Všem bojujícím ve všech liniích posíláme alespoň kytici poslů jara. Jako poděkování i jako výraz naděje

Za celý týden se toho nashromáždilo tolik, že raději nebudu vypočítávat jednotlivosti, abych na něco a někoho nezapomněla. Obecně podotknu, že ukázkou účinné svépomoci je výroba povinných roušek, jež v menším množství stále šijí skupiny aktivních občanů, a produkce nanoroušek, na níž se ve velkém a v rekordně krátkém čase podílejí místní fabriky a univerzita.

Situace ve zdravotnictví, ale i v sociální péči, se začíná dramatizovat. Nemocných denně přibývá už po desítkách a nákaza se vloudila mezi nejohroženější – do kolektivů seniorů v domovech důchodců. 50. diagnostikovaný případ se týká libereckého DD Františkov. Kolem čtyř tisíc potenciálních vironosičů, kteří strávili jarní prázdniny v termínu vyčleněném pro Liberecký kraj, strávilo dva týdny v nařízené karanténě. Z toho lze dovodit, že tento týden nastartovala vlna, kdy se z rizikového zahraničí vrátily předchozí turnusy. Pro ně ještě byla pravidla izolace nastavena poněkud volně, protože situace nevypadala nijak dramaticky... Nic ale není staršího než včerejší zpráva.

Teď bude podstatné, zda ti, co se vrátí mezi lidi z domácí karantény, nebudou skrytými bezpříznakovými „koronavironosiči“. Páni doktoři tvrdí, že ne. Musíme jim věřit a nepodléhat médiím, která dnes a denně chrlí příběhy, kterak někdo navenek zdravý roznášel a roznášel. Bavila jsem se o tom s náměstkem hejtmana pro zdravotnictví - lékařem Přemyslem Sobotkou, ten zase s epidemiologem Vladimírem Valentou a ujistili mě, že čtrnáct dnů v karanténě je opravdu dost dlouho na to, aby se virus v inkubační době projevil. Tak budeme doufat.

Denně sleduji video tiskové konference konané po zasedání krajského krizového štábu. A vidím na jednotlivých aktérech, jak už jim místy dochází energie, jak se nad těmi rouškami přes nos a ústa objevují stále unavenější, ale i smutnější oči. Aby ne, když jsou non stop v akci už více než 16 dní, což je přes dva týdny v soustavném zápřahu a stresu. Hygienici se sice na možnou epidemii chystali od poloviny ledna a už v únoru byl zaktivován epidemiologický krizový štáb. Nikdo ale nedokázal dohlédnout, co všechno se stane. Nikdo na světě. Naostro a všem to pak začalo v pátek třináctého.

Když jsem na páteční tiskovou konferenci poslala "dotazoprosbu", aby přítomní pánové, každý ze svého úhlu pohledu, jmenovali jednu věc, která se vyloženě povedla a jednu z opačného pólu, dozvěděla jsem se, že zcela vážně a mocně drhnou dodávky erárního ochranného materiálu. Ten musí krajům dodávat jedině stát, který jeho pořizování dávno před vypuknutím epidemie zcentralizoval. Jak to dopadá, víme. Vláda salutuje čínskému letadlu, které dovezlo jen nepatrný zlomek v Číně draze nakoupeného materiálu. Přitom ho jedna nemocnice za 14 dní pandemie spotřebuje víc než jindy za celý rok.

Krajský hygienik Valenta za úspěch považuje, že jeho tým drží požadovanou výkonnost a zatím to všichni přežili, byť pracují s polovinou potřebných lidí. To je ale důsledek zeštíhlujícího vládního rozhodnutí staršího deseti let. Krajské epidemiologické plány existují, nejsou však personálně plně pokryty. Přesto se ještě nyní, při padesátce diagnostikovaných, stále daří trasovat, to jest vyhledávat kontakty, s nimiž nemocní přišli do styku.

Hejtman Půta vidí nesporný úspěch v profesionálně nastavené komunikaci a v sestavě krizového štábu. Kladem jsou určitě všechny kroky, jež vedly k výrobě roušek, a samozřejmě soudržnost lidí. Ve výčtu kladů nezapomněl ani na starosty a starostky, na nichž je, aby realizovali rozhodnutí, jež padají z vyšších pater pyramidy. V této souvislosti ocenil, že dokázali zabránit významnější hysterii na území svých obcí, když se tam objevil případ pozitivní na nebezpečné onemocnění. To je nesmírně důležité, protože totálně polarizovaná společnost, jež se právem cítí v ohrožení, nemá daleko k nepřístojnostem.

Zápor z pohledu hejtmana je stále tentýž – že se na území republiky nevyrábí ochranný materiál a musí se vozit přes půlku zeměkoule. A navíc ze země, která tu koronavirovou hrůzu do světa vypustila. Z toho se musíme poučit pro budoucnost. Kapacity v kraji, který kdysi proslavil textilní průmysl, vznikly téměř přes noc. Je vidět, že odborníků na textílie na slovo vzatých je na severovýchodě Čech stále dostatek.

Dnešní Inventura je jiná, nemám chuť v této nesmírně vážné chvíli cokoliv komentovat ze svého úhlu pohledu. Nemám chuť věnovat se skopičinám, které v týdnu na svět vypustili ti, kteří jen z pohodlí gauče prudí a prudí. Na to je škoda energie, jejíž zbytky mohu věnovat včasnému informování o všem podstatném. Není doba na to hledat „storky“, co se nepovedlo, a tropit si z toho v lepším případě šprýmy. Je čas pomoci alespoň rychle šířenými sděleními, jež jsou prospěšné celku.

Žijeme mimořádné dny. Svět po koronaviru nebude stejný jako byl před ním. Bude čas ledacos přehodnotit. Dílem proto, že si to vynutí okolnosti a dílem proto, že tenhle průšvih obnažuje víc, než si kdo vůbec uměl představit. Jestli někdo dnes freneticky tleská mocným, jak prozíravě otevřeli finanční kohouty, tak si řekněme, že plácáme bankomatu, že nám vydal peníze. Vaše peníze. Jiné totiž vláda nemá. Jenže bankomat se musí druhou stranou čas od času i naplnit. A s tím bude čím dál tím větší problém.

V non stop zápřahu ledaskomu uniklo, že naplno začalo jaro a že se o víkendu mění čas. Minuty a hodiny se od neděle budou měřit podle letního času. Proto ta titulní fotka. Všem ze všech linií posílám alespoň květiny. Snad jim připomenou časy, kdy byl svět ještě jakž takž v pořádku, a posílí naději, že už brzy zase bude alespoň dobře. Líp už totiž bylo.

Alena Roubalová