V hlavní roli projektu Interference vystoupí Lázně, ale trio Šafařík, Bébarová, Sivý počítá i se spoluúčastí diváka

Co mají tito tři umělci společného? Jsou si generačně blízcí, často spolupracují a všichni tři působí na pražském ČVUT, kde vyučují a věnují se architektuře a designu. Z mého pohledu je ale nejvíce spojuje až renezanční šíře jejich zájmů. Všichni tři rovněž hojně využívají fyzikální principy, nová média, světla, projekce a prvky landartu. Josef Šafařík a Dávid Sivý se například již účastnili pražského Signal Festivalu (viz ZDE a ZDE). Adéla Bébrová vytváří prostorové instalace (viz web, který má společný s J. Šafaříkem ).Projekt Interference měl mít vernisáž již 19. března. Ze všeobecně známých důvodů k tomu nedošlo a výstava bude otevřena pravděpodobně až po 25. květnu. Kurátorka Zuzana Štěpanovičová vysvětluje: "Některé výstavy jsme zrušili, jiné posunuli, takže obecně lze říci, že výstavní plán je posunutý o čtvrt roku. Výstavy, které měly mít vernisáž v březnu, budou mít vernisáž v červnu."  Oblastní galerie Liberec se rozhodla nechat zatím alespoň novinářům nahlédnout pod pokličku odložených příprav a představila fragment instalace již nyní, konkrétně jednu polovinu instalace Josefa Šafaříka, která dala název Interference celému projektu a stane se asi největším exponátem, který Lázně kdy vystavovaly. Prvenství tomuto exponátu asi dlouho zůstane, protože jde o interferenční plachtu pokrývající v úrovni ochozu celou plochu sálu. Josef Šafařík, autor tohoto objektu, byl přítomen osobně a věnoval nám i chvíli pro krátký rozhovor.

Red.: Můžete nám své dílo představit?
Josef Šafařík: Interference je vzájemná komunikace objektů, ovlivňování se navzájem. Já svojí prací ovlivňuji prostor galerie, nechávám ho vyznít a vytvářím z něj umělecké dílo, takže reinterpretuji význam tohoto prostoru. Hlavní nosnou instalací bude hladina, což budou dvě plachty napnuté nad celou halou. Zatím tu je jen jedna. Nad ní bude druhá. Máte-li pozvánku na vernisáž, tak v ní jsou dvě folie, jejichž vzory spolu interferují. Podobně to bude fungovat zde. Vznikne iluze, optické rozvlnění. Expozice pokračuje do boku, kde jsou zase horizontální interferující pruhy. 

Red.: Jak ten nápad vznikl? 
Josef Šafařík: Jako student absolvent od pana profesora Dostála jsem měl to štěstí být součástí výstavy Srdce v Lázních. Takže jsem tento prostor viděl. A samozřejmě jsem tu byl i před tím ještě za studií. Představoval jsem si původní určení těchto lázní a rozhodl se s tím principem pracovat. První vize tedy byla, že jsem pod hladinou a že se topím. Velmi mě to oslovilo, ta myšlenka něco tady zrealizovat mě hrozně nadchla. Zpracoval jsem projekt pro tento prostor, ten jsem pak galerii nabídl. A pak se rozhodlo jestli ano, nebo ne. Jsem velmi rád, že to dopadlo. 

Red.: Vy zde ale nevystavujete sám, přizval jste své kolegy...
Josef Šafařík: Ano. Bohužel tu ještě není všechno, chybí světelné instalace Adély Bébarové (dole) a Dávida Sivého (na ochozu). Například světlo z absidy bude Adéla promítat interaktivně, řízené procesorem, na vodní hladinu. Jinak tady v podstatě nic nebude, nejsou tady obrazy ani sochy. Chtěli jsme ten prostor nechat vyniknout, co nejméně do něj zasáhnout, aby si lidé uvědomili tu krásnou architekturu, ve které bude rezonovat umělecká myšlenka. Já vlastně netvořím sám a nikdy nejsem solitér, já spolupracuji se všemi a všichni se mnou. Já prosté pluju a nechám se ovlivňovat. Takže nemám radost, když se stane, že vznikne nějaká věc a pak se nezmiňují ti lidé, kteří všichni byli za tím, kteří vám pomáhali. A tak to platí ve všech odvětvích. 

Red.: Všichni máte za sebou řadu site specific projektů. Tvoříte často přímo pro galerie? 
Josef Šafařík: Jsme hrozně rádi, že nám to liberecká galerie velice odvážně dovolila zrealizovat, protože my instalace děláme dlouhou dobu a takovéto umění se v našich galeriích stále moc neprezentuje, v Čechách tomu není podnebí moc nakloněno. Galerie se víc soustředí na klasické kurátorské výstavy.

Red: Musím se přiznat, že já od vás na základě referencí spíš čekal nějaké akční světelné instalace, videomapping, lasery a podobně. 
Josef Šafařík: Živá světelná performance bude součástí zahájení a některých komentovaných prohlídek. Ale podmínky v této galerii zkrátka neumožňují realizovat stejné projekty jako kupříkladu na pražském festivalu Signal. My vytvořili multimediální instalace, ale když má výstava fungovat tři měsíce, tak to je něco jiného než dva dny. Nicméně tu v průběhu výstavy budou realizovány multimediální vstupy s laserem a projektorem a uvažovali jsme i o krátkodobém nasvícení světlíku světlem pulsujícím směrem do města. Jako symbol konce tohoto nechtěného šílenství, co republiku postihlo. Jako že by se srdce Lázní znovu rozbušilo. 

Red.: Kdy bude dílo hotové?
Josef Šafařík:  O víkendu (pozn.: je míněný právě uplynulý víkend) tu pracuje kolegyně a já budu druhou hladinu instalovat v úterý. Dosud nebylo díky nařízení vlády možno instalovat. On byl vůbec problém někoho na tu instalaci sehnat, ta plachta je nejen rozměrná, ale bez lan váží 75 kg a to vyžaduje více lidí. Nakonec jsme to dělali v šesti lidech. Také jsme museli čekat na dodávku té plachty. I tam byly odklady.

Red.: Nedá mi to, musím se závěrem zeptat na věc, která mě na vaší tvorbě zvláště zaujala. Vaše portfolio je nesmírně široké, absolvoval jste tři umělecké školy, na čtvrté působíte, jste sochař, designér, architekt, hudebník... Jak spolu všechny tyto vaše činnosti interferují?
Josef Šafařík: Já jsem i medailér, studoval jsem v Jablonci, u pana profesora Dostála, což rád zmiňuji, protože k Jablonci mám silný citový vztah. A jak spolu mé zájmy koexistují... no, já to vůbec nerozlišuji, mám to hodně propojený, jak design, tak architekturu, umění a nedělám v tom rozdíl. Funguje to synchronně a nemám s tím problém. Tato instalace prostě vyžadovala toto měřítko a tak to je.Děkuji za rozhovor                                       Text a foto Mad