V budovách průmyslovek bude pokračovat výuka tak, jako doposud. O prodeji žádné z nich se neuvažuje, ujistil zřizovatel

V pátek pro „papaláše“ (fakt to vůbec není míněno pejorativně, jen jsem nenašla lepší jednoslovný výraz pro místní V.I.P.) a novináře, v sobotu pak formou celodenní slavnosti pro veřejnost. Tak se do provozu uvedl Palác Liebieg, od středy též Stavba roku Libereckého kraje a nový liberecký stánek múz a pospolitosti.

Rekonstrukce Liebiegova paláce v Liberci vyšla na více než čtvrt miliardy korun. Proměnu vybydleného objektu, jenž zbyl krajskému městu na krku po přesunu oblastní galerie do někdejší neméně vybydlené budovy lázní, financoval Liberec za přispění evropských fondů. Nově bude sloužit jako komunitní centrum.

Kompletní přestavba zachovala novorenesanční budově původní historickou podobu od fasád až po interiéry. Nejnáročnějším zásahem byla rehabilitace přestropené zimní zahrady s dodatečně zazděnými okny. Do místnosti se vrátila prosklená vitrážová okna a někdejší oranžérie, která byla dosud nepřístupná, se změnila na kavárnu. V honosném domě najdou zázemí různé spolky a organizace, které se věnují mládeži, seniorům, postiženým a podobně. K dispozici jsou mimo jiné dva pohybové sály, sál pro 60 lidí, výtvarný ateliér, keramická dílna, Galerie Johann a další, vypočetl portál Kudy z nudy. Tak se těšíme, co dalšího si Palác Liebieg pro veřejnost přichystá, v plném rozsahu má fungovat od podzimu.

Od úterý se ví, že se dvě liberecké průmyslovky – tradiční textilka a neméně legendární průmyslová škola strojní a elektrotechnická – spojí v jednu. Ohlasy jsou rozporuplné, netřeba je tlumočit. Co liberecký rodák, absolvent některé z nich nebo i nijak nezainteresovaný obyvatel krajského města, to jiný názor.

Co se stalo? Navzdory protestům pedagogů, studentů i rodičů Střední průmyslové školy textilní v Liberci schválili v úterý krajští zastupitelé její sloučení se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou v Liberci k 1. červenci. Vznikne Střední průmyslová škola Liberec, sloučení má umožnit v krajském městě rozšířit nabídku všeobecného vzdělávání. Už na podzim 2024 by se na textilní průmyslovce měly otevřít dvě třídy technického lycea

Osobně si myslím, a fakt nechci nikoho namíchnout, že ryzí textilní průmyslová škola je už tak nějak za zenitem, protože v době svého největšího rozpuku připravovala na profesní dráhu především střední management pro místní textilní průmysl. To ovšem bylo v době, kdy v údolí Nisy, Kamenice a Jizery nebylo pro samou textilní továrnu ani kde zaparkovat. Z textilek jsou dnes v lepším případě jiné fabriky, v tom horším ruiny.

Z celého slavného zdejšího textilního průmyslu zbyly snad jen nanomateriály, ale to je už úplně jiná liga. Laicky si myslím, že na ně je, jako na obor, maturita málo.

Jiné to je se strojírenstvím a elektroobory, ty dokáží kopírovat vývoj průběžně. Proto je užitečnější, když vznikne „univerzálnější“ průmyslová škola s technickým lyceem, která může aktuálně měnit studijní obory, aby z ní odcházeli absolventi s uplatněním v praxi.

Jen jsem se ujistila, že žádnou z věhlasných budov, kde obě průmyslovky sídlí, nečeká prodej nebo opuštění, tedy zákonité chátrání a pustnutí, což je osud snad všech prázdných budov. Mluvčí Libereckého kraje, zřizovatele obou středních škol, mi ale písemně sdělil, cituji: "V budovách bude dál pokračovat výuka tak, jako doposud. O prodeji žádné z nich se neuvažuje. Rozhodnutí, kde bude sídlit ředitelství školy, je plně v kompetenci ředitele. Pokud je nám ale známo, ředitelství zůstává tam, kde je nyní."

No tak sláva. Uvidíme, jak se situace vyvine. Oborová variabilita ve školství fakt není sprosté slovo a měla by se stát nedílnou součásti školské politiky kopírující trendy v regionu. A že na to tu a tam padne „jedna ředitelna“ a pár ambicí? To se ovšem stalo už mnohokrát, napříč životními situacemi.

Secesní hotel a restaurace Petřín v Jablonci nad Nisou znovu slouží veřejnosti. Oblíbený turistický cíl byl v minulých letech zavřený, teď znovu slouží hotel s 53 lůžky i restaurace veřejnosti a od čtvrtka mohou lidé znovu stoupat i na jeho rozhlednu. Nabízí zřejmě nejlepší výhled na město. To mohu potvrdit a je radost, že se Petřín jako Fénix zvedl z popela a ožil, jakkoliv to tak dlouhá léta vůbec nevypadalo.

Domnívám se, že na České poště by už raději měli přestat „myslet“. Když už často velmi nesmyslně, bez ohledu na svou klientelu, ruší pobočky, nechť, prosím, nikomu následně neorganizuje, kde si má zřídit dosílací poštu. Každý, kdo službu pošty potřebuje a je schopen sžít se s její nesmyslnou provozní dobou, ať si dosílací filiálku zřídí, kde to nejvíce vyhovuje jemu.

Hovořím o nápadu, že by lidé z libereckého Machnína měli jezdit na poštu do Chrastavy. Jistě, vzdušnou čarou to je pár kilometrů, ale jen pro toho, kdo má auto nebo si z cesty na poštu udělá cíl výletu. Pro toho, kdo pracuje v centru Liberce (a má centrální poštu a další poštovní sirotky v docházkové vzdálenosti), je to jen další ze série nesmyslů made in Česká pošta.

Osobně mám z tohoto týdne katastrofální zkušenost, kdy jsem dohledávala zásilku, kterou mi kurýr nemohl doručit v den D, neb jsem byla v zahraničí a pošťáka o tom informovala s prosbou, ať balíček nechá na poště xy, která je pro něj spádová. Předpokládala jsem, že zásilku po návratu najdu uloženou na poště (tak jako tisíckrát před tím). Nestalo se tak a detektivka mohla začít.

Ale ano, konec dobrý všechno dobré, zásilka se našla. Samozřejmě, že v tom sehrála jistou roli má celoživotní investigativní průprava a „neodolatelná naléhavost“. Každopádně následovalo rozhodnutí, že přes poštu už nikdy nic. Vždyť dokáže ztratit i zásilku, kterou si prokazatelně ráno naložila do poštovního vozu.

Velebím datové schránky pro komunikaci s úřady. A začínám využívat alternativ, jak si nechat doručit něco z e-schopu i bez zapojení ČP. Dosud jsem nostalgicky využívala jejích služeb s cílem, aby přežila. Teď za tímto mastodontem posílám zřetelnou šlápotu.

V celostátní politice nešlo přehlédnout poslaneckou tahanici týkající se tzv. manželství pro všechny. Já s tím problém nemám, ať si každý žije s kým chce, pokud se vejde do mezí zákona. Pikantní na tom každopádně je, že ti, co se mohou brát (on a ona) se do svatby nikterak neženou, a ti, co se zatím brát nesmějí (on a on, ona a ona), by se ženili a vdávali o sto šest. A aby byl ten "blázinec" dokonalý, pak je třeba připomenout prastarou moudrost, že tradiční rodinu rozhodně neohrožují homosexuálové, nýbrž mladší kolegyně z práce.

Když už jsem se zmínila, že jsem byla na pár dní v zahraničí, končím konstatováním, že jsem v našem přímořském letovisku, na sklonku května obsazeném převážně českými penzisty a rodinkami s malými dětmi, marně hledala někoho, kdo by se cítil býti nechutně zchudlým, vládou ožebračeným a všeobecným nedostatkem sužovaným, jak do nás drze láduje vytrvalá propaganda tuzemské parlamentní opozice.

Jistě, množina relativně spokojených a už měsíc před startem léta přímořským sluncem ožehnutých našinců není cílovou skupinou takových sdělení. Soustavné strašení, jak je nejhůř, i tím, co se ve skutečnosti vůbec neděje, tihle časní rekreanti směle pouštějí do vln rychle se ohřívajících jižních moří.

Hezký letní víkend ve všech zeměpisných šířkách.

Alena Roubalová