Klikatící se meandry Ploučnice prověřují schopnosti vodáků a nepřestávají udivovat svou krásou

Někdy je uváděn i pramen Horní Ploučnice, který se nachází o pár kilometrů dále a o něco výše u obce Hoření Paseky na jihozápadním svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.

Prameny vyvěrají na dně malé tůňky a jejich vydatnost neklesá ani v době dlouhodobého sucha. Proto je Ploučnice až po Benešov nad Ploučnicí celoročně splavná. Délka celého toku měří více než 105 kilometrů a končí v Děčíně, kde se vlévá do Labe. Tento pravobřežní přítok Labe je zarostlý břehovými porosty a klikatí se lučinami v písečném a hlinitém řečišti.

„Nikdy mě nepřestane udivovat, že se může z malého, sotva viditelného pramínku vody stát tu potok, tu velká řeka. Je to dar přírody, kterého bychom si měli všichni vážit. Ploučnici si jako vodák pamatuji dvacet let zpátky. Tehdy jsme tam potkali další loď jen výjimečně. Jsem ráda, že jsem klid, který tam tehdy byl, zažila,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Ploučnice se od ostatních českých řek poněkud liší. Nenalézají se na ní žádné dlouhé jezy ani propusti. Zato se vyznačuje klikatícím se tokem romantickými zákoutími meandrů. Proto ji v poslední době hojně navštěvují vodáci, které meandrující řeka neustále zkouší v jejich vodáckých dovednostech.

Na prameniště Ploučnice těsně navazuje Jenišovský rybník, který se využívá k rybaření. V roce 2009 prošel rekonstrukcí jeho mlýnský náhon.

LK/Jan Mikulička