Sport jako součást života Jablonečanů zachycuje fotograf Petr Krajíček bezmála 50 let

“Knihu ocení především sportovní fanoušci a patrioti. Na více než tři sta stranách plných fotografií připomene jedno z nejúspěšnějších období jabloneckého sportu. Záběry přidávají sportovnímu příběhu lidskou tvář – ukazují emoce hráčů, trenérů, diváků. Zavzpomínat mohou i samotní borci na své sportovní začátky, vítězství, přátelství a lásky. Objektivem nejsledovanější sporty jsou lyžování, box, fotbal, gymnastika, basketbal, tenis, plavání a samozřejmě atletika,” přibližuje náplň knihy Petr Vobořil, z Kultury Jablonec, p.o., která knihu vydala.

První výtisky spatřily světlo světa na začátku prosince. Slavnostně byla kniha pokřtěna spolu se zahájením výstavy v Domě Scheybalových. “Na vernisáž 1. prosince přišlo velké množství pamětníků, sportovců i jejich příznivců. Někteří z nich nám s výstavou vlastně i pomohli, protože zapůjčili své medaile, trofeje nebo sportovní vybavení, které dnes působí trochu úsměvně, ale Jablonečané na tuto dobu určitě mohou vzpomínat s hrdostí,” připomíná Vobořil.

Výstava je zdarma přístupná v podkroví domu Scheybalových (Kostelní ⅙, Jablonec nad Nisou) do 27. 5. 2023 (všední dny 13–17 hodin, soboty 10–13 hodin nebo po tel. dohodě +420 774 667 677.
Kniha je k zakoupení za 490 Kč na místě konání výstavy nebo v Turistických informacích v budově radnice (Mírové nám. 19, Jablonec nad Nisou).

PETR KRAJÍČEK (zpověď fotografa)

Narozen roku 1951 v České Lípě

První fotoaparát, u kterého jsem na objektivu nastavil clonu a expoziční čas závěrky, zaostřovacím kolečkem vysunul kožený měch s objektivem na předpokládanou vzdálenost, pak jednou páčkou natáhl pružinu závěrky a druhou, páčkovou spouští, vyfotil dědu s babičkou a jejich psa Haryka, byl fotoaparát Voigtländer. Po každém snímku bylo třeba svitkový film 6 x 9 cm mechanicky kolečkem přetočit na další prázdné políčko. Když se proces opakoval 8krát, nafocený film se donesl do drogerie a týden se s napětím čekalo na výsledek v podobě černobílých kopií 6 x 9 cm s bílým, zubatě ustřiženým rámečkem.

V osmé třídě jsem si našetřil 390 korun a koupil východoněmecký fotoaparát Pentona na kinofilm. Kinofilm byl oproti svitkovému filmu užší a delší. V plastové nebo kovové kazetě byl filmový pás, na který se dalo běžně nafotit 36 obrázků, a já začal doma experimentovat i s vyvoláváním filmů a zvětšováním černobílých fotografií.

V českolipské prodejně Foto-kino prodával pan Bureš, obchodník z předválečné školy. Když jsem vstoupil do obchodu a pozdravil, pan Bureš vyšel z místnosti oddělené poodhrnutým závěsem, odpověděl na pozdrav a zeptal se, jaké mám přání. Vykal mi a říkal mladý pane. Mně bylo čtrnáct a z takového oslovení jsem v éře „soudruhů“ a tykání byl poněkud zaskočený, tedy napoprvé.
Pak jsem si ještě chvíli prohlížel, co bych si koupil, kdybych na to měl peníze, a později snil o zrcadlovce s dlouhým teleobjektivem.

Po vojně a příchodu do Jablonce jsem si na živobytí, nějaké nutné ošacení a hlavně na vytoužený fotoaparát vydělával jako mistr dílny návleku. Kancelář a dílnu s asi dvacítkou žen ve věku mezi šestnácti a šedesáti roky jsem zdědil po jedné velice aktivní soudružce. Ta mě naučila, jak vypisovat průvodky a pracovní výkazy, ale na ženské hašteření mě nepřipravila.

Za prosklenou příčkou teď už mojí kanceláře brousil navlékací jehly a upravoval jiné nástroje pan Nikos Varnavas. Byl jedním z mnoha řeckých imigrantů, kteří po pro něj prohrané občanské válce našli domov v Československu. V Jablonci jich byla velmi početná menšina. Hodně z nich velice tvrdě pracovalo na lisovně a ve třísměnném provozu u kruhových pecí, často i šestnáct hodin v kuse.

Já tak tvrdě nepracoval. A proto jsem ze svého nástupního platu našetřil na Prakticu LTL až za osm měsíců. Stála 2 800 korun a od této chvíle jsem se cítil být fotoreportérem.
 
S fotografií jsem od roku 1973 prožil krásnou éru černobílého kinofilmu a barevných diapozitivů. Kolem roku 1988 jsem se učil vyvolávat barevné negativy a pod zvětšovákem s barevnou hlavou dělat i velice nedokonalé barevné fotografie. Zažil jsem velký rozmach barevné fotografie a prožil několik krásných roků, kdy jsem mohl „svým“ zákazníkům zpracovávat fotografie jako zaměstnanec minilabu. A potom i pozvolný, ale zdrcující nástup digitální fotografie po roce 2007.

To už je ale úplně jiná kapitola fotografie. Vztahy a souvislosti mezi pojmy clona, čas, zaostření, citlivost filmu, hloubka ostrosti nebo třeba barva světla už nikoho nemusí zajímat. Za fotografa vše spočítá a vyhodnotí fotoaparát. To fotografování co do kvality velice vylepšilo, ale co se týká kvantity, příšerně znehodnotilo.

TZ/Radana Schaeferová