Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Soulad mezi krajem a Libercem není na škodu, je ale třeba dbát na štábní kulturu 

31. 10. 2019 | 9:09

Uběhl týden od prvního většího koaličně - názorového zemětřesení na liberecké radnici. Týkalo se modernizace skokanských můstků na Ještědu. Jen připomenu, že radní krajského města s penězi na jejich znovuzprovoznění pro potřeby mezinárodních závodů zprvu jednomyslně nesouhlasili s odůvodněním, že je městská kasa prázdná.

LBkoalice4top
archivní foto Artur Irma

Později, v návaznosti na dění v krajském zastupitelstvu, SLK a ANO, obě s výjimkou jednotlivců, otočily. ODS zůstala více méně konzistentní, byť v rozporu s tím, jak na kraji hlasovali jejich krajští kolegové.

Dozvuky jsou očekávatelné. Opozice a její propagandistické kanály si koaliční nesoulad užily plnými doušky. Byly by úplně mimo, kdyby nevyužily tak snadnou nahrávku na smeč. Každopádně ale vzaly za své jejich nesmyslné výkřiky o „hlasovacím automatu“.

V radě sedí tři svéprávné partaje, které reprezentují pohodlnou většinu v zastupitelstvu. Pohodlnou natolik, že není třeba okázalé jednomyslnosti, aby cokoliv prošlo. Luxus, který nynější opozice tvořená Změnou a jejím nesmyslným oddenkem jménem LOL, nemůže znát. Když vládla ona, byla závislá na každém koaličním hlase. A protože koalice byla rozpolcená a sama Změna rozpadlá, musela často o podporu škemrat i v jiných, tehdy opozičních partajích. Jen tak jí mohlo projít alespoň něco.

O odstupem sedmi dní, které ničím neotřásly, pouze mnohé poodhalily a potvrdily, lze konstatovat toto: ANO je stále nevyzpytatelnější, škála zájmů jednotlivých skupin, které zastřešuje, je natolik široká, že zahrnuje na jednom pólu opravu můstků prosazující zastupitelku Balašovou a na opačném pólu kvůli témuž odstoupivšího náměstka Jiřího Němečka. Němeček se zachoval především zásadově, sólistka Balašová patrně byla příslovečnou poslední kapkou.

Starostové zase předvedli příkladnou partajní disciplínu. Vichr z kraje natolik zacloumal jejich názory, že byli schopni otočit o 180 stupňů. V zápise z jednání libereckých radních z 15.10. čteme záznam diskuse, jak se odehrála. Například nestor liberecké politiky, nyní člen rady a zastupitelstva Michal Hron říká, cit: "Já se svou zkušeností s můstky říkám, že to nikdy nepodpořím a veřejně proti tomu vystoupím na zastupitelstvu a budu vyzývat a spojím se s opozicí v tomto, jestli ona proti tomu bude, jak je v tom podpořím."

No, nespojil, nepodpořil, hlasoval pro. Průběh celé diskuse si lze přečíst ZDE. Je to bod 3/1 na straně 8 zápisu, nutno odrolovat sedm stran textu.

Starostům ale není potřeba nasazovat psí hlavu. V první fázi jednali podle svého rozumu, v druhé pak museli držet basu s krajem, který z mnoha vcelku dobrých a zřetelně pojmenovaných důvodů vyšel vstříc návrhu zastupitelky z ANO, která moc dobře věděla, že její klub v libereckém zastupitelstvu je souborem 11 nepředvídatelných satelitů a k prosazení svého zájmu se vydala velkou, komplikovanou, leč k cíli vedoucí oklikou.

SLK, resp. libereckému primátorovi je třeba k tíži přičíst to, že nedokázal koordinovat dění v městské radě v souladu s krajskými notami od samého začátku (rada kraje i rada města o návrhu dát na můstky po 7,5 milionu jednaly téměř souběžně, obě 15.10.), čímž dostal především svoje lidi v radě i zastupitelstvu do prekérní situace. Už proto, že jsou zápisy veřejné a každý si může dohledat, co kdo a kdy říkal. A jak poté konal.

Osobně mi nedělá problém, že jsou krajská a liberecká politická reprezentace v souladu, ledacos je pak jednodušší, než když si jdou, jak tomu bylo v uplynulých čtyřech letech, po krku. Takový soulad by ale měl mít takovou štábní kulturu, aby z jednotlivých aktérů nedělal v očích veřejnosti loutky. Víme to dávno: Nejen dobrými úmysly, ale i marionetami, je vydlážděna cesta do pekel.

Alena Roubalová

Načítám...
Napiš komentář