V Lomnici nad Popelkou pochopili, že memento srpna 68 a 69 je dobré připomínat nejen kladením věnců

Okupace Československa si do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, kolem pěti set těžce zraněných a další stovky lidí raněných lehce (ZDROJ). V našem kraji bylo devět obětí v Liberci a dvě v Desné.Již méně se ví, že brutální potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace si vyžádalo kromě dalších stovek raněných i pět obětí zastřelených v Praze a v Brně. Číslo to je o to smutnější, že spontánní demonstrace občanů, 21. srpna 1969 protestujících proti přítomnosti sovětských vojsk a ústupu vlády od demokratických reforem, nebyly potlačeny okupanty, ale československou armádou za použití tanků, oddíly Státní bezpečnosti a zvláště agresivními komunistickými Lidovými milicemi. Paradoxní je, že tyto oběti se dodnes nedočkaly satisfakce. Aby se napsané číslo nestalo jen položkou ve statistice, zorganizoval Jaroslav Bárta happening. Nešlo tedy přímo o akci města. Zdeněk Rajm, místostarosta Lomnice nad Popelkou, vysvětluje: "My jako město se letos soustřeďujeme spíš na kulaté výročí 17. listopadu, nicméně pan Bárta asi před čtrnácti dny přišel s myšlenkou připomínky 50. výročí krvavého potlačení demonstrací v srpnu 1969. Nám se nápad velmi líbil, akce, která přijde zvenčí, od lidí, je pro nás velmi cenná. Město akci zaštítilo a pomáháme panu Bártovi s realizací. Jsme rádi, že tu takové tvůrčí lidi, jako je pan Bárta, máme."
A autor nápadu vysvětluje, proč mu připomínka srpna 69 leží tak na srdci: "Dnes to je připomenutí zejména srpna roku 1969, jehož oběti jsou lidé postřílení vlastníma lidma. To je v důsledku ještě hroznější než v srpnu 68, kdy se na násilí podíleli cizí okupanti. V srpnu 69 se na násilí podíleli naši spoluobčané, zejména příslušníci Lidových milicí. Šlo o definitivní demoralizaci a frustraci společnosti, kterou zradili ti, ke kterým národ vzhlížel." Renezanční člověk Bárta v Lomnici již jeden pietní akt k výročí srpna uspořádal loni, ale letošní akce k 50. výročí brutálního zásahu Čechoslováků proti Čechoslovákům byla mnohem působivější. Přitom nešlo o premiéru. Stejnou akci umělec uspořádal již před rokem v Boskovicích na tradičním Festivalu pro židovskou čtvrť, kam jezdí pravidelně a v minulosti zde již mnoho akcí zrealizoval.Boskovický happening se ovšem nekonal v srpnu, ale v červenci. Autor nápadu originální připomínky obětí srpna 1968 a 1969 vzpomíná: "Chtěl jsem, aby se to dostalo mezi mladé lidi, kterých je na festivalu spousta. Ten festival není jen o muzice, je to živé společenství a jedna z těch akcí byla ta moje k srpnu. Podstatou je ztotožnění těch lidí s osobou, jejíž jméno nesou na svém těle. Ztotožnění s obětí, jejíž osud tím do jisté míry přejímáte." Bárta pokračuje: "Plachty se jmény se tehdy pokládaly na Farské zahradě a zatěžovaly se dlažebními kameny, symbolickými kameny dlažby, na které ti lidé skonali. Byl to pro všechny velmi silný zážitek. Plachty tam ležely do tmy, což symbolizovalo nástup časů temna totality normalizace." Umělec jména obětí psal ručně sám, aby ani napsané nebylo anonymním dílem, a v Lomnici byly neseny z náměstí do nedalekého parku.

Procesí bylo dlouhé, organizátorům mohl spadnout kámen ze srdce, protože do poslední chvíle nebylo jasné, kolik lidí se zúčastní. Zdeněk Rajm byl optimista a jeho odhad se ukázal být přesný: "Lomnice má pět a půl tisíce obyvatel, myslím, že to tu je podobné jako v jiných městech naší velikosti. Máme spoustu aktivních lidí, kteří chodí všude a jsou i ve více spolcích zároveň. A je tu skupina lidí, kteří nechodí nikam a nedělají nic. Ale náš spolkový a společenský život je bohatý a město jej podporuje. Věřím, že přijde kolem sta lidí." 
   Jaroslav Bárta počet účastníků neřeší: "Já nejsem jasnovidec, netuším, kolik lidí přijde, ale já i s tímto počítám a pracuji. Prostě se uvidí, jak silné společenství je ochotné se této myšlenky ujmout. Bude to ukazatel, signál, jak na tom jsme. Ale úžasná je ochota města se na takovýchto akcích podílet, že je město součástí i aktivit, které přímo nevycházejí od nich." Angažovaný člověk Jaroslav Bárta pietních aktů k srpnům 68 a 69 zrealizoval již více, například v Plzni byla nejprve čtena jména obětí, pak si lidé ta jména tahali z osudí, psali je na dlažbu a přidávali k nim zapálené svíčky. Svíčky dohořely, jména zůstala, ale z kamene se postupně stírala. Umělec dodává: "Byla v tom pomíjivost času, zapomínání." Známé jsou jeho akce reagující na holokaust, zabýval se i problematikou poválečného vyhnání Němců. Nějaké lehčí téma ale zpracovat neplánuje, vysvětluje: "Myslím si, že tato témata jsou důležitá, oslavných témat se dělá dostatek. Já reaguju na věci, který jsou tíživý. Myslím si, že je třeba je připomínat, protože na začátku je chyba, která se stala a neměla by se opakovat." A na čem Jaroslav Bárta pracuje nyní? Pro Plzeň připravuje něco k výročí 17. listopadu, ale nic moc oslavného nečekejte, spíš to bude varování před mocnými, kteří se za každou cenu chtějí dostat ještě výše. Osvětu je třeba šířit a my na severu na tom snad nejsme tak špatně, jak by se mohlo zdát. Z fotek jasně plyne, že Lomničané každopádně v Bártově testu, jak na tom jsme, nedopadli vůbec špatně.

Text a foto Mad.