Na Holém vrchu v České Lípě proniknete do tajů života Dubánků a dozvíte se, proč kopec dostal jméno Holý, ač je hustě zalesněný
Vycházka na Holý vrch je napínavou objevitelskou výpravou nejen pro děti. Přitom nejde žádnou velehoru a hovořit o nějaké výrazné dominantě České Lípy také nelze. Vrchol se nachází 301 metrů nad mořem, což znamená, že nad okolní českolipskou rovinou meandrů Ploučnice vyčnívá jen o zhruba padesát metrů.
Cesta vzhůru je pohodlná a neobsahuje žádné záludnosti, které by znemožňovaly přístup vozíčkářům nebo rodičům s kočárky. Na spodním konci (MAPA) stojí infopanel s obsáhlým výčtem pestrého biotopu Holého vrchu. Tuto informaci naleznete i na stránkách Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Hlavní jsou ale dvě jiné atrakce. První jsou Dubánci,druhou pak ruiny bývalého hostince, postaveného na vrcholu na základech kaple.Kdo, nebo co jsou Dubánci? V podstatě jde o sofistikovanou obdobu stavění malých chaloupek ze všeho, co les dá, což je činnost, kterou se v lese děti baví již určitě po celé generace. Na nějaké takové domečky občas narazí každý houbař a zejména v době covidové rostly miniaturní lesní vesničky lépe než houby po dešti. Dubánci pak tuto koncepci dotahují k dokonalosti zabydlením lesa tajemným národem lesních bytostí, Dubánků.Autorem nápadu, nebo spíš nejznámějším tvůrcem Dubánků, je grafik a designer Petr Václavek, který první Dubánky vyrobil pro své děti v roce 2013, když jim došly kaštany. Z kaštanů jste možná pomocí špejlí různé potvůrky na hodinách výtvarky v první nebo druhé třídě vyráběli i vy. Pamatujete? Ovšem Petr Václavík v této činnosti objevil velký potenciál a vytvořil celý dubánčí mikrosvět, viz dubanci.cz. Nápad pak zúročil i komerčně. V jeho e-shopu si můžete koupit dubánčí stavebnice, hry, samolepky, kalendáře, pohlednice, trička a další produkty.Tajemné lesní bytosti, tedy nejen žaludoví lidičkové, žijí i mimo svět Petra Václavka. V Libereckém kraji se o jejich rozšíření postarali zejména Libuše a Roman Hurtíkovi z České Lípy, kteří s tvorbou scének ze života Dubánků začali podobně jako Petr Václavek, jen do té hry zapojili vnoučata. Nejprve Dubánky zanechávali v krajině během výletů, letos na jaře pak ucelenou kolekci ze života Dubánků umístili nedaleko single tracku na českolipském Špičáku. Do projektu se připojili i další lidé. Například Jana Mrkvičková vytvořila jarní víly, zvířátka a různé fantaskní chaloupky trochu větších rozměrů z různých, většinou recyklovaných materiálů.Země lesních bytostí v okolí single tracku na Špičáku bohužel neunikla pozornosti vandalů (viz zpráva na ceskolipsky.denik.cz). Ti ji ničili tak dlouho, až autoři rezignovali, stezku ukončili a Dubánky pak přemístili na Holý vrch. Tady, jak se zatím zdá, jsou Dubánci a jejich kamarádi v relativním bezpečí a podle rozdílného stylu některých scének Dubánky doplňují i další dospělí a děti.Ovšem situace ani zde není idylická, jen během pořizování fotodokumentace k této reportáži bylo jedno stanoviště rozebráno, jak jsme zjistili cestou zpět. Podle všeho přitom nešlo o klasické vandaly, ale o jednu rodinu. Tak ať jim Dubánci dělají doma soukromou radost!Druhou atrakcí Holého vrchu je ruina bývalého hostince. Na Holém vrchu, před odsunem Němců nazývaného Kahlenberg, byla nejprve kaple. Po morové epidemii roku 1713 ji nechal postavit barvíř Gabriel Patz, který u poustevníků sídlících na Kahlenbergu strávil s celou rodinou karanténu, než mohl vkročit do města. Kaple byla dokončena a zasvěcena sv. Trojici roku 1720.
Josefínské reformy zrušily nejprve poustevnu a tři roky nato i kapli (1785). Roku 1814 vzala opuštěná kaple za své, když při pořádání svatojánských ohňů nešťastnou náhodou shořela.V roce 1884 pozemky na vrcholu Holého vrchu koupila Česká Lípa a radní se rozhodli ruinu zlikvidovat poskytnutím místa bouřlivě se rozvíjejícímu turistickému ruchu. Úkolu se chopil spolek Nordböhmischer Exkursions-Club. Již na podzim vytvořil příjezdovou cestu a rok nato zde byla otevřena restaurace s vyhlídkovou galerií. Tehdy byl Holý vrch opravdu zcela holý, jak dokládají dobové obrázky na infopanelu.Jenomže současně vrchol ozdobilo několik desítek tisíc čerstvě vysazených stromů a keřů a kopec začal zarůstat. Možná i proto dostala vyhlídková galerie během rekonstrukce v roce 1905 rohové věžičky. Podnik fungoval ještě chvíli po odsunu majitelů po 2. světové válce. Pak začal objekt chátrat. V šedesátých letech byla budova sice opravena, ale v roce 1968 za podivných okolností vyhořela.Co zbylo, si lidé údajně rozebrali na stavbu garáží pod kopcem. Není divu, stejně kdysi byly rozebírány i hrady na stavbu obydlí. Opět zbylo jen pár zdí tvar kaple připomínajících nejen v obrysech, ale i rozměry. Kaple měla 6 x 5 metrů, což odpovídá většímu pokoji, ale na výletní hospodu to je málo. To vyvolává otázku, jak bylo pro hospodu původních zbytků využito. Zeptat se můžete přímo na místě Dubánků, kteří zdejší zdi zabydleli.Text a foto Mad