Stran akademických titulů výjimečně prozradím něco osobního: Já si toho svého příliš nevážím, neboť mi přišel poštou
Končící týden přinesl novou ministryni spravedlnosti a s ní i podivnou pseudoaféru kolem jejích akademických titulů. Po týdnu se dá veškeré nenávistné třeštění v bulváru i na sítích shrnout takto: Celá "aféra" kolem titulu Evy Decroix spočívá v tom, že není Mgr. ale Ph.D, přičemž doktorský titul je výše než magisterský.
Čili aféra úplně zbytečná, protože neuvěřitelně trapná. Aféra rozfoukávaná především těmi, kteří si svůj vylhaný titul koupili někde na pofiderní univerzitě na Slovensku, nebo nikdy žádný neměli.
Korunu všemu ovšem nasadil bývalý premiér Mirek Topolánek, když na síti X podotkl: Nechci naznačovat, ale neběhá tu mezi námi jeden upištěnej makak, kterému by se zrovna teď docela hodil advokát se znalostí francouzského práva?
Takhle my si tady žijem. Onen výše zmíněný makak je totiž adept na budoucího premiéra s dlouhodobými právními potížemi v zahraničí. Bude muset zalovit v cizích vodách. Znalce zahraničního práva v klubu svojí partaje určitě nenajde.
Stran akademických titulů výjimečně prozradím něco osobního: Já si toho svého příliš nevážím, neboť mi přišel poštou. Stejně jako tisíci mých „spolubojovníků“, absolventů většiny fakult předlistopadové Univerzity Karlovy.
Do roku 1989 byla totiž praxe, že absoventi všech fakult tuzemských univerzit, vyjma medicíny, odkud rovnou vycházeli MUDr., dostali diplom s legračním titulem „promovaný něco“. V mém případě absolventky Fakulty žurnalistiky UK to byl "prom.žurn.", tedy promovaný žurnalista.
V případě mé přibuzné, která zdolala fyzikální chemii na Přírodovědecké fakultě UK, to byl "prom.chem.", jako promovaný chemik. Kamárádi z Pedagogické fakulty pak byli „prom.ped.“ a známí z práv dostali u promoce diplom s titulem „prom.práv.“
Dost jsme se tenkrát těm zkratkám smáli a moc dobře věděli, že budeme-li chtít udělat rodičům radost, že mají v rodině konečně toho dalšího „doktora“, budeme muset zvládnout úskalí rigorózní zkoušky. Teprve po jejím zdolání se našinec mé generace stal PhDr., RNDr., PaeDr. či JUDr.
Po pár letech se prolomily ledy, Listopad 89 změnil poměry i ve školství a mně jednoho krásného dne přišel poštou dopis z mé alma mater a uvnitř byl diplom s udělením titulu Mgr. Prostě mi ho podle nějaké nové legislativy sami přidělili. Já pro jeho získání neudělala vůbec nic, to změnou zákona se z promovaných "něco" stali magistři.
Navíc jsem titul v životě použila jen párkrát, jen když to po mě chtěl někdo jiný nebo to vyžadovala situace (například vyplnění dotazníku s osobními údaji).
Oprášila jsem jej až k stáru, když jsem se dostala do spárů tuzemského zdravotnictví. Tehdy mi někdo poměrů ve zdravotnictví znalý poradil, že tady je dobré titul používat. To aby vás doktoři brali alespoň částečně jako sobě rovného. Bylo to tak. Žádný noname, magistra...
Asi dvakrát jsem z toho vytěžila i nějakou nevyžádanou výhodu, a pak spadla klec. Když jsem si loni musela nechat udělat nový občanský průkaz, bylo mi řečeno, že v občanském průkazu se už žádné akademické tituly neuvádějí.
Konec příběhu.
Proto o to méně chápu, o čem vlastně ta vybájená aféra se vzděláním nové ministryně spravedlnosti byla. O tom, že byla schopná vystudovat francouzsky ve Francii práva a navázat studiem v angličtině, sotva.
Osobně znám spoustu lidí s tituly před i za jménem a pokládám je za méně bystré. A znám i dlouhou řadu lidí bez nich, a ti by mohli z fleku přednášet na akademii. V titulech ta bystrost vážně není!
Jdeme na sever...
Vodní záchranná služba (VZS) letos v létě u přehrady Mšeno v Jablonci nad Nisou sloužit nebude. Přestože už radnice připravila zázemí, zajistila pitnou vodu a chystá tam i výstavbu trvalé základny, s vodními záchranáři se město nedohodlo. Lidé se ale podle vedení radnice nemusí bát, bezpečnost u přehrady není závislá jen na vodních záchranářích, dohlíží tam i městská policie.
Složky IZS v Jablonci jsou schopné zajistit rychlou a efektivní pomoc i bez přímé účasti Vodní záchranné služby ČČK, která není součástí oficiální struktury IZS a nefunguje v režimu 24/7, odůvodnil mj. jablonecký primátor.
Nechci jeho řeč nikterak zpochybňovat, ale představte si v přehradě se topícího člověka a následnou záchrannou akci: Vodní záchranáři naskáčou na Tajvanu do člunu a jedou zachraňovat. Městský strážník může totéž vykonat, až když si svlékne uniformu, sežene člun a dojede k přehradě. Hasiči obdobně, ale ti jsou jsou alespoň na vytahování těl z vody cvičeni. Zpravidla se ale učí, jak pomoci člověku zpod ledu...
Uvidíme, jak to všechccno dopadne. Vzhledem k tomu, že je liberecká přehrada stále mimo provoz, očekává se v Jablonci velmi čilý ruch. Lidé, raději se netopte!
Liberec prověří, zda by v Machníně na okraji města nemohla být polosuchá nádrž. Její část, trvale naplněnou vodou, by mohli místní využívat k rekreaci. Kraj zatím počítá se suchým poldrem, který by na Lužické Nise sloužil jako ochrana před povodněmi. Před záplavami by podle Liberce chránila i polosuchá nádrž, měla by právě ale i rekreační účel. Jestli je takové řešení možné, ukáže studie, kterou město objednalo. Materiál by měl být hotový do Vánoc a vyjde skoro půl milionu korun.
Osobně bych vodní plochu s rekreačním potenciálem v Machníně brala, protože by se tím tamní volnočasová infrastrukura mocně vylepšila.
V Jablonci nad Nisou otevřeli nový volnočasový areál pro milovníky cyklistiky. Ve svahu pod městským bazénem nechalo město za bezmála tři miliony korun vybudovat bikepark s hliněným pumptrackem a přírodními překážkami, který nabízí zábavu a sportovní vyžití pro začátečníky i pokročilé jezdce. Bikepark je první etapou, příští rok je v plánu ještě skatepark.
V Liberci máme rovněž o zábavu, ovšem zcela odlišného typu, postaráno. Například se kvůli velké prašnosti musely zastavit některé práce na rekonstrukci libereckého bazénu, obnoví se až poté, co stavebník udělá opatření, aby stavba tolik neobtěžovala okolí. Nechci spekulovat, jak moc s tím souvisí, že jeden z náměstků primátora bydlí přímo v sousedství stavby, jak sám prozradil na jednání zastupitelstva...
V opraveném Uranu se zase pátrá, co všechno se tam vlastně opravovalo, když to není nikde moc vidět. A co se tam ještě doopravit musí. Evidentně zdaleka hotovo není, když přibývá drobných zakázek, jež mají neradostný stav vyladit.
Je to až tak populární téma, že o tom vznikla písnička. Bohužel nedohledatelného původu a autorství, proto neumím dát odkaz. Je to sice dost velké klišé, ale mně opravdu písnička s názvem "Liberecký Uran a radniční buran" přišla WhatsAppem.
Užívejte předprázdninový víkend. Rostou houby, mimochodem.
Alena Roubalová