Zcela vyprodaný kostel Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově hostil premiéru projektu Monument/um 

Cílem projektu nejsou jen umělecké ambice, ale především snaha upozornit na zanedbané památky Čech a na snahu lidí snažících se je zachránit a dát jim nový smysl, přičemž celý výtěžek ze vstupného jde na konto dané stavby. Prvním místem, které Monument/um navštívil, byl v sobotu právě kostel ve Vítkově (MAPA). Následovat bude Hauenštejn nedaleko Ostrova nad Ohří, Jablečné lázně v Jablonci nad Nisou a Fabrika Temný Důl v Horním Maršově (podrobnosti naleznete na: www.monumentum.cz).
Kostelu Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově a fascinujícímu příběhu manželů Viktora a Jany Kačani, kteří stavbu zachránili, jsme již věnovali obrazovou reportáž loni. Prostým porovnáním fotek by laik dospěl k názoru, že za poslední rok se práce kupředu příliš nepohnuly. Ale zdání klame, Viktor Kačani vyjmenovává úspěchy:  "Za poslední období se nám podařilo získat další prostředky na rekonstrukci střechy a na kompletní projekt. V září opět nastoupí tesaři kvůli rekonstrukci krovu a nového bednění. Máme mnohem více spolupracovníků, nastoupil nový pan vikář a akce zde nově pořádá i církev." Jana Kačani manžela doplňuje: "Tak jde život, po malých krůčcích. Já si myslím, že je to tak lepší. Když se dělají radikální řezy, tak potom člověk většinou zjistí, že to není ono. Malé krůčky se mi i víc líběj. Hlavní je, aby dovnitř neteklo."Manželé i o.s. Svítání, obnovu kostela zastřešující, mají jasnou vizi do budoucna, pan Kačani pokračuje: "Máme svůj festival KuKoKli (Kultura, kostel, klid) a dalších asi pět akcí během roku. Chceme, aby se kostel stal centrem zdejšího kulturního dění. Kromě koncertů by zde časem mohla být i galerie a stálá expozice dějin Vítkova včetně německého osídlení. Podkladů je dost, protože vítkovští Němci vydali v devadesátých letech obsáhlou kroniku."Svůj soukromý sen má i paní Kačani: "Uvnitř je velká freska Nanebevzetí Panny Marie, je v hrozném stavu. Tak to mám sen, že jednou, až bude všechno opravené, tak že přijde na řadu i ona. Ale to je práce pro restaurátora a navíc na stropě. Takže to je hudba budoucnosti, ale těším se na to, třeba se toho dožiju."

Teď případ vítkovského kostela zmedializoval a šance na rychlejší splnění snů a vizí zvýšil právě projekt Monument/um. Jak se zrovna tato raně barokní památka dostala mezi čtyři vyvolené, mi prozrazuje kulturoložka Soňa Paleta, spoluautorka a manažerka projektu: "V roce 2015 jsem vytvořila síť odborníků a institucí, hodně nám pomohly například i propamátky.cz, zadala jim parametry památek, které hledáme, a my začali hledat sponzora. Tím osvíceným, který s námi do toho po delším úsilí šel, se stal Tondach." Původně mělo být těch finalistů 14, z každého kraje ideálně jedna památka, ideálně napříč slohy a využitím. Z finančních důvodů byl výběr zúžený na sedm a koncept výběru na Sudety. Soňa Paleta vysvětluje proč: "Z těchto míst přišlo tipů nejvíce, Lenka pochází z Karlových Varů a ta místa jsou zajímavá i svojí vykořeněností a určitě stojí za oživení. V létě 2016 jsme objeli patnáct památek, poslouchali jejich příběhy a příběhy lidí, kteří za jejich záchranou stojí. Nakonec zbyly čtyři objekty skvělé tím, že jde o zástupce od sakrálu až po industriál. Jsou bezpečné, s dobrou statikou, mají genius loci a stojí za nimi lidé s jasnou vizí."Monument/um samo o sobě je u nás málo využívaný útvar hudebně obrazového pásma, přičemž obrazová složka, jakýsi interaktivní videomapping, není pevně vytvořený dopředu a vše je do značné míry věcí improvizace obou umělců. Tvůrkyní hudební složky je Lenka Dusilová, vizuální část přímo na místě tvoří z připravených základů VJ (video jockey) Aeldryn. S Lenkou Dusilovou jsme před premiérou programu Monument/um měli tu čest jako jediní pořídit rozhovor:

Red: Začněme sportovně, jak se cítíte před premiérou?
Lenka Dusilová: Já už jsem docela klidná na to, jak mě celý týden zlobila technika při finišování. Naše pásmo si evidentně žádá co nejvíc prostoru pro improvizaci, ale mám zkušenost, že když má člověk vytvořená témata, ví, kam jde, tak  v kontaktu s prostorem vytvoří něco neopakovatelného. Vždycky mám pocit, my umělci máme pocit, že vždycky by to mohlo být ještě lepší. Nikdy není dost času na to mít pocit, že to máte dotažený podle svých představ. Red: Když si vezmu, že Monument/um je šité na míru každé stavbě, jde o opravdu monumentální projekt. Jak to máte koncipované, má to nějaký společný základ?
Lenka Dusilová: Skladby jsou relativně pevný, ale dnes hrajeme první představení, tak si myslím, že s tím ještě budeme pracovat. Uvidíme, jak to schema drží pohromadě. Kuba vizuálně pracuje s prvky každé památky, ve které vystupujeme. Takže si nafotil i Vítkov a s tím pracuje ve své projekci. V té části vytvořené speciálně pro Monumentum, což je zhruba prvních pětatřicet minut, je obrovský prostor pro improvizaci, takže každé vystoupení bude originál. Pak budeme hrát ještě nějaké starší skladby.

Red: Hudebníci takto příliš často nepracují, většinou se vytvoří program, se kterým se jezdí třeba rok i déle...
Lenka Dusilová: ...(smích) tak z tohoto rok určitě žít nebudeme...

Red: No právě, není vám té kopy práce kvůli jedinému provedení díla trochu líto?
Lenka Dusilová: Tak já nevím, asi nemám úplně umělecký schopnosti vymyslet nějaký projekt, na který bych táhla davy, na to jsem dost umanutej muzikant. Myslím si, že jsem na místě, na kterým být mám. Propojení s památkama, s jejich příběhy, s příběhy lidí okolo a můj osobní příběh, okolnosti, které nás svedly dohromady, to všechno do sebe zapadá.

Red: Ale přeci, všechny prostory, kde budete vystupovat, pojmou jen kolem stovky lidí. Neuvažujete, že byste projekt zdokumentovali a publikovali?
Lenka Dusilová: Zatím ne, což je možná škoda. Děláme první ročník, a bude-li to fungovat, bude-li to přínosné pro obě strany, budeme rádi pokračovat zase na jiných památkách. Jak s tím budeme pracovat dál, zatím nevím, ta věc je v procesu, dokud neodehrajeme poslední Monumentum. Ale hodně těch témat se objeví na mé nové sólovce.

(Soňa Paleta Lenku doplňuje: To nejdůležitější je, že Lenka je známá tvář, která může přitáhnout pozornost. Již proběhla spousta rozhovorů v médiích a to je to, co potřebujeme, upozornit, že i ve vašem okolí třeba stojí objekt, který stojí za to oživit. To, že každý koncert uvidí jen kolem 120 lidí, to je jejich plus, ale ten efekt je mnohem širší. Je to pochopitelně běh na dlouhou trať.)Red: Jak jste se podílela na výběru míst vy?
Lenka Dusilová: Soňa byla ta pátračka a na vytipovaných místech jsme pak již byli všichni a byla to věc kolektivní domluvy. Tady jsme byli v roce 2016. Byly tu obavy kvůli statice, ale statik si kostel prohlédl a koncert povolil, už jsme zapojili i subbasy a nic nám na hlavu nepadalo. 

Red: Jak dlouho musíte strávit na místě, abyste nasála atmosféru?
Lenka Dusilová: Byla jsem tu jednou, nasála jsem si ten prostor, znám ho z fotografií. Dnes tu jsem podruhé. Složí se mi to dohromady. Nepotřebuji tady strávit týden. Nepíši o konkrétní památce, napojují se na to obrazy, které se týkají třeba mé rodiny, a pracuji i s tématem panenky Marie jedné básnířky. To se tak všechno dává mozaikovitě dohromady. Začnete o něčem uvažovat vážně, pustíte to do éteru, začnete hledat souvislosti a ono se vám to vrátí a složí v celek, který dává smysl.

Red: Projekt je uváděn jako pilotní, památek máte vytipováno více, už se rýsuje Monumentum II?
Lenka Dusilová: Zatím ne, nebudeme předbíhat a nikdy jsme to tak neměli. Nechceme být pověrčivý, ale počkáme, jak to dopadne. Máme sny, chtěli bychom to udělat, až uzavřeme tento ročník, začneme se bavit, jakým směrem a jakým tématem se budeme zabývat, protože určitě by to nemělo být stejné téma, budeme hledat zase jiný obsah i trochu jinou koncepci. Myslím, že je to skvělý projekt a že má smysl památky a lidi, kteří za ně kopou, podpořit. Je skvělé, že i malé komunity dokážou velké věci, a jsem ráda, že má projekt nějaký dosah a těm lidem něco přinese. Vlastně to není až tak o financích, jako o uvědomění si, že tu jsou takovíto lidé, potřebují podporu a pomoct může každý. 

Děkuji za rozhovor.

Text Mad, neoznačené foto Mad, ostatní Jakub Ra, Jiří Princ, T. Znojemský a R. Hanzlík (viz. popisky).