Sklu z Křišťálového údolí se v Hollywoodu daří, role dostává i v největších trhácích

Seznam českých produkcí by zabral celou stranu. Máte-li zájem, na www.visitliberec.eu si můžete stáhnout publikaci, která vás po stopách českých i zahraničních filmů Libercem provede. Nad přítomností filmařů se nikdo dávno nepozastavuje. Spíš se vyskytnou podrážděné reakce. Není totiž úplně příjemné, když spěcháte a narazíte na nenadálý zákaz vjezdu nebo přehrazenou pěší zónu, protože tam zase někdo točí. Liberečáci by mohli vyprávět řadu takových „veselých“ historek z natáčení.Na rozdíl od členů štábů a lokací zůstávají rekvizity často anonymní. Přitom zrovna v tomto směru již několikrát zabodovalo Křišťálové údolí. Křehká krása od nás zdobí světové hvězdy na prestižních akcích. To se povedlo nejen gigantům, jakým je Preciosa, ale i třeba Jablonečákovi Petru Svobodovi a jeho firmě Ralton. Méně je již známo, že v zahraničních velkofilmech účinkují české skleněné rekvizity.Viděli jste Hru o trůny nebo Piráty z Karibiku? A napadlo by vás, že historické sklo, které zde figuruje, pochází ze Svojkova, což je malá vesnička nedaleko Sloupu v Čechách? Nachází se zde sklárna otce a syna Haidlových. Jejich specializací jsou věrné repliky skla od rané gotiky po baroko, ale produkují i oblíbené sklo s vikingskými motivy.Vyrobit sklo, které odpovídá staletým originálům vzorem i nezaměnitelným materiálem, vyžaduje nejen mnoho zkušeností a praxi, ale je složité i po technické stránce. V moderní sklárně totiž autentické historické sklo, mající své charakteristické nedokonalosti, nevyrobíte, aniž byste si neznehodnotili obsah pece pro výrobu normální.Sklárnu Jiřího Pačinka v Kunraticích u Cvikova si vygooglil americký art director John Dexter, nositel hned tří různých ocenění za výtvarné pojetí kultovní Ospalé díry (Sleepy Hollow) a ceny za Tarantinův Tenkrát v Hollywoodu. Dexter je dále podepsaný pod filmy, jako jsou Piráti z Karibiku (díly Na konci světa a Truhla mrtvého muže), Star Wars (epizoda VIII), Captain America (The First Avenger) a Řada nešťastných příhod, když mám jmenovat jen ty, za které John Dexter získal nějakou nominaci na ocenění ve svém oboru. (Poznámka: kompletní Dexterovu filmografii najdete na www.imdb.com)Slovo dalo slovo (tedy spíš e-mail dal e-mail) a Jiří Pačinek získal velkou zakázku na výrobu pěti desítek skleněných plastik pro připravovaný film s Danielem Craigem, kterého máte asi v paměti jako zatím posledního Jamese Bonda, agenta 007 s povolením zabíjet. Tím spolupráce filmového amerického art directora a českého skláře neskončila. John Dexter se do Kunratic u Cvikova při příležitosti posledního IGS vrátil. Tentokrát s návrhem na volnou tvorbu a my měli štěstí být u toho, když dílo vznikalo.„Johna sklo uchvátilo. On při návrhu filmů pracuje s nejrůznějšími materiály. Se sklem dosud nepracoval, ale musím říci, že pro sklo má cit, zvláště pro detail. Tak jsem ho znovu pozval a výsledek vidíte,“ konstatuje s úsměvem sklářský mistr.Dílo teoreticky mohlo být vyrobeno bez přítomnosti návrháře. Cesta z USA v době koronavirové pandemie není dvakrát příjemným výletem. Přesto John Dexter přiletěl i se svojí ženou. Jiří Pačinek vysvětluje: „John sice vše rozkreslil do nejmenších podrobností, ale není nad spolupráci na místě. Výsledek je vždy o osobní komunikaci. Tu internet nenahradí.“John Dexter je z výsledku práce, která právě zmizela v chladící peci, nadšený a potvrzuje nenahraditelnost osobní spolupráce: „Během práce na posledním filmu, na kterém jsem pracoval jako art director, se z nás stali velcí přátelé. On sice jen trochu mluví anglicky a já neumím česky, přesto jsme si výborně rozumněli.“Zbývá vyřešit, co dílo, zobrazující hlavu nějakého mamutího kance, kolem které křepčí nahé ženy s obrovskými příbory, vlastně představuje. Zadáte-li „Ceremony of Tears“ do Googlu, zjistíte, že je tak označována konkrétní událost z amerických dějin, kdy v červnu 1940 domorodí Američané uspořádali třídenní obřad tohoto názvu před tím, než jim vybudovaná přehrada zaplavila peřeje, ve kterých po celé generace lovili lososy.John Dexter ale konkrétní historickou vazbu popírá: „Prostě mě to napadlo, ani nedokážu říci proč. Vymyslel jsem si to, pramení to z více zdrojů. Je to jen můj pocit, když přicházíte na večeři.“ Jaký pocit budete mít vy z fotografií díla, záleží jen na vás. Objekt byl každopádně na výstavě prací z IGS neustále ve středu pozornosti a předmětem dohadů.Text a foto, není-li uvedeno jinak, Mad