Socha Quo vadis se před libereckou radnici výborně hodí. I jako alegorie povolebních vyhlídek

Nebojte, nebudu hodnotit formáty zvolené jednotlivými televizemi, výkony moderátorů ani pozvaných besedníků. Každý, kdo besídky (mnohdy s parametry besídky zvláštní školy) viděl, učinil si vlastní názor.

Podotknu jen, že vyloženě blbá byla veřejnoprávní Matylda, která pošramotila projekt umělé inteligence dlouho dopředu, vyloženě trapný byl ten špatně česky hovořící pán, který by si měl už dávno užívat na svém podivně koupeném zámečku na Riviéře, a vyloženě povedení byli poslanci Fiala a Rakušan - pánové reprezentující pětici opozičních stran, jež mají oprávněnou ambici vládnout zemi v nadcházejícím cyklu.

Všechny televizní debaty ovšem od doby, co se otevřely volební místnosti, jsou už jen nezáživnou minulostí a národ čeká, jak to všechno předvolební běsnění dopadne. Souhlasím, že v těchto volbách nejde o nic menšího než o budoucí směřování Česka.

Pod Anem a jeho rudohnědými satelity se z něj během nadcházející čtyřletky stane typicky putinovsko - orbánovská oligarchie východního střihu s krystalickým papalášismem jako dominantní ideologií. V případě kýženého přepřažení tu bude pokračovat notně pošramocená demokracie, která se musí v první fázi vzpamatovat z nepoliticky - politického experimentu nenasytného jájínka, který vlastní byznys povýšil nad státní zájem.

Tak uvidíme, jakým směrem se otočí kormidlo poté, co bude sečteno. Budeme informovat.

A co dalšího přinesl končící týden…

V Jizerských horách začala tento týden demolice horské chaty Smědava v Bílém Potoce na Liberecku, zůstat z ní by měla jen terasa. Známou chatu z roku 1935 mezi vrcholem Jizera a Plochým vrchem nahradí wellness hotel. Na facebookovém profilu jsme o tom informovali už minulý týden.

Horská chata Smědava (německy Wittighaus) se nachází u Smědavské silnice, která překonává hřeben Jizerských hor mezi Hejnicemi a osadou Souš u Soušské přehrady. Chata leží v blízkosti Černých jezírek a rašelinišť Jizery a patří mezi nástupní místa Jizerských hor. První smědavská chata byla na tomto místě postavena již v roce 1841, silnice k ní byla přivedena o půlstoletí později. Původní chata vyhořela v roce 1932, nyní bouraná ji nahradila o tři roky později.

Přestože jablonecký výrobce sirupů, medicinálních vín a medovin Kitl získal zchátralý areál Vratislavické kyselky už v roce 2018, její stáčení zahájit nemohl. Dva více než 200 metrů hluboké vrty z let 1964 a 1983 totiž patřily státu. Tři roky a jeden měsíc trvalo, než se je od státu podařilo odkoupit, a dokončit tak jejich privatizaci.

V současné době se na vrtech, které dostaly jména Liberec a Jablonec, konají poloprovozní čerpací zkoušky. Dělá se dlouhodobý test a měří parametry typu teplota vody, proplyněnost vody, mineralizace, pH a spoustu dalšího. A na základě údajů z té zkoušky bude "továrník" moci koupit technologii na zpracování a plnění minerální vody. Každá minerální voda má jiné složení a technologie se jí šije přímo na míru.

Historie Vratislavické kyselky sahá do roku 1862, kdy pramen objevil náhodou Karl Skollaude při hloubení studny pro bělírnu látek. Pramen pojmenovaný Rudolf byl o 32 let později uznán jako léčivý a ve Vratislavicích vznikly městské lázně. Zájem o léčebné kúry byl ale malý, a tak se objekty změnily v průmyslovou stáčírnu. Minerální voda se v ní s přestávkami stáčela až do roku 2008.

Novou sochou před libereckou radnicí je Quo vadis, známé dílo českého výtvarníka Davida Černého. Plastika trabantu na čtyřech lidských nohou tam bude zhruba rok. Třítunový bronzový odlitek je připomínkou podzimu roku 1989, kdy přes tehdejší západoněmecké velvyslanectví v Praze utíkaly tisíce východoněmeckých obyvatel na Západ. V ulicích Prahy tehdy zůstaly stovky trabantů. Nohy plastiky symbolizují právě útěk východních Němců. Vytvořené jsou dva takřka identické odlitky, Liberec má zapůjčený ten, který byl loni v Postupimi vystavený na oslavách 30. výročí znovusjednocení Německa.

Socha instalovaná na rohu u liberecké radnice, jíž nechybí jednoznačný důkaz, že trabant je rodu mužského, vzbudila opět  velký rozruch. Srovnatelný s popraskem, když se stejná socha objevila roku 1990 před orlojem na Staroměstském náměstí v Praze. Uběhlo 31 let a někteří lidé jsou pořád stejně zabednění.

Povíme si zítra.

Alena Roubalová