Tramvaj, kyvadlo nebo bublina? Krátká nebo dlouhá trasa? Rébus, co s lanovkou na Ještěd, může pomoci vyřešit referendum

Na prezentaci budoucnosti lanové dráhy na Ještěd v režii liberecké radnice byly všechny varianty - celkem šest, protože třikrát dvě je právě tolik - představeny. Byla zmíněna pro a proti i cenová náročnost jednotlivých řešení. Poctivě, bez preferencí zhotovitele studie i bez čitelného náznaku vlivu pravděpodobného investora celého díla – města.

Nebýt aktivistů, kteří už mají své sobecké jasno dávno (a všechno ostatní je podle nich tradičně úplně špatně, a budou varianty, jež jim nevyhovují, torpédovat ze všech stran) mohla tu být obohacující diskuse: O lanovce jezdící od hranice stotisícového města do zeleně. O přepravním zařízení pro 21. století, jež má ambici navázat na to nejlepší z historie své padlé předchůdkyně, a přitom pokrýt potřeby současnosti i budoucnosti.

Ač jsem dávno již přiznaným odpůrcem referend, v tomto ojedinělém případě mi nevadí metoda, že si o tom, jak se budou (patrně až) budoucí generace dostávat na kopec nad Libercem, rozhodnou občané krajského města sami. Možnost všelidového hlasování na prezentaci připustil primátor a dobře udělal. Lidé mají mít možnost vybrat si ze šesti nabízených variant tu, která nejvíce vyhovuje právě jim. Všechny mají plusy a minusy, každá je v něčem super, v něčem méně.

A je od vedení města prozíravé, že si rozhodnutí rovnou nevyhradilo pro sebe, byť má v tomto případě výhodu v tom, že jakékoliv rozhodnutí bude vždycky lepší než nynější stav. Lanovka, jejíž kabina se zřitila kvůli přetrženému lanu, totiž už roky, přesně od 31. října 2021, nejezdí vůbec.

Takže může být Ještěduchtivému turistovi ve finále jedno, zda se na vrchol dostane tramvají (jeden maxivůz na dvoulaně jezdící mezi horní a dolní stanicí), menším kyvadlem (dvě proti sobě jedoucí kabiny, každá na svém laně, obdoba toho, co mezi Hanychovem a Ještědem pendlovalo do havárie) nebo bublinou, což je onen oběžný systém, kdy je na mezi stanicemi rotujícím laně navěšeno mnoho kabin, chcete-li korálků nebo bublin, podle jejich tvaru.

A může mu být i "šumák", zda se k cíli dostane od nynější dolní stanice, kam se musí od tramvaje či z parkoviště po svých a do kopce, nebo postačí, když "mastňácky" na konečné MHD „přeskočí“ na lanovku.

Každý občan krajského města a občan vlastnící na katastru Liberce nemovitost (bude-li investorem Statutátní město Liberec) bude mít svůj jediný hlas, který může vložit do osudí. Můj hlas má už nyní model bublina od konečné tramvaje. Zohledňuji svou osobní preferenci a důvody, proč právě tato varianta.

Krom toho, že už jsem paní v letech a nadto po úraze na lyžích (tzv. zrakvení) hůře chodím (proto volím prodlouženou trasu od konečné tramvaje), se nechci cestou na kopec mačkat s „kolegy“ výletníky v „lanotramvaji“ ani v kyvadle. Nechci se řídit jízdním řádem a chápat, že lanovka zase kvůli větru nejezdí. Nechci být součástí davu, který se vyhrne na horní stanici z kabiny a pomaže v chumlu na výlet či na vyhlídku.

Chci soukromější prostor v bublině (6 – 8 osob), která mě nahoru vyveze ve své provozní době bez potřeby koukat na hodiny. Takto jednoznačně mluvím přesto, že mi je ve finále jedno, zvítězí-li jiná varianta. Hlavně že nějaká. Proto mi nevadí ani referendum, protože (výhradně po mém soudu) vlastně o nic nejde.

Všechny typy nabízené přepravy mám vyzkoušené. Samozřejmě jinde a dříve.

Kdo byl někdy dál než na Horním Hanychově, zažil, jaké je to jet na vrchol hory „tramvají“. Například na Marmoladu v Dolomitech, pokud její provoz právě nezastavil vítr. Více než stovka turistů/lyžařů prostor pěkně zadýchá, takže toho moc nevidíte, ani když díky ostrým loktům lapnete místo u okna. Prostor se hbitě vydýchá a pokud chytnete skupinu nedávno ukončeným večírkem patřičně rozjařených borců, pak máte nahoře pocit, že zbytkáč koluje i vaším organismem.

Pro méně rozměrnou „kyvadlovou kabinu“ platí to samé, jen v menším měřítku. Známe z Alp i Dolomit, zůstaneme-li v Evropě. Proto je mou volbou bublina, v níž se dá téměř všemu výše popsanému vyhnout, pokud nejsou zrovna prázdniny a obsluha lanovky hrozen turistů/lyžařů nenutí, aby plnili kabiny podle počtu předepsaných míst. Což ostatně známe i z Krkonoš, například z lanovky na Sněžku.

Tak abych to zkrátila: Kolem lanovky bude ještě veselo i dusno, protože se z toho začne dělat politika. Zbytečně. Podle mého stejně o všem nakonec rozhodnou peníze, najdou-li se. Důležitý bude i ekonomický model provozování, neboť město asi nebude tím nejschopnějším subjektem, který by se měl o každodenní agendu kolem lanovky starat.

I kolem toho bude samozřejmě dusno, protože každý, kdo má otvor v patřičných místech, si myslí, že se na tom dá královsky zbohatnout právě na úkor bezbranných občanů. Že by si to ale zkusil, aby věděl, o čem je řeč, nehrozí. Vždyť plkat a kritizovat je tak snadné!

A co dalšího přinesla polovina letošního února?

Kromě soudu v Liberci, kde se celý týden řešily drogy za miliardy, i jeden soud v Praze, který v právu zběhlí označili na „spravedlnostní nihilismus“. Místo hledání spravedlnosti se soudce s autistickou pečlivostí soustředil na nepodstatné často lingvistické detaily. Šlo o stejný trh nebo ne? Byla firma dostatečně malá, nebo větší než malá? Odpovědi, jak je vyhodnotil soudce, se promítly do rozsudku.

Ten půlku národa pouze utvrdil v tom, že je lépe být mocný a bohatý než chudý a nula. Ten druhý se nemá jak a čím vykoupit a koupit si může maximálně tak psa nebo křečka.

Hezký víkend.

Alena Roubalová