Před 125 lety zahájily velocipedy Achilles vítězné tažení z Horní Police do světa
V dobách největší slávy fabrika Achilles A. Schneider a spol. ročně chrlila statisíce bicyklů a motorek, dnes povědomí o slavné firmě z Horní Police udržují fandové historické techniky. Z iniciativy Radka Dolečka, zakladatele Minimuzea Achilles, se tradičně druhou zářijovou sobotu již po šesté sjeli na sraz přátel historických velocipedů a motocyklů.
Na jaře roku 1894 založili Antonín Schneider, Václav John a František Hruška v Žandově (10 km západně od České Lípy) dílnu specializující se na opravy velocipédů, které po uvedení prvního kola dnešního střihu (1885 John Kemp Starley) právě zažívaly období bouřlivého rozvoje. Již dva roky nato se pánové rozhodli kola nejen opravovat, ale rovněž vyrábět a v blízké Horní Polici (MAPA) postavili továrnu.Výroba se úspěšně rozjela, v roce 1904 byl vyroben první motorizovaný model Achilles 350 a před 1. světovou válkou již měli pánové v nabídce 25 modelů jízdních kol, včetně volnočasového dvojkola a speciálů pro pošťáky a obchodníky. V roce 1914 fabrika denně chrlila stovku strojů. Firma se dále úspěšně rozvíjela i v meziválečném období. Přibyla kola vícerychlostní, s odpruženou vidlicí a kola krasojezdecká a luxusní, vyráběná i v dalších továrnách a nejen pod značkou Achilles.Za 2. světové války zde jela válečná výroba včetně kol pro wermacht. Po válce byla firma vyvlastněna a přešla pod národní správu Zbrojovky Brno, což prakticky znamenalo její konec. Sběratel Radek Doleček to lakonicky komentuje: "Antonín Schneider byl Němec, a tedy byl odsunut. Továrna ještě nějaký rok běžela, ale v Žandově postavili Atmos (pozn.: dnes Sauer Žandov) a potřebovali tam nahnat lidi. Takže Achilles podpálili a zbylé stroje poslali na Slovensko. Po opravě budov tam byl sklad osiv a pak Crystalex." Dnes areál o rozloze přes 4 000 m2 figuruje v databázi brownfields Libereckého kraje.Povědomí o slavných kolech, motokolech a motorkách vyráběných v Horní Polici by asi definitivně odvál čas, kdyby se na scéně neobjevil Radek Doleček, kterého, jak sám říká, ke sběratelství přivedl patriotismus: "Narodil jsem se tady, žiju tady celý život. Před šesti lety jsem si koupil první Achillesku, motorku. Zároveň jsem dával dohromady tento dům a měl jsem tam prázdnou maštal, pro kterou jsem hledal využití. Jelikož jsem patriot obce, řekl jsem si, že když bydlím mezi tou továrnou a bývalou vilou pana továrníka Schneidera (MAPA), mohlo by tu vzniknout muzeum a před těmi šesti lety jsem se do toho pustil. Zdejší lidi a vůbec moje generace netušila, že se tu něco takového vyrábělo, tak jsem jim to chtěl připomenout." Za šest let se sbírka minimuzea rozrostla na zhruba dvacítku exponátů značky Achilles a půdu sousední budovy zaplnila podstatně bohatší, velmi různorodá společnost veteránů především přátel pana Dolečka. Jak již bylo řečeno, strojů značky Achilles byly vyrobené statisícové série a kola i motorky se vyvážely do světa, takže by se mohlo zdát, že sehnat kolo Achilles není až tak složité, ale Radek Doleček připomíná, že tak jednoduché to není: "Vše platím z rodinného rozpočtu a peněz nemám nazbyt. Problém je, že lidi nevědí, co si za to můžou říct. Myslí si, že mají na půdě poklad, a chtějí velké peníze, přitom těch kol se vyrobily velké série a žádná velká vzácnost není. Takže to je o penězích. Ale pomohly nám právě akce, které pořádáme, stalo se i to, že nám někdo něco sám přinesl do sbírky." Jeho slova potvrzuje sběratel Karel, majitel dvou kol Achilles: "Achilles není nic sběratelsky zajímavého, Achillesů je spousta" a přidává tip na zdroj, ze kterého krásné staré stroje získává on: "Mám deset kol a osm je ze sběrných surovin." Sraz v Minimuzeu Achilles je velmi specifický, ceny jsou prvorepublikové, a kdo přijde v dobovém, má občerstvení úplně zdarma. Radek Doleček vysvětluje: "Neděláme to s klukama pro zisk, ale pro tu srandu to děláme zadarmo. Něco přidají sponzoři a pak je to o solidnosti návštěvníků, máme sklenice na dobrovolné příspěvky a zatím jsme za těch šest let vždycky končili s nulou, co jsme do akce vložili, se nám vrátilo. Jen se vždycky modlíme, aby bylo hezky, protože jinak bychom rok jedli jen tu spoustu navařenýho guláše a nakoupené klobásy."Na závěr tři perličky o firmě Achilles A. Schneider a spol.: Je zdokumentováno, že v roce 1938 jeden dobrodruh dojel z Horní Police na Achillesce do Afriky a zpět. Naproti tomu zdokumentováno není, že za první republiky údajně firma daně obcházela tak, že byla vyrobena dvě kola se stejným výrobním číslem a jedno bylo vyexpedováno na východ a druhé na západ, takže se na podvod nepřišlo.A do třetice, někteří lidé si prý kvůli německému štítku Achilles Ober Politz myslí, že se firma specializovala na výrobu policejních kol pro vyšší šarže. Máte-li zájem do historie Achillesek nahlédnout, není problém, soukromé Minimuzeum Achilles je přístupné po dohodě. Stačí napsat na rdolecek@volny.cz, nebo zavolat na 725 702 673. Mimochodem, nemáte doma nějaký velocipéd nebo motorku s emblémem Achilles? Text a foto Mad