Do Žitavy a okolí opět za nákupy, za zábavou i do přírody, třeba úzkokolejkou

Ačkoliv jsou hranice otevřené, situace zdaleka není normální a je rozumné si předem zjistit aktuální informace. Epidemiologická opatření si každá německá spolková země upravuje podle svého. Vzhledem k tomu, že nošení roušek bylo v Německu zpočátku obecně mnohem volnější než u nás, možná vás překvapí, že nyní v Sasku platí podobná pravidla jako v Česku před měsícem, včetně i u nás kritizovaných absurdit. To znamená, že roušky noste nasazené ve všech vnitřních prostorách, zejména v nákupních střediscích a v prostředcích hromadné dopravy. Měli byste je mít nasazené rovněž tam, kde není možno dodržet rozestupy 1,5 m (někde jsou vyžadovány 2 metry). Jdete-li do restaurace, roušku máte mít, pakliže nesedíte. Pozor, to platí i o návštěvě kostelů! Jakmile si sednete, roušku můžete sundat, asi abyste si ji nepoprskali při modlení. V restauraci by stoly měly být obsazené po dvou lidech. Ale to buďto čerstvě přestalo platit, nebo se to tak striktně nedodržuje, protože naši skupinu vrchní přímo vybídla, abychom si prostě sedli, kde je místo.Němci výše uvedená pravidla obecně dodržují disciplinovaněji než my před posledním velkým rozvolněním a nebojí se napomenout ty, kteří náhodou zapomněli. Dezinfekce je všudypřítomná a v obchodech ji koupíte výrazně levněji a ve větším sortimentu než u nás, to platí zvláště o oblasti desinfekčních kapesníčků všech rozměrů a velikosti balení. Nápisy s bezpečnostními instrukcemi jsou většinou podrobnější než u nás a hlavně barevnější a větší. U hypermarketů dosahují velikosti reklam. Amatérsky šitou roušku jsem na Němci neviděl. Co se individuální dopravy týče, do Žitavy radši nejezděte kolem Kristýny, ale na předposledním kruhovém objezdu odbočte na polskou Sienawku, protože hraniční most přes Mandavu může být z důvodu rekonstrukce zavřený. Přesněji řečeno, oficiální místa tvrdí, že je zavřený, skutečnost zatím byla jiná, jak dokládají reakce na sociálních sítích a jak můžu potvrdit i já. Každopádně na průjezdnost mostu nespoléhejte, zvláště chcete-li stihnout například jízdu parním vlakem do Žitavských hor a nemáte časovou rezervu. Kontroly na hranicích ani vyšší výskyt policie jsme nikde nezaznamenali, přesto si před cestou prostudujte, co je nového v nabídce zákazů a pokut. Dobrým aktualizovaným zdrojem informací v češtině jsou například rady na www.vzitave.info. K novým předpisům, platícím od začátku letošního roku, totiž přibyla další nová nařízení a některé pokuty se zdvojnásobily. Vezmeme-li v úvahu nejběžnější situaci, kdy jedete na nákup do Žitavy, mějte na paměti, že v celém historickém centru je maximální povolená rychlost 20 km/hod. Překročíte-li v obci rychlost o 1 km až 10 km, může vás tento čin přijít na 30 €. Mimo obec je takové překročení honorováno pokutou „jen“ 20 €, přičemž tabulka pokut je odstupňovaná, 10 až 15 km má sazbu 40 €, 16 až 20 km 60 €… Nově je nekompromisně zakázáno zastavit (natož stát) na pásu pro cyklisty a špatné parkování obecně stojí 100 €. Budete-li pořádat do Saska cyklovýlet, vězte, že jízda na kole (nebo elektrokoloběžce) po chodníku je pokutována částkou 55 €. Předpisy navíc skrývají řadu pomůcek pro horlivé policisty, kteří se špatně vyspali. Budete-li například zastaveni, kontrolováni a nevypnete motor, může policista dospět k názoru, že ho máte zbytečně puštěný, a peněženku vám odlehčí o 80 €. Také se prý již vyskytly případy, kdy byla navigace klasifikována jako zakázaný antiradar, protože obsahuje seznam stacionárních radarů! 

Dost negativismu, jdeme nakupovat. Obchody se na Čechy vyloženě těší. Žitava, která měla na konci éry socialismu skoro 40 tisíc obyvatel, má v současné době jen 25,5 tisíc obyvatel a úbytek stárnutím populace a odchodem mladých směrem na západ stále pokračuje. Bez zákazníků, kteří sem jezdí za nákupy z příhraničí, by řada supermarketů dávno nepřežila. Koronakrize a zavření hranic tedy znamenalo pro zdejší obchodníky naprostou pohromou. Například velikonoční zboží bylo nakonec prodáváno téměř zadarmo nebo i přímo rozdáváno. Konkrétně návštěvníci žitavské ZOO dostávali luxusní velikonoční čokoládové králíky ke vstupence jako bonus. Dosaženo původní návštěvnosti stále není. Když jsme v pátek v pět odpoledne, tedy v době nákupní špičky, navštívili parkoviště Lidlu, REWE a Kauflandu, skoro předkoronavirově bylo naplněné jen parkoviště Kauflandu, přitom aut s českou espézetkou tu byla nejvýše desetina. Nápadné množství vozidel Čechů jsme zaznamenali paradoxně před REWE, které je přitom, podle mého soudu, z tohoto trojlístku nejdražší. Z malého průzkumu vyplynulo, že nejvíce nakupujících přijelo z Liberce a Jablonce. Překvapivě výrazně byla zastoupená i Praha. Dá-li se usuzovat z malého vzorku námi oslovených Čechů, přijíždějí zatím lidé, kteří byli zvyklí v Žitavě realizovat pravidelné větší nákupy i před koronakrizí a pádem kurzu koruny. Větší část z nich tu ale byla v pátek na první výpravě po otevření hranic. Zajímavé je, že důvodem nákupní turistiky, uváděným na prvním místě, není cena, ale přesvědčení, že „v Německu to mají lepší, kvalitnější“. Čeští zákazníci prodejcům aféry s dvojí kvalitou potravin evidentně nezapomínají. 
Poměr lidí, kteří přijíždějí kupovat konkrétní komodity oproti těm, co přijeli „prostě udělat běžný nákup“, je jedna ku jedné. Z vyjmenovaných cíleně nakupovaných položek asi nepřekvapí uzeniny, ekologické prací a čisticí prostředky, dezinfekce, určité zavařeniny (konkrétně ty, které český Lidl prodává téměř dvakrát dráže než jeho německý protějšek), plíny, některé pečicí směsi a lahůdky a cukrářské zboží, které na našem trhu není. Co mě ale překvapilo dost, bylo zjištění, že Češi jezdí do Německa kupovat i čerstvé maso, které tu je podle mého soudu velmi drahé. Mezi nákupními regály vás určitě udeří do očí stovky žlutých cenovek slev. Němci evidentně přišli na to, že Češi slevy milují. Ale dívejte se pozorně, většina těchto slev je postavená tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pakliže tedy cedulku „Zlevněno z 9,98 € na 9,89 €“ nepovažujete za superkauf.

Jaké následky bude mít koronakrize pro Sasko je asi předčasné fabulovat, ale jisté je, že ekonomické dopady budou zejména pro jeho východní část a konkrétně pro okolí Žitavy horší než ve zbytku Německa. Zdejší situace nebyla růžová ani před koronavirem a problémy se vlastně táhly již od sjednocení. Dotace a určité investice sice přitekly, ale firmy z bývalého „Západního Německa“ se tu nijak výrazně nezabydlely a mzdy se stále blíží mzdě minimální, šikovní tedy odcházejí. Čechovi považujícímu silnici Liberec - Děčín za magistrálu to tak možná nepřijde, ale německým podnikatelům dodnes například chybí před každými volbami slibované solidní rychlé dopravní spojení, které by Žitavu spojilo s centrem Německa. Nejbližší dálnice stále končí v Görlitzu.  Obraz, že Žitava leží na konci světa, se městu podařilo nabourat ambicí stát se, navzdory silné konkurenci, Evropským hlavním městem kultury 2025. Za tímto účelem vypsané referendum mělo vysokou účast 56,7% oprávněných voličů a z nich 74% bylo pro, což byl úžasný výsledek. Jenomže teď Žitavu víc „proslavily“ květnové masivní protesty proti koronavirovým opatřením, živené kromě ekonomické situace i různými konspiračními teoriemi, které zde padly na úrodnou půdu. 

Od nákupů a ekonomiky přejděme k turistickému ruchu. Němci se letos masivně do zahraničí nechystají a o prázdninovém prodloužení trasy rychlíku Drážďany – Liberec až na Máchovo jezero vtipkují jako o výletu na Mallorku. Do jaké míry jim Mallorku připomíná i nabídka našich barů a hospod, se mi zatím zjistit nepodařilo, ale pracuji na tom. Východní Sasko ožívá a nejen v turistických centrech přibývají i Češi. K otestování možností jsme využili tradičního pozvání od Žitavské úzkokolejky, které přišlo jako na zavolanou, ač se kvůli koronaviru konalo netradičně nikoliv před sezónou, ale po jejím začátku. Žitavská úzkokolejka, proslavená tím, že její vlaky táhnou i parní lokomotivy, do loňska slušně prosperovala. Počet přepravených cestujících rok od roku stoupal. Loni byla překročena magická hranice čtvrt milionu platících zákazníků a i jiné roky slabé měsíce leden a únor se letos vyvíjely překvapivě slibně. Rostl i zájem Čechů a Poláků. Například na exkurze do depa, navzdory tomu, že výklad byl vedený jen německy, přicházelo stále více Čechů, a tak loni byla poprvé připravena speciální prohlídka i pro ně a hned napoprvé naprosto zlomila všechny rekordy, protože přijelo 250 českých turistů, což bylo násobně více, než na tyto prohlídky chodí Němců. Pandemie připravila úzkokolejce horké chvilky, ale provoz se ani v době nejtvrdších opatření zcela nezastavil. O konkrétních ztrátách se však představitelům společnosti moc hovořit nechce, jak vyplývá z následujícího videorozhovoru:

V současné době je zájem o výlety malými vláčky takový, že byl nasazen víkendový jízdní řád i v pátky, což znamená, že vlaky jezdí podstatně častěji. Během jízdy si můžete koupit občerstvení, prodavači obcházejí vagony i mimo jídelní vůz. Jistým překvapením bylo, když nám alko i nealko nápoje nabídla milá česká číšnice Darina, živý důkaz toho, že se úzkokolejce vyplatí zaměstnávat česky hovořící servírku. Čeští turisté si úzkokolejku nejen oblíbili, ale již neplatí, že obracejí každé euro a konzumují jen vlastní zásoby. „To nemůžete hodnotit národnostně, to je vyloženě individuální. Divili byste se, jací škrti dokážou být Němci,“ konstatuje Darina a rychle se loučí, protože stanice se blíží a hrozí nebezpečí, že své zákazníky v jídelním voze nestačí zkasírovat. Touto brigádou si slušně vydělává již přes rok a kromě toho se zdokonaluje v němčině. Parním vláčkem jsme se svezli až na Oybin a můžeme potvrdit, že zde i před víkendem panoval čilý turistický ruch. Spoje byly zcela naplněné, ulice byly živé, restaurace zaplněné asi z jedné třetiny. Řada lidí využívá vlaku k přepravě kol. Těch vlak pojme dost, protože pro ně má vyhrazený vagón, stejně jako má vagón pro vozíčkáře. (Pozor, tyto speciální vagóny mají jen některé vlaky!) V obyčejných vagónech se nosí roušky, v jídelním voze a v odkrytém voze mít roušku nemusíte. Budete-li se chtít v Oybinu občerstvit, tak v restauraci odpovídající lepšímu libereckému průměru stojí jídlo ze středu cenové nabídky kolem 15 € (například německá varianta španělského ptáčka s knedlíky kluzky přijde na 14,90 €). Z porovnání cen na pokladně úzkokolejky s cenou, za kterou u nás koupíte jednodenní jízdenku platnou v celém česko – německo – polském příhraničí vychází jednoznačně vítězně nákup u nás, ať již na nádraží nebo v systému IDOL, i když pak v Žitavě musíte dodatečně zaplatit příspěvek 5 € na osobu na údržbu historické tratě. Možnostem, které nabízí putování vláčkem o rozchodu kolejnic 75 cm, věnujeme v nejbližší době jeden z našich tipů na výlet.Text a foto Mad