Příští čtvrtek vypukne v Novém Boru XIV. International Glass Symposium (IGS), těšit se můžete na tradiční Skleněnou cestu a na celou řadu doprovodných akcí 

Symposium začíná ve čtvrtek slavnostním zahájením. Následují dva dny tvorby na hutích, přičemž v sobotu bude IGS přístupné veřejnosti. Akce bude zakončena v neděli vernisáží vytvořených děl vystavených v novoborském sklářském muzeu. Jaké letošní IGS bude? Na to jsme se zeptali Aleny Forgáčové, vedoucí odboru školství, kultury a sportu Městského úřadu Nový Bor a tajemnice IGS.V roce 2009 v tom byl především entuziasmus a vědomí nezbytnosti udržení sklářské tradice. Proč Nový Bor tuto náročnou akci pořádá dodnes? Je v tom stále entuziasmus?

Ten entuziasmus v tom zůstal, protože bez něho by, myslím, nebylo možné takovou akci vůbec pořádat. Hlavním důvodem je samozřejmě podpora sklářství v regionu, sklo je prostě fenoménem a město dobře ví, že skláře nemůže nechat padnout. A druhým důvodem je zastřešující role města při pořádání. Skláři mají opravdový zájem symposium pořádat, ale trochu se bojím, že kdyby město akci nezastřešilo, nenašel by se subjekt, který by takto dal všechny skláře dohromady a nastavil spolupráci.

Když jsem před rokem v rozhovorech s lidmi z oboru narazil na letošní IGS, shodně tvrdili, že žádné IGS tentokrát asi nebude. Bylo to fakt tak nahnuté?

Nahnuté to samozřejmě bylo. Ve chvíli, kdy jsme museli začít symposium připravovat, platila vlastně nejpřísnější opatření a my jsme hodně řešili, jak to za takové situace vůbec zrealizovat, když nebyla žádná vize do budoucna a opatření se měnila i ze dne na den. V té situaci plánovat velkou mezinárodní akci mi skoro přišlo jako sebevražda, ale nakonec jsme vymysleli několik variant. Kromě varianty virtuální jsme zvažovali i variantu česko – slovenského symposia. Od té jsme nakonec upustili, protože jsme cítili zájem ze zahraničí a nechtěli jsme symposium ochudit. Nevím, jestli jsme si nenaběhli, abych pravdu řekla. Ačkoliv IGS vypukne za pár dní, tak ani dnes si nejsem jistá, že vše bude probíhat tak, jak si představuji.

Pro případ, že by vládní restrikce stále trvaly nebo byly obnovené, jste měli plán B, tedy spíš plán V, jako virtuální, což si u tak velké akce neumím moc představit. Co jste v rámci něho plánovali?

Ano a my vlastně od toho plánu virtuálního IGS ani teď úplně neupustili. Když už jsme si přenesení IGS do virtuálního prostoru připravili, tak ho využijeme. Náš současný model je takový, že IGS bude s přítomností veřejnosti, ale zároveň budeme dopoledne v hutích natáčet účastníky při práci a s některými hosty uděláme rozhovory. Odpoledne se to sestříhá a večer tento záznam pustíme do světa. Máme i natočenou znělku IGS, která vytvoří předěl mezi jednotlivými spoty.

Letošní IGS bude možná trochu jiné nejen kvůli covidu. Z organizačního týmu odešla některá jména se symposiem léta spojená, například hlavního kurátora Milana Hlaveše vystřídala Sylva Petrová, kurátorka UPM Praha. Kolik dalších nových tváří přibylo?

Ano, k několika změnám došlo. Ve sklářském muzeu odešla na mateřskou Eliška Vavříčková, která s námi připravovala minulé IGS, a z mateřské se naopak vrátila Petra Ajšmanová. Bohužel ale hlavně svoji činnost ukončily některé sklárny, spolupracující s námi na minulých ročnících. Například firma Egermann, Sklárna Slávia a huť Anežka Bořka Šípka. Tak tomu bohužel je. Na druhou stranu pro nás, jako pro hlavního pořadatele, je organizování menšího počtu týmů o malinko méně náročné, ale opravdu jen o malinko.

Takže, na kolika místech se bude letos pracovat, tvořit?

Letos máme čtrnáct pořadatelských subjektů, z toho dva nevýrobní, město Nový Bor a Sklářské muzeum Nový Bor. Také tam jsou dvě sklářské školy, v Kamenickém Šenově a v Novém Boru, ale tam se bude také tvořit. 

Nahlédneme-li do programu, jeho obsah se zdá být tradiční, snad až na to, že slavnostní zahájení se tentokrát neodehraje v divadle, ale v reprezentativní budově LASVIT. Přehlédl jsem něco?

Máte pravdu, program zůstává standardní. Čtyřdenní schéma, kdy ve čtvrtek začneme zahájením a v neděli skončíme výstavou, se nám osvědčilo. Zahájení jsme přesunuli z divadla do Lasvitu proto, že to jejich nové sídlo je objektem, nad kterým každý udělá ÁÁCH! A firma naší žádosti vyšla vstříc a své prostory pro zahájení propůjčila. Takže hosty ohromíme hned ve čtvrtek večer.

Naše čtenáře bude nejvíce zajímat program pro veřejnost, na co se můžou lidé těšit?

Těch možností bude velmi mnoho a nejen v sobotu, kdy otevřeme tradiční Sklářskou cestu, trasu propojující nejen všechna místa konání symposia, ale i některé další subjekty. Mezi sklárnami bude jezdit i speciální autobus. Byla bych ráda, aby program probíhal víceméně volně, jako bývalo zvykem, jen se budeme pochopitelně snažit dodržet platná mimořádná opatření. K přidruženým akcím pak patří i řada výstav, některé mají vernisáž již před zahájením IGS a budou otevřeny pochopitelně déle než jen během symposia. Asi nejlepší bude, když lidé navštíví www.igsymposium.cz, věřím, že si tam každý vybere to, co ho bude zajímat.A jak to je s aktivními účastníky? Podle zpráv na www.facebook.com/igsymposium přijalo pozvání, navzdory covidu, poměrně dost zahraničních umělců.

Já to řeknu takto, my doufáme, že přijedou. Pochopitelně se neustále zabýváme tím, jak nastavit podmínky, abychom vyhověli platným mimořádným opatřením, řešíme to s účastníky, protože na ně se vztahují nějaká pravidla pro vstup nejen k nám, ale pak i pro cestu zpět. Je to obrovská komplikace i proto, že jsme nikdy nic podobného řešit nemuseli a je to úplně nová zkušenost. Měli jsme třeba ve výběru i Australany, kteří momentálně nemají vůbec možnost k nám vycestovat. Někteří tvůrci se odmítli účastnit, protože to sami nepovažovali za bezpečné.

Pamatuji se, že jste u minulých ročníků zdůrazňovali, že umělci se k vám rádi vracejí, ale na druhou stranu se snažíte účastníky obměňovat. Jaký bude letos poměr nových jmen a těch, kteří u vás již tvořili?

Na seznamu máme většinu nových jmen. Určitě tam najdete tvůrce, kteří se již IGS někdy zúčastnili, ale je jich minimum, což je koncepční záměr symposia. Snažíme se, aby se jména neopakovala, a když, tak ne v ročnících následujících za sebou. Druhou věcí je, že firmy, které umělce hostí, mají pochopitelně právo do výběru umělců také hovořit. Letos je možná trochu slabší obsazení zahraniční scény, ale máme velmi kvalitně obsazenou scénu domácí.

Můžete uvést alespoň pár jmen?

Na účast kývli takové hvězdy, jako je například Kurt Gebauer, Vladimír Kopecký, František Skála… z těch mladších pak třeba Martin Janecký, který tu, pravda, již několikrát byl, ale tentokrát možná spojí své síly s umělci starší generace a možná vznikne něco hodně zajímavého.

Kdo hostující tvůrce vybírá? Máte nějakou radu starších?

Ne, radu starších nemáme, probíhá to tak, že požádáme zúčastněné firmy, aby nám daly návrhy. Roli hraje i to, s jakou technikou umělec pracuje. Těch návrhů je samozřejmě víc než možných účastníků. Pak si k seznamu zasedneme s kurátorem, který má ve výběru konečné slovo. Nicméně seznam účastníků je do poslední chvíle živá záležitost, což platí zvláště letos. Týmovou prací je i výběr sklářů do Síně slávy IGS, letos bude oceněný právě Vladimír Kopecký.

Kdo bude letos tím tradičním umělcem z jiného oboru, který přijede tvořit něco se sklem, jako se toho v uplynulých letech zhostila například módní návrhářka Blanka Matragi, hudebník Ivan Mládek nebo režisér Juraj Jakubisko? 

Umělců se sklem přímo nesvázaných tu bude víc. Z těch našich bude na huti Pačinek tvořit Miloš Vacík, zakladatel české samby, v Kolektiv Ateliers to bude Chemis a v Crystalexu třeba Roman Vítek. Přímo se sklem nepracuje ani Kurt Gebauer nebo František Skála. Z nizozemské sklárny Royal Leerdam Crystal k nám zavítá hlavní sklářský mistr Marco Lopulalan spolu s performerkou Ingrid Lopulalan a bodypainterkou Martine Grime, aby vytvořili unikátní a zatím nikdy nezrealizovanou kombinaci skla a umění malby na tělo. Z USA přijede filmový produkční designér John Dexter, který se výtvarně podílel na kasovních trhácích, jako byl Captain America, Ospalá díra, Piráti z Karibiku nebo Star Wars. A z New Yorku snad dorazí česko-americký vizuální umělec Shalom Tomas Neumann.

Kolik máte zatím akreditovaných návštěvníků odborné sekce?

Já vnímám obrovský zájem. Lidí se nám hlásí víc než v předchozích ročnících. Skoro myslím, že takové to „konečně se něco děje, tam chceme jet“, je reakce na koronavirus, kdy nikdo nikam nemohl. Informaci jsme vyslali do zahraničí například i přes česká centra. Zájem projevilo šest zahraničních kurátorek muzeí a dále obecně i další lidé, které sklo nějakým způsobem zajímá.

Co se děje s vytvořenými objekty po skončení závěrečné výstavy? Za ta léta musíte mít plný depozitář.

Tak takový depozitář bohužel nemáme, ač bychom ho mít chtěli. Byli bychom rádi, kdyby díla, která v rámci IGS vzniknou, u nás zůstávala a vznikala sbírka, ale je to nastaveno tak, že díla zůstávají firmě, která umělce hostí. To je logické, protože firmy do toho vkládají nemalé prostředky a svůj výrobní čas i kapacity. Některé firmy, jako Novotný Glass, mají své muzeum. Pak je hodně firem, které nemají výstavní prostory ani depozitář a díla často věnují našim muzeím, za což jsme vděčni. Novoborské muzeum se specializuje spíše na české sklo a v pražském uměleckoprůmyslovém muzeu sbírku rozšiřují díla zahraničních účastníků.

Na co se těšíte vy nejvíc? Ale neříkejte, že až to bude za vámi :-)

Ano, to jsem chtěla říci, že až se po IGS vyspím. Ale vážně, těším se. Těším se na to, že jakmile ta akce začne, začne si žít vlastním životem, s tím že já s tím již nemůžu nic moc udělat. A ten šílený stres, který teď prožíváme, z nás spadne. To už máme všichni vyzkoušené. A také se samozřejmě těším na výsledky práce letošních účastníků. Proto to přece všechno děláme.

Děkuji za rozhovor                                                                                  Text a foto Mad