Pravidla, aby to nebyl klient, komu vždycky v ruce zůstane „černý Petr“ a vítr v peněžence jako bonus, stále neexistují

Ano, ty stejné cestovky, které už měly být covidovým blázincem poučeny a podle toho jednat. Tedy neposílat lidi na hořící ostrov, z kterého není úniku, nýbrž okamžitě všechny zájezdy stopnout a napomoci ke zklidnění situace.

Jistě, ministerstvo zahraničních věcí mělo Rhodos okamžitě vyhlásit nebezpečnou zónou, nelavírovat a neslovíčkařit, čímž by cestovky získaly jednoznačnou páku na pojišťovny, ale to nic nemění na tom, že se už zase zachovaly jak (pardon, pašíci) čuňata. Potvrdily, že bezproblémově fungují jen v případě, že je vše v pohodě a zalité sluncem, ne když se vyskytnou potíže.

Byly to právě cestovní kanceláře, které ve jménu svého byznysu naposílaly lidi v prvním covidovém jaru do italských Dolomit, aby pak tito jako suvenýr přivezli přes hranice smrtící virus. On by se sem dostal i tak, ale moc dobře si pamatujeme „hon na lyžaře“, který i kvůli jejich přístupu nastal. Byly to cestovní kanceláře, které už tehdy dávaly na výběr – odjeď nebo bez náhrady přijdeš o všechny zaplacené peníze – což je dilema, které nikomu nepřeji řešit.

A jsou to cestovní kanceláře, které s gustem prodávají za tučné příplatky pojištění storna zájezdů, i když moc dobře vědí, že se vlastně na nic nevztahuje. Snad jen na situaci, kdy přijde úraz nebo onemocnění tak závažné, že si na něj lze nechat vystavit lékařskou zprávu. Chřipka? Padej do letadla, to rozchodíš, nebo přijdeš o peníze.

Ve výlukách takového pojštění jsou vlastně všechny možné varianty, které se mohou přihodit, neboť operují slovy jako „nepředvídatená situace či obecné nebezpečí“. Pojištění tedy nekryje nic jen trochu výjimečného, co se může přihodit v cílové zemi. Když ani nekryje v lokalitě Středomoří vcelku běžný letní požár, pak se nevztahuje ani (teoreticky) například na tsunami či agresívní roj sarančat.

Z Rhodu jsem se vrátila před několika týdny, je to můj oblíbený ostrov, který znám jako příslovečné vlastní boty. A ani náhodou by mě nenapadlo odletět tam ve vrcholném létě, kdy stupně vedra a vyprahlosti jsou logicky na svých maximech. A kdyby nebylo zbytí, pak bych se tam určitě nehnala v situaci, kdy tam řádí požáry. Na délku má ostrov s jediným letištěm 80 kilometrů a na šířku přes třicet. Tudíž si umím dost dobře představit, jak dlouho by trvalo, než se v plamenech ocitne celý.

A že hoří jen v jižní polovině? Olé... Jenže ty desetitísíce rekreantů se musí někam přeskupit a kam jinam než na sever, kde je zatím bezpečno. Tudíž mi nepřijde normální jet se tam rekreovat. Ono to vypadá vcelku vtipně, když je z Rhodu do ČR evakuováno 800 lidí denně, a tisíc jich tam denně odletí. Nabízí se "vtipné" srovnání s cimrmanovými „v dole se hromadícími horníky“, ovšem já na tom nic žertovného neshledávám.

Bláhově jsem si myslela, že se cestovky a cestovní agentury (postarat se o klienta je jejich byznys, stát do toho lze tahat až když není jiná cesta) poučily z covidových lapálií a nastavily pravidla tak, aby to nebyl klient, komu vždycky v ruce zůstane „černý Petr“ a vítr v peněžence jako bonus. Nestalo se tak, situace se opakuje...

O čem mluvím vědí všichni, komu cestovky po dva covidové roky zadržovaly peníze za neuskutečněný zájezd, a pak se chovaly (když nás posílaly do jiné destinace a na jinak dlouhý zájezd a s velkým doplatkem) stylem – nelíbí se ti to, neber, peníze ti stejně nevrátíme. A hlavně už neotravuj.

Proto jsem cestovnání s cestovkou škrtla z repertoáru a není to špatné. Sice jsme v zimě na Filipínách prchali z lokality zasažené neočekávanými dešti a následnými sesuvy půdy (a tedy i silnic a ranvejí), ale zvládli jsme to. Proto jsme letos Rhodos už před létem pojednali „po vlastní ose“ a dobře udělali. Ruka schopná účinné pomoci je samozřejmě vždy jen na konci vlastního ramene.

Pojďme na severovýchod Čech. Tady je snad poněkud klidněji:

Hned v pondělí vyšlo najevo, že stěna, která má chránit spodní vodu na českém území před vlivem těžby v polském hnědouhelném dole Turów, funguje. Potvrzují to data ze čtyř kontrolních vrtů v blízkosti stěny na polské straně. Hladiny v nejbližších vrtech se zvedly v rozsahu od 0,63 metru až do 4,17 metru, řekl novinářům u česko-polské hranice ředitel České geologické služby (ČGS).

Na české straně ale přesto vody dál ubývá. Kdy a zda vůbec se vliv projeví i na českém území, není teď možné stanovit. Ekologové sice od začátku uvádějí, že je stěna na špatném místě a odtoku vody nezabrání, ale jak situaci zlepšit, to už neříkají. Zřejmě, jako obvykle, nevědí.

Celníci při společné kontrole s veterinární správou odhalili 120 kilogramů masa a výrobků z něj v autě bez chlazení. Maso určené pro asijské restaurace nechali veterinární inspektoři zlikvidovat, protože už nebylo bezpečné. S dopravcem bude zahájeno správní řízení, za závažná porušení zákona o potravinách mu může být uložena sankce až deset milionů korun. Automobil, který celníci zastavili v obci Rádlo na Jablonecku, přepravoval hluboce zmražené kachny a slepice, pečené kachny, kuřecí stehna a kuřecí pařáty.

Mňam, asi si objednám křehkou kachnu...

Tak raději něco oddychovějšího:

Silnice přes Ještěd je od středy po desetidenní uzavírce opět průjezdná, stavbaři dokončili pokládku finálního povrchu na úseku z Výpřeže do Světlé pod Ještědem. Skončila tak jedna z dopravních "pakáren", která kraji a městu pod Ještědem dobrou reklamu fakt nedělala. Být v Liberci a nemoci z něj odjet "přes Ještěd" - to byla věčná škoda. Proto je dobře, že se jedna z nejhezčích silnic v regionu uvedla do provozu a turistům ubyl alespoň jeden dopravní rébus.

Hradem Valdštejn nedaleko Turnova na Semilsku provádí o prázdninách děti už desátou sezonu loupeživý rytíř, před pěti lety se k němu přidala princezna. Novinkou letošního roku jsou kostýmové prohlídky pro dospělé, kterými chce hrad oslovit návštěvníky, kteří mají zájem o historii. Od začátku letošního roku už hrad navštívilo zhruba 30.000 lidí.

Růžové džbány s ananasovým vzorem od sklářské společnosti Klimchi z Kamenického Šenova si zahrály v novém americkém filmu Barbie, světovém kinohitu letošního léta. Nejde přitom o produkt vyrobený přímo pro film, zdejší sklárna vyrábí takové džbány už několik let v různých barvách. Zájem o růžové džbány Hobnail ale poté, co se objevily ve filmu, výrazně vzrostl.

Koukla jsem na jejich firemní e-shop. Nic laciného, ale Barbie byla vždycky luxusní zboží, tak proč troškařit...

Poslední červencový víkend tradičně patří Benátské noci. Letos se festival už podesáté koná v Liberci, čímž pro mnohé z nás skončil. A také proto, že součástí jeho plného názvu je agroholdingové rádiio, jehož nemajitel festival používá pro své politické PR. Letos se vloudil do publika hned první den, jak se hned pochlubil na twitteru. Jasně, proč by nemohl zajít na slovenský večírek, ale proč ta opičárna kolem? Protože o hudební produkci vůbec nešlo. Jen o ty záběry pro spoty na sítích s davy v pozadí. Hloupé.

Osobně mi nevoní ani někteří účinkující, kteří se díky svým postojům stihli totálně znemožnit a já je škrtla ze seznamu umělců, na které jsem zvědavá. A navrch patřím k pamětníkům, pro které měla Benátská noc kouzlo, když jí ožívala Malá Skála.

To ale nic nemění na tom, že jeden z největších a nejvýznamnějších letních festivalů má opět co nabídnout, byť jeden z největších taháků pro dříve narozené – Chris Norman – nepřijel, neboť ztratil hlas. Což je u zpěváka dost zavažný problém.

Tak si užívejte léta tak, jak vám to je příjemné. První prázdninový měsíc bude brzy minulostí.

Alena Roubalová