Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Díky firmě Kitl píše areál bývalé Vratislavické kyselky novou kapitolu své historie

08. 08. 2019 | 0:00

Když před pozvanými novináři odhalil Jan Vokurka, jednatel firmy Kitl, spolu s hejtmanem Půtou a starostou Vratislavic n.N. Pohankou žulový balvan s prostým textem: "Obnovujeme Kyselku 7. srpna 2019", čekal jsem povědomě velkou ránu, mnoha lokálním patriotům totiž musel spadnout obří kámen ze srdce.

Ještě před rokem by totiž málokoho napadlo, že Vratislavická kyselka v roce 2022 možná obnoví stáčení minerálky. Dnes se zdá, že to může být reálné a že to třeba bude pěkný dárek ke 160. výročí nalezení pramene. Pramen byl objeven roku 1862, kdy si pan Karl Skollaude nechal vyhloubit novou studnu. K jeho velkému zklamání ale voda měla podivnou příchuť, a tak ji nejprve používal jen pro svoji fabriku. Že voda chutná jako tehdy již proslulý pramen v Libverdě, odhalila o tři roky později jeho matka.Slavnostní dort k obnově Vratislavické kyselky. Teprve tehdy byl udělán rozbor, věc se rozkřikla, Vratislavická kyselka získala věhlas a vznikly zde lázničky. Zámeček, který dnes z areálu ční jako memento zmaru, byl vybudován kolem roku 1892. Stejně tak rychle, jak velké množství regionálních lázní v devatenáctém století vzniklo, tak také zaniklo. Kyselku zachránil nápad minerálku stáčet do lahví. Dlouhá léta se tak dělo právě v zámečku. Hejtman Půta se vítá se stavařem Jiránkem. Za nimi stojí starosta Pohanka. Pan Vokurka je zcela vpravo. Nová hala byla postavena v 80. letech 20. století a stáčírna zde fungovala až do roku 2008. Pokusy o obnovení výroby záhy zkrachovaly a areál pustnul až do loňska, kdy brownfield koupila firma Kitl, úspěšný výrobce originálních sirupů (viz například naše nedávno publikovaná obrazová reportáž). Její jednatel Jan Vokurka vzpomíná: "Já se tím nápadem začal zabývat někdy v roce 2014 a čtyři roky se pak rozmotávaly právní vztahy, soudy, exekuce. Do poslední chvíle, do posledního podpisu, jsem neměl jistotu, že to dopadne. Jen tři lidi věděli o tom, že se chystáme areál koupit. Manželka, manželce to říct prostě musíte, můj projektant, který mi potvrdil, že to nespadne, takže dobrý, a do třetice můj grafik, což je umělec, člověk, který vidí za roh. Ti jediní věděli, že se něco chystá. Ale jak říkám, do posledního okamžiku jsme netušili, zda to koupíme, ta nejistota byla velká." Odhalení pamětního kamene. Pánové mají helmy s logem Vratislavické kyselky a oranžové vesty, protože nejprodávanější bývala kyselka s příchutí pomeranče.Jan Vokurka pokračuje s nadšením sobě vlastním: "Variant bylo víc, toto byl vlastně plán B, plán A byl náš pozemek na Pěnčíně, který jsme si nechali a hodláme ho dál rozvíjet." Vítězství přišlo v pravou chvíli, firma totiž v posledních letech meziročně roste zhruba o padesát procent a současné prostory jí jsou již těsné. Pro vaši představu, obrat za rok 2018 činil 64 milonů korun, za rok 2017 to bylo 43 milionů a za rok 2016 pak 28 milionů a před tím 24 milionů. Pan Vokurka připomíná: "Zvládat takový nárůst v oblasti, kdy každou flašku berete do ruky, to je velmi náročné a my se snažíme, abychom rostli zdravě, do ničeho se nevrháme bezhlavě." Porcování dortu pod drobnohledem médií.Postavit novou výrobnu na zelené louce by bylo pochopitelně jednodušší, ale jak říká Jan Vokurka: "Kitl má možná takové věci ve své DNA. Když se podíváte na naši historii, tak první, co jsme začali dělat, byla záchrana Kittelovska. I naše stávající prostory jsou brownfield, bývala to prádelna. Tady to má duši, areál má stopadesátiletou historii, kterou na zelené louce nepostavíte. Další výhodou je, že tu je ten pramen, to jde výborně spojit s našimi sirupy. To nás může posunout dál. A konečně, místo má skvělou polohu mezi Libercem a Jabloncem." Ovšem firma Kitl jedná pragmaticky. Polorozpadlý zámeček se přes optimistické vyhlídky hned tak chloubou místa nestane. Areál si na opravu musí vydělat, takže přednost mají výrobní prostory. Hala z osmdesátých let omládne jako první.Jan Vokurka vysvětluje: To, co zde dnes slavnostně zahajujeme, je rekonstrukce haly a zasíťování areálu firmou pana Jiránka, který vyhrál výběrové řízení. Práce jsou naplánované do konce příštího roku. V roce 2021 sem přesuneme výrobu z Jablonce a teprve pak začneme uvažovat o stáčení kyselky, což bude potřebovat další nové vybavení, takže nejbližší termín vidím na rok 2022." Ovšem ani z Jablonce Kitl neodejde, protože, jak říká Jan Vokurka: "Tempo našeho růstu je takové, že nám nedovolí být jen tady, určitě budeme potřebovat nějaké externí sklady." Hala z osmdesátých let omládne jako první.Hala nyní zeje prázdnotou, ale není to tak dávno, co se zde válelo padesát tisíc nepoužitelných skleněných lahví na minerálku, které byly odvezeny do sklárny ke zrecyklování. Rok se připravoval projekt a žádost o dotaci na revitalizaci brownfieldu. Ta ještě není odsouhlasená, ale vzhledem k povaze projektu (záchrana brownfieldu) je velká šance získat dvanáct z celkem potřebných dvaceti osmi milionů korun. Zámeček z 90. let 19. století v dobách největší slávy a dnes.A jaké plány má firma Kitl se zámečkem? Jan Vokurka je velmi opatrný, vize jsou, formy realizace se ladí, tak jen naznačuje: "Moje představa je udělat zde časem zákaznické centrum firmy Kitl, do kterého se bude vcházet přes tento most (ukazuje na mostek přes Nisu). Chceme lidem ukázat, jak se minerálka stáčí, vybudovat zde historickou expozici." V zámečku se minerálka stáčela až do výstavby nové haly.Skoupý je pan Vokurka i při zodpovídání dotazů na plánovaný sortiment minerálek. Vše je v procesu, situace na trhu se velmi rychle mění, takže cokoliv říkat by bylo předčasné. Některé problémy jsou až absurdní, třeba do jakých vratných lahví minerálku stáčet, nechcete-li petky. Zatímco kupříkladu v Německu nebo v Rakousku používají výrobci minerálek typizované vratné lahve a jsou na ten systém velmi hrdí, dokonce teď slaví padesát let oné slavné lahve, Česko standardizované vratné lahve na minerálky nemá. Jan Vokurka s lítostí konstatuje: "U nás byla lahev "Vřídlo", ale před rokem ji přestali vyrábět a výrobce již nemá ani formu, takže skleněná vratná lahev na minerálku momentálně neexistuje. Je to špatně, ale my jako malý výrobce s tím sami nic nenaděláme." Já ovšem věřím, že u Kitlů si s tím nějak poradí a již se těším na rok 2022, který určitě bude rokem minerálky Libereckého kraje. A perlička na závěr. Není to sice zcela ověřené, ale autorem návrhu lázeňského zámečku prý byl vratislavický rodák, plodný architekt a stavitel Ernst Schäfer, autor například původního hotelu na Ještědu.

Text a foto Mad.