se bude hned po odeznění koronakrize ucházet o veřejné peníze. Jak řekl, tak udělal. Získal údajně dva miliony na projekt se sazenicemi. To je částka, která mu stačí na roční fešácký život, protože ty sazenice, pokud vím, si v přírodě tak nějak poradí samy. Víc to komentovat nebudu, protože mě to nezajímá a nebudu ze sebe dělat klauna, abych se vyjadřovala k něčemu, čemu rozumím obdobně jako zelenorudé mozky jakémukoliv nedotačnímu byznysu.

Zbylí dva dnes už exZměnaři o sobě v době nejhorší krize dali veřejně vědět jenom proto, že jim krajská moc uzavřela přístup do hor a oni se nemohli jít svobodně proběhnout. Dokázali s tím prudit velmi intenzivně. Pro ně bylo uzavření parkovišť v Jizerkách ta nejhorší restrikce, jíž muselo lidstvo, tedy oni dva a jejich sociální bublina, čelit.

Taky mě rozčilovaly místy až hysterické manévry starostů rekreačních vesnic, kteří by své dědiny nejraději obehnali ostnatým drátem, aby jim tam nelezli lidé z města, pro ně potenciální nositelé smrtelné nemoci. Jako kdyby si tamní kutilové nemohli nákazu dovézt z hobbymarketu z města. Bylo ale rozhodně úplně zbytečné dělat z toho politikum. Když pak ze strany libereckých lokálních politiků začaly padat návrhy, aby se lidem z venkova zakázalo nakupovat v libereckých supermarketech a hobbymarketech, měla jsem dost.

Změnaři – současní, minulí i ti brzy minulí – túrováním situace jen potvrdili, jak velcí jsou sobci. Že jim záleží jen a jen na sobě a na lidech s nimi názorově propojených. Nikdo víc.

Opozice jednoznačně propásla šanci mlčet. Jejich propaganda šílí celý kvartál a soustavně se snaží z vyskytujících se potíží politicky těžit. Kvůli zprvu neexistujícím ochranným prostředkům bez znalosti souvislostí lála krajskému krizovému štábu, hejtmanovi i náměstkovi pro zdravotnictví, jako by právě oni mohli přemoci celosvětový nedostatek tohoto sortimentu.

Když se později kraj přičinil vlastními silami a spolu s univerzitou a místními firmami dokázal rozjet výrobu roušek i dezinfekce, čímž bezesporu přispěl k mírnějšímu průběhu epidemie na severovýchodě Čech, vymyslela opozice spoustu dalších nesmyslů, jen aby si mohla kopnout. Každopádně si v těch hektických dnech nepočínala jako dospělá politická síla, nýbrž jako nudící se rozmazlené dítko. Jako nevychovaný fracek, chcete-li.

Pravé opoziční žně nastaly, když došlo na sanaci škod, jež koronavirus napáchal na majetku a organizacích krajského města. Fakt, že Liberec musel uhradit i část fixních nákladů ve všech svých zařízeních (mj. dopravní podnik, divadla, zoo, botanická, bazén, stadiony) ji ale kupodivu nechal v klidu, ovšem s jedinou výjimkou s názvem Sport Park.

Jenom proto, že jeho koncesionář patří do podnikatelské skupiny, kterou ZPL už bezmála čtvrt století nesnáší, využila všechny své pochybné "dovednosti" z oboru propaganda a agitace a zahltila veřejný prostor účelovými podpásovkami, ukázkovými nesmysly i čirým lhaním. Drží jí to dodnes. Není týdne, aby nevymyslela další pokračování. Aktuální díl se jmenuje, kterak neziskové organizace kvůli Sport Parku o dotace přišly.

Kraj i řada větších měst totiž musely k ledu odložit tzv. fondy a peníze do nich určené bude muset samospráva použít na smysluplnější účely. Je zcela běžné, že se v době nouze škrtají zbytné výdaje, aby zbylo na ty nezbytné. Sport Park škrtnout nelze, ten stojí a v mezích možností funguje a dohání ztráty. A vůbec nic na tom nezmění, zda se v něm o provoz stará příslovečný Petr nebo Pavel. Není-li změnařská parta schopná pochopit ani tuto premisu, je to s ní, řečeno s klasikem, marný…x3.

Z mé strany prozatím tečka za koronavirovou kapitolou a velké přání, aby nenastalo druhé a ani žádné další pokračování. Není o co stát.

Hezký víkend.

Alena Roubalová