Voskové celebrity našly azyl v sychrovské zámecké konírně. Doba lovců mamutů panuje ve Svijanech

V plné voskové kráse se tam tyčí mj. poslední císař, první československý prezident pohříchu vypadající jako VIL (pardon, ale to fakt nelze přehlédnout), Karel IV. i JAK. Tak jsme si na škole v poznámkách zkracovali Jana Amose Komenského. VIL zase byla zkratka pro Lenina. Někteří spolužáci pak o Jakovi či Vilovi hovořili i u státnic, tak se zkratky vžily...

Tak teď jsou velikáni k vidění na sychrovském panství. Výstava voskových figurín, cit.: představuje významné osobnosti nejen z české historie, a to v reálné podobě, výšce, dobovém oblečení i s 3D replikami k daným osobnostem. Potkáte se tu např. s Karlem IV., Janem Žižkou, Cyrilem a Metodějem, Janem Husem, Marií Terezií, Přemyslem Otakarem I., Napoleonem Bonapartem a dalšími... Výstavu můžete navštívit do 31. srpna, píše se na facebookovém profilu Regionálního turistického informačního centra Turnov, odkud jsem načerpala informace i titulní fotografii.

O kousek dál, na zámku ve Svijanech, zase vybudovali novou expozici Neolitu a Eduarda Štorcha, autora legendárních Lovců mamutů. Představuje nálezy z pravěkého sídliště objeveného u nedalekých Příšovic i sbírku, kterou známý spisovatel a archeolog Štorch věnoval Severočeskému muzeu v Liberci. Součástí expozice jsou tisíce odštípaných pazourků a stovky kamenných nástrojů z doby před 6500 až 7000 lety. Nálezy prezentované v nové expozici pocházejí z období, kdy se na území usadili první zemědělci. Expozice není na první pohled tak araktivní jako celebrity z vosku, má ale bezesporu větší vypovídací hodnotu.

A zámek potřetí: Ve fázi úvah zůstává v Liberci koupě zámku z 16. století městem. Jedna z nejstarších staveb ve stotisícovém městě má soukromého vlastníka, nemá ale trvalé využití a majitel už léta netuší, co s ní. Vedení radnice nyní zvažuje variantu, že by zámek částečně využilo pro městskou základní uměleckou školu. Prý se ZUŠ už nevejde do budovy, která pro ni byla před 20 lety postavená. Jistě, stále přece platí co Čech, to muzikant...

Pokud tomu opravdu tak je a budova zušky se už přifouknout nedá, nabízejí se prostory v čerstvě opraveném Liebiegově paláci. Má tam být komunitní centrum s dosud neznámým obsazením a využitím, ale soudím, že by se tam důstojné místo pro zušku bezpochyby našlo. Domnívám se, že město není v situaci, kdy by si mohlo na krk věšet dalšího nákladového Otesánka. Má jich tam už pořádný zástup.

Řeči o koupi zámku se vyrojí vždycky s Anifilmem, festivalem, který jej v poslední pětiletce, jedekrát ročně, probudí z hlubokého spánku. Anifilm je báječná věc, ale na to, aby měl v Liberci vlastní zámek na nejdražší adrese, sotva kdy vydělá.

Po mém soudu by se měla do zámku vrátit vzorkovna skla. Tento pro severovýchod Čech tradiční průmysl reprezentuje hned několik zastřešujících organizací a projektů, jež se o sebe umějí postarat ekonomicky i marketingově. Mohou-li mít vlastní Údolí, pak se nabízí i zámek. Za projektem stojí i velcí producenti světových značek skla a bižuterie, a ti umějí dost dobře počítat.

Vzorkovně skla by určitě slušela kombinace s dalšími aktivitami, například a rozrůstajícím se Sportfilmem a již zmíněným Anifilmem. Divácky atraktivní festivalové aktivity by si určitě se stálými i interaktivními expozicemi umu českých sklářů nepřekážely. Naopak, navzájem by si dodávaly lesku v atraktivním prostředí zachráněného zámku.

Pro úplnost dodávám, že šestidenní mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm je naplánovaný do nedělního odpoledne. Loni festival navštívilo skoro 30.000 lidí, letos jich bude dle všech předpokladů více. To už je pořádná cílová skupina, což... Anifilm představuje to nejlepší, co vzniklo v uplynulém roce v domácí i zahraniční animační filmové tvorbě. Z 1500 přihlášených děl soutěží 200 vybraných snímků.

Totéž se dá napsat i o Sportfilmu, o jehož narůstajícím potenciálu referovali na posledním jednání libereckých zastupitelů jeho noví manažeři. To oni letitý, leč velice zanedbaný festival sportovních filmů doslova seškrábli příslovečnému hrobníkovi z lopaty a vdechli mu tím nový život.

A končím zase sklem: Skleněné Kunratické Jezulátko Jiřího Pačinka požehnal začátkem týdne v Kunraticích u Cvikova kardinál Dominik Duka. Křišťálová plastika bude zdobit boční oltář sv. Josefa v Křišťálovém chrámu v této obci,. Nejde o první takovou plastiku z dílny známého skláře, už před více než dvěma lety věnoval podobnou skleněnou sošku Litomyšli, kde je v piaristickém kostele Nalezení svatého Kříže.Soška je volnou Pačinkovou interpretací Pražského jezulátka ze 16. století.

To kdybyste nevěděli, na kterou světovou stranu se o víkendu vydat.

Hezké volné dny.

Alena Roubalová