Na Lesním hřbitově v Nové Boru uctili památku účastníků Rumburské vzpoury

Při vojenské vzpouře, která vypukla 21. května 1918 ráno v Rumburku a skončila týž den u Nového Boru, se proti rakouské armádě postavilo na sedm stovek vojáků. Deset jich bylo popraveno.

Rumburská vzpoura

Pětašedesát českých vojáků praporu 7. střeleckého pluku rakousko – uherské armády v Rumburku odmítlo poslušnost německým důstojníkům. Důvodem byly mimo jiné špatné podmínky, nedostatek jídla i to, že jim velení nevyplácelo žold. Proto 21. května 1918 obsadili velitelství, pošty, nádraží a velkou část Rumburku. Přidalo se k nim zhruba 600 vojáků a také dobrovolníků. Chtěli se spojit s českými vojáky v České Lípě, dojít do Prahy a tam dosáhnout ukončení války.

Jejich plány ale ukončil střet s vojskem pod Chotovickým kopcem u Nového Boru. Vůdce povstání Stanko Vodičku, Františka Nohu a Vojtěcha Kováře zastřelili 29. května 1918 v časných ranních hodinách, stejný den večer čekala kulka ještě na Jakuba Bernarda, Jiřího Kováříka, Jakuba Nejdla, Františka Poura, Jana Pelnáře, Antonína Šťastného a Jindřicha Švehlu. Pod novoborskou Sokolovnou, na místě posledních střetů s rebely, utrpěl smrtelná zranění Vojtěch Krumpos. Právě jeho hrob objevil vloni, po 99 letech od událostí, Josef Doškář, člen místních legionářů, na novoborském Lesním hřbitově.

Památku Rumburských hrdinů připomínal od 20. let minulého století pomník na Lesním hřbitově. Jako místo, kam se mezi světovými válkami sjížděly tisíce Čechů, ho v roce 1940 zničili nacisté, do původní podoby jej nechalo město Nový Bor obnovit před třemi lety.

www.novy-bor.cz