Křížem krážem Anifilmem aneb Anifilm 2022 je minulostí, ať žije Anifilm 2023. V kalendáři si již radši zakroužkujte datum 2. až 7. května!

Premiérový rok po přesídlení Anifilmu z Třeboně do Liberce akci navštívilo těsně před spadnutím covidové opony deset tisíc návštěvníků. Loni se festivalu, stále v povinných respirátorech, účastnil dvojnásobný počet lidí a letos si ředitel festivalu Tomáš Rychetský na sobotním slavnostním vyhlášení vítězů pochvaloval, že do nedělního konce festivalu očekává překonání magických třiceti tisíc vydaných akreditací.O slavnostním zahájení jsme již psali v obrazové reportáži GENUS.CZ, tentokrát se vrhneme přímo do víru festivalového dění. Abychom si udělali objektivní obrázek, navštívili jsme od úterního zahájení až do slavnostního zakončení celkem jedenáct bodů programu pro dospělé diváky, zhlédli přes dvě desítky krátkých i celovečerních filmů, vyzkoušeli si interaktivní filmy ve virtuální realitě a otestovali úvodní level několika soutěžních her nezávislých tvůrců.Každý festival má své osobnosti a celebrity. Největší hvězdou Anifilmu 2022 byl bezpochyby Bill Plympton, ilustrátor, animátor a vůbec všestranně nadaný umělec, autor desítek krátkých filmů, několika filmů celovečerních, majitel spousty prestižních ocenění a několika nominací na Oscara. V rámci Anifilmu uvedl dva své filmy celovečerní, pásmo animáků a měl i k prasknutí nabitou přednášku v sekci Master Class.Bill Plympton během svých vystoupení zdůrazňoval, že na rozdíl od Česka a potažmo Evropy v USA neexistuje fond na podporu kinematografie a tak si umělci musí peníze na své projekty sehnat sami, přičemž o návratnosti investice se u nezávislé kinematografie nedá příliš mluvit. Před projekcí svého filmu Žiju s divnou osobou nás pak připravil na to, že uvidíme jeho nejdivnější film, pro který čerpal inspiraci v drogovém opojení. Já dodávám, že celá Billova tvorba je, jak to přesně vyjádřit, velmi svérázná a že jsme se celých 75 minut skvěle bavili.Dalšími výraznými postavami Anifilmu byli oba jeho ředitelé, ředitel festivalu Tomáš Rychetský a programový ředitel Pavel Horáček. Nevím, jak to ti dva pánové dělají, ale ať jste byli kdekoliv, tak jste s pravděpodobností blížící se stu procentům alespoň jednoho z nich potkali. My jsme jeden den dokonce napočítali čtyři taková setkání na různých místech.Postavou, které si návštěvníci více jak jedné produkce nemohli nevšimnout nejen pro její nepřehlédnutelnou platinovou hřívu, byla režisérka Diana Cam Van Nguyen. Tato mladá dáma si z Anifilmu odnesla dvě ceny. Za svůj krátký film Milý tati v úterý získala Animorfu v soutěži studentských filmů Českého obzoru a v sobotu pak v téže kategorii bodovala v hlavní soutěži mezinárodní. Ale nás zaujalo něco jiného. Diana Cam Van Nguyen pomáhala i s organizací festivalu a kam přišla, šířila kolem sebe pozitivní atmosféru. Věřím, že nejen proto, že vyhrála.Na přípravě Anifilmu se celkem podílelo asi dvě stě padesát lidí, z toho vlastní chod pomohlo zabezpečit sto padesát tři dobrovolníků a brigádníků. Na představení se nevydávaly vstupenky. Ke vstupu sloužily festivalové akreditační karty různé hodnoty. Když jste chtěli mít jistotu, že se na vyhlédnutou projekci dostanete, mohli jste si účast zarezervovat buďto u festivalových stánků a infopultů v místech konání festivalu anebo přes mobilní aplikaci. Pět minut před začátkem pak byli dovnitř vpuštěni, opět na základě akreditace, i ti, kteří rezervaci neměli.Co se návštěvnosti týče, celkově lze říci, že v podstatě všude bylo příjemně plno, ale nikoliv přeplněno, kdo přišel bez rezervace, většinou se v pohodě usadil. Nával jsme zaznamenali jen párkrát. Pravda, na programech pro dětské diváky prý bylo těsněji skoro vždy. A to si Liberečáci Anifilm stále ještě oťukávají, až se dostane do širokého povědomí, bez rezervace bude mít člověk problém někam proniknout.Věkový průměr publika se na akcích pro dospělé pohyboval odhadem kolem dvaceti až třiceti let s tím, že tato skupina měla výraznou převahu. Tam, kde komunikačním jazykem byla angličtina, byla k dispozici sluchátka se simultánním překladem, jen si jich včas všimnout! Když se Bill Plympton, ikona amerického nezávislého animovaného filmu, během svého vystoupení v programu Master Class zeptal, kdo z přítomných se přímo zabývá animací, zvedla se, dle mého odhadu, zhruba čtvrtina až třetina rukou, což vypovídá o vysokém podílu profesionálů na festivalu.Je třeba říci, že profesionální je i program Anifilmu. Běžného konzumenta, který si pod pojmem animovaný film představí Maxipsa Fíka nebo něco od Pixaru, mohla návštěva některých, zvláště těch specificky zaměřených projekcí, možná trochu šokovat. Mám na mysli například projekce v sekci Abstraktní a nenarativní animace, které měly často blíž k videoartu než k něčemu, co by aspoň vzdáleně připomínalo biják. Byly zde k vidění často věci naprosto mimořádné, nicméně jsem měl pocit, že by některým těmto filmům slušela spíš prezentace v podobě videobrazu na zdi. To mi ostatně potvrdil Ukrajinec Mykyta Lyskov, který zvítězil v této kategorii se snímkem Imaginární krajiny. V zaslaném pozdravu vznik filmu přiblížil slovy, že původně šlo o videoart, dělaný pro potřeby jedné výstavy.Vítěz soutěže krátkých filmů postupuje do klání o Oscara. Tyto filmy byly promítány ve čtyřech zhruba hodinu a půl dlouhých pásmech. Z logiky věci plyne, že kromě děl, ze kterých byl divák nadšený, byl nucen zhlédnout i pár kusů, které opravdu vidět nechtěl. Každý máme holt jiný vkus a okruh témat. Ve zcela naplněném Malém divadle jsem si v tu chvíli vzpomněl na výstup Tomáše Měcháčka, který během úvodního večera vyzval diváky, aby zatleskali porotcům za to, že měli energii všechna přihlášená díla zhlédnout a u her a virtuální reality si je i vyzkoušet. Sedm soutěžních kategorií posuzovaly čtyři mezinárodní poroty. Před jejich prací smekám. Zcela speciální porotou, která udělila Cenu Libereckého kraje, pak byli diváci. Musím říci, že do značné míry také mezinárodní publikum Anifilmu má dobrý vkus. Japonský film Dívka ze země Venku patřil mezi favority soutěže.Vítězové jsou známi, viz zpráva na GENUS.CZ. Z agenturních informací bohužel trochu vypadlo, že bylo uděleno i několik zvláštních uznání a hlavně to, že v jednom případě porota operativně zavedla zcela novou kategorii, Tematickou cenu za nejlepší použití humoru ve studentském filmu. Tuto kategorii vytvořila porota studentských filmů po zhlédnutí francouzského animáku Nemorální od Ekina Kocy. Porotce Alexander Stein přitom prohlásil, že se osobně zasadí o uvedení filmu alespoň v Německu.Vše je dostupné na netu (viz www.anifilm.cz), a to včetně velmi obsáhlého reprezentativního katalogu o více jak dvě stě padesáti stranách. Tento katalog v tištěné formě patří k tradičním součástem festivalu. Navzdory ze všech stran útočící digitalizaci ředitel Rychetský ví, že fyzická forma je nezastupitelná, vysvětluje: „Všichni kvitují, že my stále ještě vydáváme tištěné materiály, protože je spousta lidí, kteří si jimi rádi listují, a je to i příjemnější než hledání na počítači nebo v mobilu. Je to také často to jediné, co návštěvníkům z festivalu zůstane. Letos jsme vydali katalog v menším nákladu než v minulosti a teď nám brutálně dochází.“
Věřím, že za rok bude užitečných katalogů opět dost. A i kdyby ne, podstatné je, aby bylo dost krásných animáků, které se poperou o křišťálové Animorfy.Text a foto Mad + Darka