Situaci v přímořských krajinách aktuálně nejlépe vystihuje slovo „Čákaj“. Jistě, ale letadla nečákají

Rozhodně si ušetříte spoustu starostí a „veselých historek“ z dovolené, když odjedete až po kompletním očkování a tudíž s certifikátem, který umí přečíst každá kontrolující uniforma v cílové destinaci. Odpadne tím povinnost testovat se před odletem do i ze země, čímž se váš pobyt nepromění ve shánění doktora, jenž by vás v ten správný čas otestoval (stačí antigenně do 24 hodin před vstupem do ČR) a byl i schopen doručit vám certifikát včas. Ten po vás budou bez pardonu chtít při odbavení na letišti i před vstupem do ČR.

U nás to neklaplo. Nemůžeme být kompletně očkovaní, neboť nejsme dostatečně staří ani důležití, proto jsme museli doslova vyhodit nemálo peněz za testy.

Největší drama dovolené se odehrálo až v jejím finále, před odletem v časných ranních hodinách. Vzorky nám lékař odebral v hotelu, inkasoval 50 euro a naštěstí vydal doklad o zaplacení. Výtěr provedl z krku, byť tyto testy Řecko samo neuznává (při cestě tam musí být výtěr z nosu a pořízený nejpozději 72 hodin před vstupem do Řecka, nikoliv na palubu letadla, jak chybně tvrdí oficiální česká místa. Proto musíte znát termín odletu včas). Většinu času věnoval přepisu e-mailové adresy testovaného cizince uvedené v latince do řecké abecedy a kontrole čísla dokladu. Zda to byl doktor nebo zřízenec nikdo netušil, hlavně, že vás někdo vůbec otestoval.

E-mailem do rána, k termínu odjezdu na letiště, nepřišlo nic. V recepci spal noční vrátný a po probuzení náhle přestal rozumět anglicky, protože jsme se domáhali výsledku testu. Pak na stole našel vzkaz od recepční, že je má vytisknout, protože zdravotník vyhodnotil, že žádný rekreant tiskárnu s sebou nevozí a poslal všechny doklady na e-mail hotelu.

Nastal samozřejmě chaos. Před hotelem už houkal autobus, který nás měl dovézt na letiště. Vrátný se začal potýkat s počítačem, evidentně s ním nebyl kamarád. Posléze zahltil tiskárnu, které navíc došel papír. To už v recepci čtyřhvězdičkového začali úřadovat rekreanti, kterým bylo jasné, že letadlo nečeká. Zprovoznili tiskárnu, vyhledali v hotelovém e-mailu svoje dokumenty... Zkrátím to: Tisk se podařil, ale v jednotlivých certifikátech byly chyby. Můj manžel byl ženou, místo rodného čísla měl moje telefonní číslo. Já zas měla jeho rodné číslo.

Na letišti nás na to upozornil pracovník odbavení, který pečlivě zkoumal, koho pouští do letadla. A to nám delegátka cestovky, kterou jsme probudili a ona se dostavila k odbavení, tvrdila, že to nikdo kontrolovat nebude, že je to pustá formalita.

V Česku to rovněž kontrolovali velice bedlivě a měli s takovým „test-certifikátem“ velký problém. Evidentně jsme byli v podezření, že jsme si ho vyrobili sami. Pomohl až příjmový doklad s razítkem, zřejmě řeckého zdravotnického zařízení, že jsme za testy zaplatili. Cizinecký policista poté uznal, že nemůžeme ovlivnit, co do papíru řecký orgán napíše. Pravda, v Česku se problémy řeší snadněji, protože mluvíme stejným jazykem.

Tyto kratochvíle očkovaného člověka s mezinárodně srozumitelným „papírem“ nečekají. Proto doporučení cestovat až s očkovacím certifikátem. Čekají ho ale, jako všechny ostatní cestovatele, megafronty při odbavení na Ruzyni, další fronta při vstupu na území navštíveného státu a to samé při cestě zpět. V Praze se navíc smícháte, neznámo proč v odletové hale, kam vás pošlou, s těmi, co za sluncem teprve letí.

Na nějaké rozestupy zapomeňte, respirátor musíte mít povinně, v Řecku stačí rouška, ale pod sankcí 300 euro. Letadla létají plně obsazená, tělo na tělo. Rozum nikde raději nečekejte. Celníci a cizinecká policie kontroly berou vážně, zejména na řecké straně. Platí tam totiž drsné pravidlo, že vyskytne-li se na ostrově covid, ostrov se zavře. Bez ohledu na cokoliv.

Popisuji vlastní zkušenost, třeba to jinde zafungovalo jinak, lépe a bezproblémově. Mně se ale vrátilo to podivné mravenčení v oblasti dutiny břišní, které našinec zažíval, když za bolševika překračoval hranice. Už zas tu byl všemocný orgán, který vás mohl, ale také nemusel pustit tam, kam chcete vy. Orgán, který vás může vytáhnout z řady a bez vysvětlení nechat čekat a čekat a čekat... Známe z předlistopadových cest do NDR či do Bulharska. Kdo to zažil ví, o čem píši. Kdo ne, nepochopí.

I proto bych cestování odložila na lepší časy. Do doby, kdy se například nebudete při jídle pařit v igelitových rukavicích. Roušku si vlastně můžete pololegálně, na vlastní nebezpečí a s rizikem pokuty 300 éček, sundat jen u vody (moře, bazénu), jinak je všude povinná. Řekové to dodržují, jsou ukáznění. Cizice poznáte podle toho, že ji má pod krkem nebo v ruce. S hadrem opáleným na obličeji se od moře chce vrátit málokdo a trikiny se jako módní trend neujaly.

Pro pořádek dodám, že se tyto „dětské“ nemoci, jež nyní provázejí cestování, budou rychle léčit a situace se bude týden od týdne lepšit. Řekové se naučí zvládat administrativu spojenou s pobytem cizinců ve své zemi a výše popsaná překvápka odpadnou. My jsme byli úplně první turnus, který na ostrov odletěl, takže všechno bylo nové, nezažité a rychlé. Na to jižanská nátura není stavěná. Nejlépe to vystihuje slovo „Čákaj“. Jistě, ale letadla nečákají.

Konec cestovního speciálu. Jsem doma a hbitě rozkoukaná po místních reáliích. Nic moc. Výživné bylo především jednání sněmovny, kde se pět opozičních stran pokoušelo alespoň papírově sestřelit nynější vládu chaotů a nemehel. V mých očích ovšem účel splnilo. Potvrdilo se mi, že můj favorit parlamentních voleb mým favoritem zůstane i nadále, neboť má styl odpovídající mým měřítkům na premiéra. 

A taky se potvrdila Duškova replika z dnes už legendárního filmového Pupenda, totiž, že "blšvc jsou svině a blšvsms je svinstvo". Komunisté stran obecné škodlivosti zkrátka nezklamou.

Hromadným skokem do vody, hudebním vystoupením i představením pro nejmenší, zahájí letošní koupací sezónu Lesní koupaliště v Liberci. Spolek, který má „Lesák“ ve správě od města Liberec, současně začne postupně měnit prostranství u koupaliště v zázemí plovárny, kterou si vybrali občané města v rámci takzvaného participativního rozpočtu. Tak se těšíme. Lesák si už další peripetie nezaslouží. Dost na tom, že se lidé mají před vstupem na jakékoliv koupaliště prokazovat, že jsou testovaní, očkovaní nebo imunní. Což je věc, která mnohé odrazuje od návštěvy čekokoliv. Fakt se nemíním dělit o své ryze osobní informace s brigádníkem v pokladně.

V zaniklé obci Holičky v bývalém vojenském prostoru Ralsko vzniká galerie pod širým nebem. Od pondělí tam vytváří díla z přírodních materiálů osm umělců z Česka a Německa. Artefakty vznikají v rámci festivalu přírodního umění, které geopark pořádá od roku 2016 s cílem oživit krajinu kolem Ralska. 

A blížící se léto evokuje i skutečnost, že v Semilech začalo promítat letní kino a v Liberci se pod širým nebem odehrálo představení Naivního divadla s názvem Lišák Renard.

Místní politický rybník zavání dál po zatuchlině, přestože snaha liberecké radniční opozice udělat aféru z toho, že si liberecká radnice musí pronajmout prostory pro agendy, jež nyní sídlí v Uranu, je hodně vyčichlá. Nezajímavá. Zbytečná. Jako ti, kteří se pseudoaféru snaží vykřesat stylem příslovečného lejna a biče.

Nic, čím by se měl našinec o víkendu zabývat. Hezké první letní dny.

Alena Roubalová