Dohoda o Turówu je v rozporu se zákonem. Experti, místní obyvatelé i nevládní organizace vyzývají vládu k zahájení řízení o škodách u Evropské komise

Česká geologická služba potvrzuje, že hladiny podzemní vody jsou v důsledku podstatného a dlouhotrvajícího vlivu dolu Turów na svém historickém minimu. Jak dlouhodobě upozorňují také experti z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, podzemní bariéra nemůže ochránit české území, na kterém se nacházejí zdroje pitné vody, před odtokem.

Podzemní bariéra je totiž umístěna o více než tři kilometry jinde a navíc v jiné podzemní vrstvě, než kde by to bylo potřeba. V tuto chvíli je tak jisté, že stávající znění dohody neobsahuje žádné opatření, které by vedlo k omezení poklesu hladin podzemní vody na českém území. Nenaplňuje tak povinnosti, které Polsku, ale i České republice vyplývají z evropského i národního práva.

Souhlasem s takovou dohodou by se vláda dostala do přímého rozporu s českými zákony. Zároveň by dohoda ve stávající podobě České republice uzavřela možnost se do budoucna před nelegálním postupem Polska bránit. Ministerstvu životního prostředí se zakotvení ochrany českého území v dohodě před dalšími škodami nedaří prosadit. Polsko totiž stále odmítá převzít za vzniklé i hrozící škody odpovědnost a přijmout nezbytná opatření k tomu, aby hladiny na české straně přestaly klesat.

Důvodem jsou i zanedbané povinnosti předchozího vedení Ministerstva životního prostředí. I přes výzvy poslanců, expertů, místních obyvatel i samospráv ministerstvo pod vedením Richarda Brabce svou povinnost splnit odmítlo. Místní nyní věří, že vláda premiéra Fialy přistoupí k zákonům i vládě práva na území ČR odlišně a nebude udržovat stávající nelegální stav.

Jak uvádějí právní experti z Frank Bold, zákon o ekologické újmě ukládá Ministerstvu životního prostředí, aby oznámilo vznik škody na svém životním prostředí v případě přeshraniční škody Evropské komisi i úřadům dotčených států. Podle směrnice o ekologické újmě, kterou tento zákon transponuje, mají znečišťovatelé povinnost nahradit způsobené škody a předejít škodám, které teprve hrozí, včetně uhrazení nákladů, které v této souvislosti vzniknou.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo nikdy toto řízení neiniciovalo, nemohla ani ČR uplatnit argumenty na ochranu českého území v žalobě podané k Soudnímu dvoru EU. Blížící se rozhodnutí soudu tak ochranu pro české vody nepřinese a dodržení souvisejících povinností na Polsku nevynutí. Česko i Polsko bude mít povinnost zabránit dále vznikajícím škodám nehledě na často skloňovaný rozsudek.

Milan Starec - místní obyvatel a člen Sousedského spolku Uhelná:

“Pokud by se uzavřela dohoda, která je nyní na stole, naše voda bude dál ve velkém mizet směrem k dolu. V našem pitném zdroji přitom zbývá posledních pět metrů do znemožnění odběru. Pevně doufám, že nová vláda na rozdíl od té předchozí bude postupovat v souladu se zákony a ochranu naší vody na Polsku konečně začne vynucovat. Doteď se to bohužel nedělo.”

Anna Kšírová - lékařka a členka rady pro klima Libereckého kraje:

“Liberecký kraj i poslanci opakovaně vyzývali Ministerstvo životního prostředí, aby chránilo české území a postupovalo v souladu s českými zákony. Kraj již v roce 2020 na své náklady připravil kompletní dokumentaci pro možnost vymáhání povinností Polska v souvislosti se vznikajícími škodami. Od té doby ale tyto materiály ležely v šuplíku. Ministerstvo se rozhodlo porušit zákon a záměrně nevyužít páku, kterou na Polsko mělo.”

Petra Urbanová - právnička expertní organizace Frank Bold:

“Oba státy mají v tuto chvíli, ale i po vydání rozsudku, povinnost dohodnout se na ochraně českých vod a přijmout potřebná opatření, aby na české straně přestaly hladiny podzemních vod klesat. Situace nestojí tak, že se buď v krátké době uzavře dohoda ve stávající podobě, nebo se nechá věc rozhodnout soudem. Soudní dvůr EU totiž o porušených povinnostech Polska a ochraně českého území před dalšími škodami nerozhodne. V této věci má povinnost konat Ministerstvo životního prostředí, které to pod předchozím vedením zanedbalo.”

Jiří Koželouh - vedoucí klimatického a energetického programu Hnutí DUHA

“Vláda ČR, ani jiného členského státu v EU nemůže souhlasit s poškozováním životního prostředí na vlastním území, nehledě na výšku případných kompenzací. Česko stejně jako Polsko má povinnost své životní prostředí před vznikem škod chránit a škody, které již vznikly, napravit. Odsouhlasením stávající dohody by se vláda dostala do rozporu s českými i evropskými zákony.“

Laura Otýpková - právnička expertní organizace Frank Bold:

“České republice se v této kauze nepodařilo bez účasti evropských institucí na Polsku cokoli vymoci. Musela se zapojit Evropská komise i Soudní dvůr EU, aby se Polsko jen vrátilo k jednacímu stolu. Nyní se vládě samotné ani po šesti měsících nepodařilo začlenit do dohody povinnosti, které Polsku vyplývají z evropského práva a které ochrání české území před dalšími škodami. Uzavřením dohody ve stávající podobě se ČR zároveň dobrovolně zbavuje možnosti bránit se proti polskému nelegálnímu postupu u evropských institucí.”

www.spolecneprovodu.cz

Právní experti k Turówu: Vláda nepostupuje v souladu se směrnicí o ekologické újmě. Porušuje tím i český zákon

Vláda Petra Fialy má v kauze Turów právní nástroje, které musí podle zákona využít, a napravit tak protiprávní stav, který vznikl za vlády Andreje Babiše. Právníci Frank Bold Ministerstvo životního prostředí pod vedením Richarda Brabce dlouhodobě upozorňovali, že neplní povinnosti, které plynou z evropské směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a z českého zákona o předcházení ekologické újmě. Jejich ignorování je nejen v rozporu s předpisy na ochranu životního prostředí, ale také s povinností péče řádného hospodáře.

Státy mají povinnost nepůsobit škody na životním prostředí na území jiného státu. Pokud k takové škodě, která přesáhne hranice země, dojde nebo její vznik hrozí, má členský stát EU povinnost o tom vyrozumět Evropskou komisi i zemi, která je původcem škody. Oba státy si v následujícím řízení pod dohledem Evropské komise vymění všechny potřebné informace a data a domluví se na řešení, které vzniklé škody napraví a zajistí, že hrozící škody budou odvráceny.

Podle českého zákona o ekologické újmě připadá povinnost informovat Evropskou komisi Ministerstvu životního prostředí. Stejně je tomu také u povinnosti určit výši nákladů, které České republice v souvislosti s přijímáním preventivních nebo nápravných opatření vznikly, a požadovat jejich náhradu.

K tomuto vyčíslení pro účely následného zahájení řízení, vyzvali Ministerstvo životního prostředí s ohledem na jeho nečinnost poslanci Výboru pro životní prostředí už v červnu 2020. Liberecký kraj poskytl MŽP potřebnou součinnost a kalkulace předložil. Vzhledem k nečinnosti ministerstva následně v říjnu 2020 kalkulace zveřejnil, společně s vyzývacím dopisem obsahujícím potřebnou právní argumentaci i expertní analýzou o vlivu dolu Turów na české území.

I přesto, že Ministerstvo životního prostředí mělo připravené kompletní podklady, pod vedením Richarda Brabce nikdy Evropskou komisi a dokonce ani Polsko oficiálně neinformovalo, že na jeho území škody vznikly. Řízení podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí tak nebylo do dnešního dne zahájeno. Také z toho důvodu pak ČR neuplatnila porušení povinností Polskem v souvislosti se vznikem škod na českém životním prostředí ani v žalobě podané k Soudnímu dvoru EU.

“Oba státy mají v tuto chvíli, ale i po vydání rozsudku, povinnost dohodnout se na ochraně českých vod a přijmout potřebná opatření, aby na české straně přestaly hladiny podzemních vod klesat. Situace nestojí tak, že se buď v krátké době uzavře dohoda ve stávající podobě, nebo se nechá věc rozhodnout soudem. Soudní dvůr EU totiž o porušených povinnostech Polska a ochraně českého území před dalšími škodami nerozhodne. V této věci má povinnost konat Ministerstvo životního prostředí, které to pod předchozím vedením zanedbalo,” říká Petra Urbanová, právnička Frank Bold.

Tím, že Polsko nadále odmítá přijmout a do stávajícího textu dohody začlenit opatření, která by vedla k ochraně zdrojů pitné vody na české straně a k zastavení stále klesajících hladin, porušuje evropské právo. České vládě nyní nezbývá, než napravit dříve nesplněné povinnosti, a zahájit řízení o škodách u Evropské komise. Pokud Polsko svůj postoj nezmění a v dohodě se k přijetí nezbytných opatření nezaváže, může ČR po tomto řízení opět podat žalobu, tentokrát už na porušení povinností v souvislosti s ochranou českého území.

Vzhledem k urgentnosti situace je klíčové vynutit na Polsku jeho povinnosti co nejdříve. “Byl to právě tlak Evropské komise a Soudního dvora EU, který donutil Polsko vrátit se k jednacímu stolu. Po dalším více než půl roce neúspěšné snahy vynutit na Polsku jeho povinnosti v dohodě je více než zřejmé, že se ČR bez Evropské komise neobejde ani tentokrát. Navíc na základě českých zákonů ani nemůže. Věříme, že stávající vláda Petra Fialy přistupuje k zákonům a vládě práva v ČR jinak než ta předchozí a nebude tento nezákonný stav nadále udržovat,” doplnila Urbanová.

Hydrogeologové potvrzují, že voda dál klesá

Závazky vyplývající ze směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v kauze Turów jasně stanovují Polsku nejen povinnost poskytnout například chybějící informace o odčerpávání vod, ale zejména povinnost bezodkladně zamezit stále pokračujícímu klesání hladin českých podzemních vod. Zároveň musí zajistit, že v těžbou postiženém vodním zdroji nebude znemožněn odběr pitné vody pro tisíce rodin žijících v pohraničí.

Prohlášení České geologické služby (ČGS) na základě dat naměřených v roce 2021 potvrzuje, že hladiny jsou v důsledku podstatného a dlouhotrvajícího vlivu dolu Turów na svém historickém minimu. Data, která má ČGS k dispozici, ukazují, že budovaná podzemní stěna nemá žádné pozitivní účinky, protože poklesy hladin pokračují dále, navíc jsou ještě zrychlené.

Skutečnost, že budovaná podzemní bariéra, která je jediným opatřením zakotveným ve stávajícím znění česko-polské dohody, nemůže ochránit zdroje pitné vody před jejich odtokem, potvrzuje znovu také Výzkumný ústav vodohospodářský TGM (VÚV). Podzemní bariéra je totiž umístěna více než o tři kilometry vedle a navíc v jiné podzemní vrstvě, než kde by to bylo potřeba. Také VÚV na tuto nedostatečnost v stávajícím znění dohody upozorňuje dlouhodobě, problematiku shrnul v přehledné prezentaci již v létě 2021.

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

• Směrnice stanovuje povinnost předcházet škodám na životním prostředí. Pokud taková škoda hrozí, mají dotčené subjekty včetně orgánů státu povinnost přijmout bezodkladně veškerá opatření, kterými zajistí, že hrozící škoda nenastane. Jedná se o zásadu tzv. prevenční povinnosti.
• V případě, že se dotčené subjekty o škodě dozví, směrnice stanovuje jejich povinnost bezodkladně vhodnými opatřeními zamezit dalšímu prohlubování škody, a zároveň přijmout kroky k její nápravě. Jedná se o zásadu tzv. nápravné povinnosti.
• V případě, že v této souvislosti vzniknou třetím stranám náklady, je ve směrnici stanovena povinnost tyto náklady nahradit na základě zásady “znečišťovatel platí”.

www.frankbold.org