Způsob objíždění cyklistů záleží hlavně na řidičích. Za volantem i za řidítky. Blb zůstává blbem tam i tam

Záleží ale hlavně na řidičích. Za volantem i za řidítky. Blb zůstává blbem, jak se o tom zpívá v téměř zlidovělé písni o netoleranci, tam i tam. Proto je jakékoliv změna zbytečná, jalová, těžce vymahatelná. Na silničce dva metry široké bezpečný odstup v hodnotě půl druhého metru vyčarovat nelze.

Z celostátních témat ještě stojí za zmínku liberecký poslanec Bláha (v parlamentu za ANO, už ale stříhá metr, kandidovat znovu nebude, ufff), který zřejmě nafasoval službu a musel bránit premiéra, který dostal od EU pomyslnou důtku za prokázaný a nezpochybnitelný střet zájmů. Dostatečně se pekař a politik předvedl v televizních Událostech, komentářích, netřeba jeho výstup ani parafrázovat. Nejlépe to na twitteru vystihl ten, co píše jako Katóda Holomóc: Kremrole bránila Koblihe.

Co tam máme dál...

Redaktor míní, čtenář mění. V končícím týdnu se mi zase potvrdilo, že to, co pokládám za hodné veřejného zájmu a obdivu já, protože to je po mém soudu úžasné a unikátní, je v mediálním prostoru přijato velice vlažně.

Je smutné, že téměř nikoho neoslovila premiéra baletu, jíž žije Šaldovo divadlo, a bez výraznějšího ohlasu proběhla i aviza na Mateřinku, nadnárodní festival loutkového divadla, či na novou výstavu v turnovském muzeu, na níž se třpytí unikátní královské předměty a nese chytlavý název Luxusní pohřební výbava průřezem staletí. Škoda...

Osobně, po roce psaní o covidu, počtu nakažených a mrtvých, o nedostatku financí a dalších hrůzách, vítám každou pozitivní zprávu, každý kousek do skládačky, jež signalizuje návrat k normálu.

Lehce zabodovala alespoň pozvánka na řezbářské sympozium, jež hostí Dlaskův statek, a informace o výrobcích masopustních masek ze Zákup. Pohledná fotoreportáž se ale těšila spíše průměrné pozornosti zejména proto, že producenta netradičního tovaru semlel covid. Ach jo.

Stran čtenářské přízně tápu i po mnoha desítkách let v mediální branži.

Například pouhá zmínka o tom, že v domově seniorů ve Velkých Hamrech zažili, bohužel, návrat covidu i přesto, že jsou očkovaní klienti i personál, vyvolala ve sledované zpětné vazbě doslova poprask. Zvlášť když se ředitel domova nechal prostřednictvím zprávy ČTK slyšet, že jeden senior zemřel a vysoce pravděpodobně se nakazil od nenaočkované sociální pracovnice. Mám na to svůj názor, ale ten je jen jedním z milionu. Obecně: Očkování ano, v sociálních službách pro personál povinně. Bez ohledu na to, co se ve Velkých Hamrech doopravdy stalo a my se to sotva dozvíme. Dobrou dohrou je, že se další pozitivní klienti v domově, po hromadném otestování, neobjevili. 

Velký ohlas měly i policejní příběhy. Značně zabodovala zpráva o policistech na čtyřkolkách, kteří v Krkonoších kontrolují nejen opuštěná stavení, ale i hosty, kteří zamíří do tamních pohostinských zařízení. Vidím to v barvách. Výletník ve všední den konečně najde otevřenou hospodu, kde by se najedl a napojil. Na pusté terase je s personálem sám a vtom přifrčí uniforma na čtyřkolce a jménem zákona, prokažte se papírem, že jste imunní/otestován/naočkován. Zbytek si dokážete představit. Já se doteď té představě směju.

Zaslouženou pozornost sklidil i příběh zapomenutých 93 tisíc, které nepozorný obchodník nechal v jedné z přepravek. Někdo naditou prkenici našel a peníze si nechal. Policie ho zázračně vypátrala a peníze vrátila majiteli. Bylo to sice o pár tisíc méně, než bylo původně nahlášeno. Takže buď sumu přifoukl zapomětlivec, nebo nálezce něco hbitě utratil. Netvrdím, jen přemýšlím nahlas. Nepoctivému nálezci každopádně hrozí až rok v chládku. Je to sice jen teorie, ale jako varování všem, co si nechají něco, co jim nepatří, dobré.

Vítězem týdne (podle množství zpětné vazby na našich komunikačních kanálech) je zpráva o tom, že vědci liberecké univerzity vyvinuli roušku, která se v přírodě rozloží. Lidi rozčiluje, že se použitý ochranný materiál válí doslova všude a každý v sobě nalézá alespoň čáslečku svého zeleného já. Připomeňme, že díky použití kyseliny mléčné se rouška v přírodě rychle rozloží, a je ji tak možné kompostovat. S koronavirovou pandemií jsou použité roušky stále větším problémem, denně se jich produkují miliony a plast, ze kterého jsou vyrobeny, může v přírodě zůstávat i desítky let. Novinka z Liberce by tak mohla ekologickou zátěž výrazně zmírnit.

Pomyslné stříbro patří rovněž rouškám, ale těm školním. Povinnost je nosit zůstala v kraji proto, že měl minulý týden, podle jedné ze statistik, více než 35 případů covidu na sto tisíc obyvatel. To rozlítilo matky, lokální politiky i nepřátele textilu na obličeji. Ze vzorku zpětné vazby usuzuji, že mezi lidmi obecně sílí hysterie a je nejvyšší čas, aby děti a pedagogové už zase měli prázdniny.

Bronz patří „události“, když byl na Soukenném náměstí, v místě, kde kdysi přistálo liberecké UFO a nechalo tu legendární, ale diskutabilní kruhový stánek, zasazen platan (ve fotogalerii dole, zdroj: www.liberec.cz). Lopaty a rýče se chopili primátor krajského města a šéf kanceláře architektury a zvěčnili svoje budovatelské úsilí na sociální siti. Strom v dolním centru krajského města je hezká věc, ale po mém soudu poněkud úniková. Nestálo by samé srdce stotisícového města za hlubší zamyšlení a realizaci něčeho nového, užitečného a zároveň odvážného? Něco, co jinde nemají?

Asi ne. Raději ne. Platan to jistí.

Užijte si víkend.

Alena Roubalová