V sobotu v 9:10 komín Brandl odvedl poslední práci, když svým pádem zdevastoval budovy bývalé teplárny. Privilegia stisknout červené tlačítko žádný politik nevyužil

Lézt na Brandla bylo pochopitelně zakázáno již před přípravou destrukce nejen proto, že se nacházel na oploceném soukromém pozemku. Různí dobrodruzi se ale vypravovali tajně nahoru i v době, kdy byly zahájeny destrukční práce a hrozilo opravdu reálné nebezpečí úrazu. Pokusy komín zdolat byly učiněny i doslova hodiny před tím, než šel komín k zemi. 
„Lidi lezou i načerno. Každý den sem někdo leze. Nechtějí si na poslední chvíli nechat ujít ten zážitek. Pohled shora je opravdu fantastický. Zrovna včera (pozn. ve středu večer) tu byli hasiči, záchranka a policajti a sundali dva kluky. Dostali klepeta a pokutu deset tisíc. Tak si u nás potom dali aspoň frťana a bylo,“ popisoval mi ve čtvrtek poslední incident Tomáš Beneš, provozní horolezecké stěny Makak, která zabydlela brownfield s komínem bezprostředně sousedící. 
To bylo v době, kdy již vrcholily přípravné práce a do dvou set padesáti děr, vyvrtaných do paty komínu podle přesného scénáře, již pouze zbývalo umístit 75 kg dynamitu. Vzhledem k takovému zájmu lezců by jeden řekl, že majitelé lezeckého areálu Makak vlastně mohli být zachránci komína před zbouráním. Komíny jsou přece pro lezce velmi atraktivní, zvláště ty vysoké. Je to pravda, komín jim byl za symbolickou korunu opravdu nabídnut.
Zařazení Brandlu mezi atrakce lezeckého areálu bohužel zůstalo jen krásným snem, jehož nerealizaci týmu Makaku někteří vyčítají dodnes. „Ano, dostáváme od lidí za uši, že jsme si komín nevzali pod sebe. Líto nám to je, ale komín by si na sebe určitě nevydělal a náklady na provoz by byly naprosto mimo naše možnosti, bylo by to asi půl milionu korun ročně. Například komín, i když nefunguje, musí mít revize spalinových cest a tak dále. Problém by vznikl, i kdyby aréna náhodou skončila, protože s komínem by ji nikdo nekoupil,“ připomíná realitu Tomáš Beneš.
Likvidaci celého areálu bývalé jablonecké výtopny, která ještě bude trvat zhruba do konce roku, provádí liberecká pobočka firmy METROSTAV. Člověkem zodpovědným za to, že komín dopadl tam, kam měl, že přitom nikomu neublížil a nevznikly žádné hmotné ztráty, byl zkušený střelmistr Vladimír Pravda. Evidenci o tom, kolik komínů již poslal k zemi, si dávno přestal vést, ale odhaduje to na dvacet až třicet kusů.
„Tento měsíc to je první komín, ale jeden jsme káceli minulý měsíc a v období od srpna do října máme naplánováno pokácet celkem pět kusů,“ popisuje svoji pracovní náplň střelmistr Pravda a používá při tom dřevorubecké výrazy, což je na místě, protože při odstřelu komína tak, aby spadl do vybraného prostoru, se postupuje velmi podobně, jako když kácíte strom. Ekvivalentem klínu při kácení je zde destrukční řez.
Nutno říci, že množství střelmistrových trofejí vůbec neznamená, že jde o rutinu. Každý komín je specifický a o Brandlu to platilo dvojnásob. Kvůli užívaným budovám v okolí bylo rozhodnuto, že komín se skácí vcelku, takže nálože byly umístěny jen v patě komína. Výseč, do které se střelmistr se svým týmem, čítajícím pět střelmistrů a čtyři horolezce, musel trefit, měla 5°.  Přípravné práce tedy musely být provedeny s chirurgickou přesností a za přítomnosti geodetů. 

Vzhledem k velikosti komína a specifickému umístění byla stanovena poměrně široká bezpečností zóna hlídaná jako válečná hranice. To samo o sobě vzbuzovalo dojem, že možné riziko nepředvídaného chování komína je reálné. Ale střelmistr Pravda všechny před odstřelem ujišťoval: „Já bych neřekl, že riziko je výrazné. Díky stavebně technickému průzkumu víme, v jakém stavu konstrukce je, a tak máme zajištěno, že výbuch provede práci, kterou předpokládáme.“
Přesto komín určitě nebezpečí skrýval, střelmistr Pravda pokračuje: „Nicméně statické posudky ukázaly, že konstrukce komína je narušená. Takže nelze zcela vyloučit, že se komín zlomí. Podle našich odhadů k tomu dojde mezi prvním a druhým ochozem při vychýlení o zhruba 30°. A to představuje určité riziko. Ale vzhledem k tomu, že plocha dopadu je vyklizená a určená k totální recyklaci, tak to neznamená nic významného. Jen některé lehčí součásti se můžou uvolnit a vítr je může strhnout mimo zónu dopadu.“
Právě proto minulý týden šplhali čtyři horolezci po komíně a zajišťovali všechno, co by během pádu mohlo uletět. A nejen to, natáhli i dlouhé ocelové vodicí lano, které pak komínu v sobotu udělilo počáteční impuls zajišťující pád správným směrem.
A vše opravdu klaplo, jak mělo. Těsně po průjezdu vlaku v 9:10 byl vydán pokyn k odpalu. Komín se skácel přesně tam, kam měl, a zároveň fatálně narušil a pomohl zbourat konstrukce budov bývalé teplárny, což bylo jedním z cílů akce. Střechy objektů tlumících pád komína hasiči před odstřelem navíc napustili vodou, aby prašnost byla co nejmenší. I tak po pádu trvalo skoro deset minut, než si prach sedl. Vše tedy klaplo skvěle, jen pád netrval původně avizovaných sedm sekund, ale rovný dvojnásobek a komín se nezlomil již při náklonu 30°, ale až těsně před dopadem. 
Komín by mohl posloužit ještě jinak než jako beranidlo vážící deset milionů kilogramů. Ve světě, a  konečně i u nás, je celkem běžné, že trosky bouraných monumentů bývají předmětem různých dobročinných akcí. Je překvapivé, že v Jablonci to až do mého dotazu nikoho nenapadlo. „Nevím o tom, že by taková věc byla připravená, ale je to zajímavý nápad,“ připustil jablonecký primátor Jiří Čeřovský.
Překvapeně reagoval i Boris Pospíšil, člen představenstva Jablonecké energetické pověřený vedením společnosti, když na dotaz odpověděl: „Přiznám se, že to nás vůbec nenapadlo, ale myšlenka to je zajímavá. V první řadě je ale otázkou, co z toho komína zbude.“ Ale pro zájemce mám dobrou zprávu. Z hromady sutin začaly být separovány především úlomky zdi s otisky rukou pocházejícími z akce Good bye komín! Jak přesně s nimi bude naloženo, ještě není rozhodnuto.
Odpalovací zařízení má dva knoflíky, které se musí zmáčknout zároveň, aby se předešlo nechtěnému odpálení, ale musí to být střelmistr, kdo je zmáčkne? „Ne, nemusí, legislativně to problém není, je to možné. Za celou akci samozřejmě odpovídá technický vedoucí odstřelu, který vydá pokyn, ale kdo ta tlačítka fyzicky zmáčkne, není předepsáno.“ vysvětloval ve čtvrtek střelmistr Pravda a tajemně upřesnil: „Já samozřejmě mávnu, ale otázka, kdo zmáčkne knoflík, je v případě Brandla ve vzduchu.“
Jmenovat nějaké celebrity nebo politiky, kteří se této funkce chopili v jiných městech, se střelmistr jmenovat zdráhá. Vysvětluje: „Tady asi nebude úplně dobré jmenovat konkrétní osoby. Pracovali jsme v různých městech, kde byly ve vedení různé politické strany, a tak ventilovat to zvláště teď před volbami by nebylo úplně dobré.“ V Jablonci ale k žádné pranici o tlačítko nedošlo. Ukázalo se, že poslat jeden ze symbolů města a kraje k zemi, si nechtěl vzít na svědomí nikdo z jablonecké radnice, ani žádný představitel Jablonecké energetické. Obě tlačítka tak nakonec svorně stiskli střelmistr Pravda s kolegou.Text a foto ze země Mad, video Martina Wenzela, ze kterého jsou vybrány záběry pádu komína, poskytla PR agentura PARLIAMO.