Že někde neberou karty je problém z kategorie okurkové mytologie. Daleko horší je, že z tuzemského venkova zmizely hospody

Ať si každý krámský, hoteliér či hostinský dělá co chce. Chce-li ovšem moje peníze, karty brát musí. Samozřejmě s výjimkou „na samotě u lesa“, kde neběhá internet a lišky tu dávají dobrou noc. Je vizitkou majitele, nakolik si váží hosta a akceptuje, že ten hotovost běžně k ničemu nepotřebuje.

Vymysleli jsme fintu, že v případě rozkazu „plaťte cash“ vytasíme každý pětitisícovku a necháme na kasírujícím, kde sežene peníze na vrácení.

Projeli jsme teď ve skupině a na dvou kolech tři státy, spali a stravovali se v horách – hotelech, penzionech i kempech, a hotovost jsme nepotřebovali. Finta s „milionovou“ - 5000 CZK bankovkou - zabrala a terminál na placení kartou se rychle našel.

V případě Polska jsme hotovost ani neměli s tím, že problém s její případnou absencí budeme řešit, až když nastane. Nenastal. Vystačili jsme s kartou. Taktéž s eury na Slovensku a předtím s korunami v Beskydech, na Kopanicích, Orlických horách, Bílých Karpatech...

Platby kartou tudíž pro mě nejsou téma, mám své zkušenosti a současné třeštění rozhodně nesdílím. Praktikuji "drive office" a z cest si vozím přehled založený právě na vícečetné zkušenosti, nikoliv na dojmech.

Daleko horší je fakt, že z tuzemského venkova zmizely hospody, vyskytnou-li se nějaké, pak nevaří. Jsou to jen od podvečera otevřené nálevny. Pokud nějaká hospoda náhodou vaří, pak má na venkovním poutači megapísmem uvedeno Otevřeno. Vaříme. Taková restaurace je pak v obležení turistů a ceny bývají astronomické. Za hotovku 250+, za polévku 80+, za nelko 60+ a za kávu 150+ CZK. Tady pak karty brát musí, protože málokterá hlava např. pětičlenné rodiny s sebou na výlet tahá větší než malé množství tisícikorun.

Když máte hlad a s kručením v břiše hodiny hledáte otevřenou hospodu nabízející jídlo, je vám ve finále úplně fuk, jestli budete platit kartou nebo penězi.

Zánik venkovské „gastronomie“, míněny hospody a typická pohostinství, je trend několika posledních let, tvrdím opět ze zkušenosti. Jezdíme s naší motopartou v tomtéž termínu po vlastech českých a moravských už pěknou řádku let. Dříve jsme se rozhodli, že dáme oběd, a brzdili hned u první hospody. Nevyhovovala-li, jeli jsme o ves dál. Vařili skoro všude.

Hospody začaly ubývat poté, co se v nich zakázalo kouřit. Pořád, nejen v době obědů a večeří. Další hřebík do rakve pro majitele a provozovatele pohostinství bylo zavedení státní buzerace zn. EET a později je dorazily restrikce spojené s covidem. To už přežila málokterá. Lidé si zvykli na svoje „kluby“ v garážích a hasičárnách a do běžné hospody nejdou. Proč taky? Aby na stojáka před restaurantem (protože se uvnitř nesmí kouřit) pili pivo za cenu, za niž si v obchodě koupí celou tří až čtyřpivovou petku? To sotva...

Končící týden, byť zpočátku vyhlížel jako další velmi okurkový, byl nakonec vcelku dramatický. Ve středu policie oznámila, že minulou sobotu zemřelo v Liberci násilnou smrtí dítě. Kriminalisté z vraždy obvinili muže, hrozí mu trest 15 až 20 let vězení nebo výjimečný trest, stíhán je vazebně. Motiv ani další okolnosti tragického činu policie sdělovat nebude, takže musíme počkat, až někdo něco vyčenichá a zveřejní na sítích. Pak se policie možná probere a řekne víc, resp. to, co prolákne, ani nepotrvdí, ani nevyvrátí.

Tři roky vězení si má za rozsáhlý požár liberecké Severochemy odpykat muž, který v roce 2017 požár způsobil, když šel na lup chemikálií. Verdikt odvolacího soudu zrušil podmínku, kterou mu letos v březnu uložil okresní soud. Soud zároveň nařídil zaplatit škodu 157 milionů korun, kterou způsobil. Krajský soud zasedal kvůli odvolání žalobkyně, obžaloba opakovaně navrhovala nepodmíněný trest a náhradu škody. Muž má podle nejnovějšího rozhodnutí soudu zaplatit Severochemě 32 milionů korun a pojišťovně 125 milionů korun. Škodu soud uznal i celní správě, a to ve výši 117.000 korun.

Docela by mě zajímalo, kde ty stamiliony odsouzený vezme. V base je vydělá těžko. A na svobodě vlastně také. Takové peníze se standardní prací vydělat nedají, byť by muž bral horentní plat jako např. soudce či státní zástupce. A pán nevypadá, že by uměl spekulovat na burze nebo ovládal jiná kouzla na finančních trzích. Nadto mu bezpochyby chybí i vstupní kapitál či legendární tajuplní spolužáci s potřebou investovat.

V Jablonci nad Nisou začala oprava hřiště prvoligového fotbalového stadionu Střelnice za více než 60 milionů korun. Týká se hrací plochy, vytápění trávníku, odvodnění a výměny umělého osvětlení. Město na to získalo dotaci 40 milionů korun od Národní sportovní agentury. Práce spojené s herní plochou by měly skončit do 10. srpna, kdy budou odehraná tři kola nového ročníku fotbalové ligy. Všechna tři hraje Jablonec venku, doma by se měl poprvé představit až 12. srpna proti pražské Spartě.

V Liberci si posvítili na to, jak lidé separují odpad a zjistili, že moc ne. Za 840 korun na hlavu, což je výše poplatku za občana a rok, se dal výsledek předvídat i bez analýzy kontejneru. Za částku, již uhradí např. čtyřčlenná rodina, se protihodnotou očekává patřičný servis. Mj. že bude tříděný odpad kam odkládat, aniž by ho člověk musel odvážet na své náklady daleko od místa bydliště. Snadnější a beznákladové je, při absenci kontejnerů v docházkové vzdálenosti, sklo, plast či papír vsunout normálně doma do koše a vynést je do směsného odpadu.

A končíme u aut: Liberec vydražil čtyři autovraky, které město nechalo odtáhnout z ulic. Šlo o auta, která nemají platnou technickou kontrolu a majitelé se k nim nehlásí. Částka 20.500 korun, kterou dražba vynesla, ale ani zdaleka nepokryla náklady spojené s jejich odstraněním. Jak jsem už podotkla na facebooku: Na šrot je tu nejen Kovošrot, ale nově i liberecká radnice.

Unikátní historický vůz RAF typu 18/22 z roku 1909 je nově v expozici Technického muzea v Liberci. Ředitel muzea a fanda do techniky všeho druhu to označil za splněný sen, neboť výroba těchto vozů je s Libercem spjatá. Automobily této značky produkovala na začátku minulého století místní továrna Reichenberger Automobil-Fabrik (RAF). Kolik jich vyrobila, se neví. Podle znalců jich bylo maximálně 3000, ale dochovalo se jich jen kolem pěti. Vůz RAF na zhruba čtyři měsíce zapůjčilo do Liberce Národní technické muzeum (NTM) v Praze ze své stálé expozice.

Tak se tam běžte podívat, pokud budete o třetím prázdninovém hledat cíl výletu s trochou stínu. A nebo se běžte královsky pobavit a kvalitně napojit na Slavnosti svijanského piva. Je to už jejich čtyřiatřicátý ročník, a to se dva roky kvůli covidu nekonaly.

Hezký víkend.

Alena Roubalová